Hlavní obsah
Věda a historie

Papež Martin V. se podílel na odsouzení Jana Husa a odstartoval válku s jeho následovníky

Foto: Česká hiVoltaire05, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Papež Martin V. byl významnou osobností církevních dějin začátku 15. století a zapřisáhlý nepřítel husitství.

Husitství je asi nejčastěji diskutovaným obdobím našich dějin. Většinou se logicky soustředíme na jeho domácí představitele. Kdo byl ale jejich protivník č. 1, tedy papež vyhlašující křížové výpravy?

Článek

Odo z Colonny a kostnický koncil

Odo z Colony se narodil v Římě roku 1368 do starobylého šlechtického rodu Colonnů. V rámci rodiny byl určen pro církevní dráhu a stal se kardinálem. Během pontifikátu Řehoře XII. byl součástí opozice proti němu a podílel se na jeho sesazení během koncilu v Pise v roce 1409 a volbě nového papeže Alexandra V. Tento krok měl vyřešit papežské schizma, vedl ale naopak k jeho prohloubení. Jak Řehoř XII., který působil v Římě, tak Benedikt XIII. v Avignonu, odmítli uznat své sesazení a namísto dvou papežů byli najednou tři.

Další pokus o řešení problémů, které uvrhly Evropu do bezprecedentních zmatků, mělo proběhnout na koncilu v Kostnici v letech 1414-1418. Odo z Kolony se jej samozřejmě také zúčastnil. Důležité je to ze dvou důvodů. V první řadě byl jedním z komisařů v procesu s Janem Husem a podílel se na jeho odsouzení. Druhou důležitou věcí bylo to, že v Kostnici byl sám zvolen papežem. Zvolil si jméno Martin V.

Foto: Sailko (photographer); Lorenzo di Bicci, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, via Wikimedia Commons

Papež Martin V., původním jménem Odo z Colonny.

Martin V. a boj proti husitům

Poté, co si kombinací jednání a vojenské akce zajistil vstup do Říma, definitivně skončilo papežské schizma. Začal každopádně hned „úřadovat“. Dne 22. února 1418 vydal dva dokumenty, v nichž oficiálně potvrdil rozsudky nad Janem Husem i Jeronýmem Pražským, stejně jako všechny další závěry koncilu vůči Husovi, Viklefovi a husitství jako takovému. Přijímání pod obojí jím bylo také jednoznačně odmítnuto. Přidal také návod na výslechy lidí podezřelých z husitství. A to nebylo všechno.

V roce 1420 vydal Martin V. bulu nazvanou Omnium plasmatoris Domini. V ní vyjadřoval plnou podporu králi Zikmundovi za jeho snahy o zničení husitů. Všem ostatním panovníkům a všemu křesťanstvu potom uložil přispět k „vyhubení“ kacířů. Všechny vrchnosti měly podporovat Zikmundovo úsilí a vybízet lid k účasti na této křížové výpravě. Samozřejmě nechybělo ani ujištění o tom, že účastníci získají odpustky a budou jim odpuštěny i ty nejtěžší hříchy. Vrchnost za sebe navíc mohla postavit najaté bojovníky a stále se na ni vztahovaly veškeré uvedené „výhody“.

Mnoho úspěchů ale Martin V. v boji proti husitům nedosáhl. Celkově vyhlásil pět křížových výprav. Konce té poslední, která neslavně skončila v bitvě u Domažlic, se už ale nedožil. Papež Martin V. zemřel 20. února 1431 ve věku 62 let.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz