Článek
Oheň svatého Antonína a jeho projevy
Jen těžko se můžeme divit, že tato nemoc naše předky k smrti děsila a spojovali si ji s těmi nejtemnějšími silami. Příznaky nemoci totiž zahrnovaly (resp. zahrnují) odumírání prstů a dalších kusů tkání, což vedlo až k jejich odpadávání. Kromě toho měl postižený nesnesitelné bolesti připomínající pálení ohněm zevnitř (pokud si lze něco takového vůbec představit) a také halucinace.
Připisovat tuto nemoc pekelným mocnostem bylo v kontextu doby vlastně naprosto logické. Nejvíce zpráv o této nemoci, která se ve středověku nazývala oheň svatého Antonína, pochází z Francie, Německa a z období mezi 9. a 13. stoletím. Jedna taková epidemie zabila v Evropě roku 994 na 40 tisíc lidí a nevyhnula se jistě ani českým zemím.
Církev uložila řádu svatého Antonína pečovat o nemocné touto nemocí. Řada lidí, především žen, však také padla za oběť boje proti domnělým původcům nemoci: čarodějnicím. Dnes už dobře víme, že nemoc není ani projevem posednutí ďáblem, ani výsledkem zaklínání čarodějnice. Co se tedy za děsivými příznaky ve skutečnosti skrývá?
Hrozba jménem námel
Renesance přinesla první pokusy o racionální vysvětlení tohoto onemocnění. Definitivně se to povedlo až francouzskému biologovi Louisi Thuillierovi v 17. století. Ten skrze pokusy na zvířatech prokázal, že původcem nemoci je námel, odborně paličkovice nachová (Claviceps purpurea). Je to houba, kterou lidé již dlouhá staletí dlouho znali a také využívali.
Obilí napadené houbou známou jako námel
Houby tedy napadají květenství různých travin a obilí a produkují přitom nebezpečné toxiny. Není bez zajímavosti, že již v roce 1125 upozorňoval jeden francouzský mnich na podezřelou souvislost mezi onemocněním a vysokým podílem „černého obilí“ v mouce. Jeho osamocený hlas ale v té době nic nezmohl.
Vraťme se k námelu, resp. jím produkovaným toxinům. Jak už to ale s podobnými látkami je, v určitém množství mohou mít vlastnosti, které lidé dokážou využít. Není náhoda, že námel se našel již v „pozůstalosti“ známého ledového muže Otziho. Od starověku se námel používal v medicíně, např. k zastavování krvácení po porodech. Jeho jisté halucinogenní účinky byly pravděpodobně také využívány. Koneckonců, námel se ve farmacii používá dodnes a z velké části se pěstuje právě u nás.
Pro nás je podstatné, že námel napadá i žito a pokud je jeho koncentrace (resp. určitých toxinů) v mouce z obilí příliš velká, může způsobovat popsané onemocnění, které se dnes nazývá ergotismus.
Ve chvíli, kdy byla objasněna příčina nemoci svatého Antonína, začalo se obilí mnohem více kontrolovat a epidemie prakticky vymizely, resp. staly se vždy jen lokálními. Výjimku tvořil Sovětský svaz, kde se velké epidemie s tisícovkami obětí vyskytovaly ještě v první polovině 20. století. I dnes se v Africe epidemie ergotismu občas v lokálním měřítku objeví.
