Článek
Americká inspirace
Psal se rok 1886 a v americkém Chicagu probíhala první květnový den stávka místních odborů, kteří jejím prostřednictvím hodlali prosadit osmihodinovou pracovní dobu. Protestujících bylo více než čtvrt milionu. Celé shromáždění ale pokračovalo i v následujících dnech a 3. května došlo k policejní střelbě do davu demonstrantů. Oběti byly i 4. května, kdy explodovala bomba uložená anarchisty.
Právě tato událost se později stala po celém světě inspirací pro další demonstrace a Mezinárodní dělnická asociace na svém kongresu v roce 1889 v Paříži prohlásila 1. květen za den mezinárodních dělnických oslav. Čechy tam zastupovali Josef Hybeš z Brna a Vilém Körber z Prahy. Hned následující rok, tedy v roce 1890, se potom slavil 1. máj i v českých zemích.
První máj, ročník 1890
Datum bylo tedy stanoveno na památku chicagských událostí z roku 1886. V českých zemích se první oslavy 1. máje konaly poprvé v roce 1890. Praha se tehdy stala dějištěm hromadných shromáždění a pochodů, kterých se zúčastnily tisíce dělníků, řemeslníků a jejich rodin. Organizaci oslav měly na starosti především sociálnědemokratické organizace, které využily tohoto dne k propagaci svých myšlenek.
Nejvýznamnější akcí bylo shromáždění na Střeleckém ostrově v Praze. Účastníci přišli s transparenty a vlajkami, na nichž byly napsány požadavky na lepší pracovní podmínky, volební práva a sociální spravedlnost. I přes obavy z možných konfliktů proběhly oslavy v relativním klidu, ačkoli byla přítomna policie, která monitorovala průběh demonstrací. Úřady habsburské monarchie akci nezakázaly, avšak v ulicích bylo opravdu hodně příslušníků ozbrojených složek.
Celkově se přitom v Praze oslav zúčastnilo téměř 130 tisíc lidí, na samotném Střeleckém ostrově to bylo asi 30 tisíc lidí. Mnoho z nich neskrývalo nadšení z toho, že Praha byla po několik dní skutečně dělnická. To koneckonců shrnul ve svých verších i Jan Neruda:
„žádné pány, žádné dámy, žádné ekypáže, ba ani drožky, žádné čepice buršácké“
První oslavy 1. máje v Čechách se skutečně staly se základem a inspirací pro další demonstrace a nepochybně přispěly k zavádění různých sociálních reforem. Postupně se 1. máj stal pevnou součástí české kultury, i když jeho význam a forma oslav se v průběhu 20. století bohužel proměňovaly podle aktuálních politických a společenských podmínek. Platí to koneckonců i pro dnešní dobu, byť ona normalizační absurdita již je dávnou minulostí.
