Článek
Kdy a kde se zrodil panelák
Panelová sídliště máme spojená především s dobou normalizace, tedy se 70. a 80. lety minulého století. Pátrání po historii panelové výstavby musíme začít ale někde úplně jinde. Jeden ze symbolů východního bloku a komunismu jako takového má svůj původ trochu paradoxně ve Spojených státech. Teoretické základy systémů velkých bytových domů vytvářených ze stavebních prefabrikátů totiž na začátku 20. století položil americký stavitel Frank Gilbreth.
Ve větší míře začal být tento koncept používán v Evropě v době mezi dvěma světovými válkami, především pak v Nizozemsku a Německu. První panelové sídliště vyrostlo v Paříži na konci 30. let a ve stejné době jej začala pro své zaměstnance budovat ve Zlíně i firma Baťa.
Zcela specifická situace panovala v Německu. Koncepci moderního sídliště tam propagoval především světoznámý architekt Walter Gropius. Jeho činnost však byla trnem v oku nacistické straně, která kvůli odporu k jeho osobě odmítala i tyto architektonické koncepty. Gropius v roce 1934 emigroval do Anglie a následně do Spojených Států. Právě tam projektoval v době druhé světové války dělnická sídliště.
Druhá světová válka znamenala řadu evropských měst proměněných v trosky a současně také populační explozi, neboť léta po druhé světové válce byla ve znamení babyboomu. Bylo potřeba ohromné množství nových bytů bez ohledu nato, jestli se jednalo o západní či východní část železné opony. Panelové domy, respektive celá sídliště, proto přišla vhod. V Chicagu a Paříži stejně jako v Moskvě. Ani Československo nezůstalo stranou.
Sídliště v Československu
První panelový dům u nás vyrostl v roce 1953 v ulici U Prefy v pražských Ďáblicích. S panelovými domy z pozdějších období měl však společného poměrně málo. Standardem byly byty o rozloze 100 metrů čtverečních, dům měl klasickou sedlovou střechu a fasáda byla omítnuta. I další panelové domy z 50 let si uchovávaly tradiční prvky z doby před druhou světovou válkou, tedy nejrůznější ornamentální ozdoby, arkádové vchody, nebo mozaiky.
Skutečně ve velkém se však paneláky začaly stavět v 60. letech s tím, že se svého maxima dosáhla jejich výstavba v 70. a 80 letech. V Praze bylo postaveno celkem 60 panelových sídlišť, ve městech jako Benešov, nebo Vrchlabí se zase paneláky stavěly přímo v centru. A nechybělo mnoho a něco podobného potkalo i Prahu. Podle doslova hororového plánu pražské KSČ mělo panelové sídliště nahradit celý Žižkov. V jednom konkrétním prostoru tam panelové domy skutečně vyrostly, celý plán ve své obludné monumentalitě ale naštěstí zrealizován nebyl.
Výstavba sídliště Skalka v 80. letech
Lze říct, že není sídliště jako sídliště. Některá z nich jsou dodnes hodnocena z urbanistického hlediska velmi kladně, jiná již méně. Především v 70. a 80. letech se bohužel začal projevovat všeobecný nedostatek a nefunkčnost socialistické ekonomiky. Jedna věc je, že byla vytvářena sídliště urbanisticky kvalitní nebo nekvalitní, druhou věcí ale bylo, že vlastní stavba domu byla často odbývána, šetřilo se na věcech jako tepelná nebo zvuková izolace a společné prostory i oblasti mezi domy nebyly udržovány.
Je třeba zmínit ten největší rozdíl mezi panelovými sídlišti u nás či v dalších zemích východního bloku a těmi, které vznikaly na západě. Tento rozdíl spočívá především v měřítku. Naše sídliště jsou mnohonásobně větší. To vedlo u řady obyvatel k obtížnější adaptaci na život na sídlišti a sociálním problémům. Co se srovnání se zahraničím týká, nelze však příliš zobecňovat. Zatímco například v Paříži se z některých sídlišť stala nebezpečná ghetta, jiná se proměnila v místa velkorysého až exkluzivního bydlení. Panelová sídliště jsou také dodnes relativně dobrou adresou v severských zemích, například ve Švédsku. Vraťme se ale zpátky k nám.
Velká česká sídliště byla navrhována jako urbanistické celky. Jako taková disponovala určitou strukturou, která se navíc postupem času případně sama upravuje a stává se přirozenou. V tomto ohledu jsou sídliště mnohem rozvinutějším prostorem než moderní satelitní městečka. Ta totiž mimo jiné vytvářejí extrémní komplikace pro dopravu do přilehlých měst a jsou charakterizována svojí nepraktičností.
Dnes je většina domů na sídlištích navíc zateplena, s rekonstruovaným jádrem a zbavena své původní šedi. Jejich vybavení je pak na rozdíl od doby zvěčněné v legendárním filmu Panelstory plně funkční. Také řada architektů u nás i ve světě přistupuje k sídlištím smířlivě. Určité kouzlo jim přiznává např. emeritní děkan Fakulty architektury ČVUT Ladislav Lábus, který se sám podílel na rekonstrukcích panelových domů na sídlišti v Bohnicích.
Pár čísel na závěr
V České republice se v současnosti nachází 1,25 milionu panelákových bytů, ve kterých bydlí třetina obyvatel Česka. Nejdelší panelový dům v Praze se nachází v Praze-Bohnicích, má 19 vchodů a měří na délku 300 m. Již nyní je jasné, že panelové domy tady s námi budou déle, než se původně očekávalo. Při správné údržbě může jejich životnost tu původně plánovanou překonávat až několikanásobně. V závislosti na lokalitě jsou panelákové byty mnohde velmi vyhledávaným typem bydlení. A ani v dalších letech se na tom s největší pravděpodobností nic nezmění.
Zdroje informací:
Jaromír Čejka: Jižní Město, nakl. Surbanz, 2020
