Článek
Na troskách zničené Evropy
Když v květnu 1945 skončila druhá světová válka, na Evropu nebyl pěkný pohled. Již podruhé za čtyři dekády byly celé její velké části zdevastované válkou, miliony lidí přišly o život a z milionů dalších se stali uprchlíci, evropská židovská komunita prakticky přestala existovat…
Za této neutěšené situace navíc vyrostla ve středu kontinentu železná opona, která na dlouhá desetiletí znemožnila zemím ve východní části svobodný rozvoj. Západ Evropy ale podstoupil něco, co nemá v historii obdobu. Každá velká válka vede k tomu, že na jejím konci lidé prohlašují „již nikdy více“. Po druhé světové válce ale západní Evropa nezůstala jen u prohlášení.
Alcide de Gasperi
Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro dlouhodobý mír v Evropě bylo smíření dvou dlouhodobých nepřátel: Německa a Francie. Velmi významnou roli sehrál v tomto procesu italský premiér Alcide de Gasperi.
Nejen, že odolal tlaku velmi silné italské komunistické strany a udržel Itálii v západním společenství, či přijal Marshallův plán. Premiér de Gasperi začal hned v roce 1945 otevřeně mluvit o integraci celoevropské a fungoval jako prostředník mezi Francií a Německem reprezentovaným samozřejmě SRN.
Alcide de Gasperi s Winstonem Churchillem v roce 1953
Robert Schuman
Francouzský odbojář a vězeň nacistického režimu jako jeden z prvních politiků vyslovil myšlenku, že dalšímu válečnému utrpení zabrání jen hlubší integrace. Z jeho pera pochází tzv. Schumanův plán představený 9. května 1950, tedy v den, který se dnes slaví jako Den Evropy. Právě on navrhl vytvoření jednotného trhu s ocelí a uhlím jakožto dvěma zásadními surovinami pro válečný průmysl.
Jean Monnet
Jean Monnet byl meziválečný francouzský politik a člen exilového Francouzského výboru národního osvobození. Zmíněná Schumanova deklarace byla vytvořena jeho jménem a v úzké spolupráci s ním. I Monnet byl neochvějným zastáncem evropské integrace.
Johan Willem Beyen
Když byla v roce 1951 v Paříži podepsána smlouva o vzniku Evropského společenství uhlí a oceli, jednalo se o velmi významný krok. Mnoha politikům bylo ale jasné, že to samo o sobě nestačí. Jedním z nich byl nizozemský politik Johan Willem Beyen. Ten v roce 1955 představil plán na vytvoření jednotného evropského trhu. Své realizace se plán dočkal v roce 1957 podepsáním tzv. Římských úmluv, které definovaly Evropské hospodářské společenství (EHS).
Johan Willem Beyen v roce 1962
Konrad Adenauer
Tento německý politik byl již ve třicátých letech jedním z nejvýznamnějších odpůrců Adolfa Hitlera a v době druhé světové války byl nejprve pod dohledem nacistické mašinerie, po roce 1944 byl přímo uvězněn. V roce 1949 se stal prvním kancléřem SRN a ze své funkce silně podporoval projekty evropské integrace a dokázal proměnit Německo v jeden z jejích hnacích motorů.
Osobností a jmen, které měly svůj podíl na úspěchu poválečné evropské integrace, je samozřejmě mnohem více. Češi v té době neměli bohužel možnost do tohoto procesu promlouvat, další totalita jim to znemožnila. Dnes to již naštěstí neplatí a proces evropské integrace se týká i nás.
