Hlavní obsah
Lidé a společnost

Partyzán, odbojář, zloděj a nejspíš i provokatér StB v jedné osobě. I takové byly osudy 20. století

Foto: Pixabay

Josef Matouš na šibenici lidi posílal a sám na ní skončil

Díváme-li se na historii s dostatečným odstupem, není těžké vnímat jí čistě černobíle. Konkrétní osudy lidí nám však toto vidění poněkud komplikují. Příkladem je jistý Josef Matouš.

Článek

Kdo byl Josef Matouš

Josef Matouš se narodil v Brně 1921 jako nemanželské dítě jedné místní dělnice. Pracovat začal již ve svých devíti letech, když dělal pasáčka dobytka v Hluboké u Kunštátu. Postupem času si vyzkoušel i práci kočího a dělníka v textilní továrně. V roce 1943 byl potom odeslán do Německa na nucené práce. Dvakrát se mu podařilo uprchnout a po druhém útěku v roce 1944 se připojil k partyzánskému oddílu s nímž se zúčastnil Slovenského národního povstání. Poté přešel do skupiny Dr. Miroslav Tyrš, se kterou operoval v okolí Olešnice, tedy ve svém rodném kraji.

Již v rámci partyzánského oddílu měl jisté problémy s krádežemi nebo neplněním úkolů. Zato byl však často využíván jako popravčí. Nejednalo se však o pravidelnou armádu a nic z toho se proto nepropsalo do jeho dalšího života po válce. V roce 1945 nastoupil na vojnu a současně vstoupil do KSČ.

Již v roce 1946 po návratu z vojny ale nastoupil na dráhu životního stylu, který ze všeho nejvíce připomínal jeho partyzánské období. Stal se z něj tulák živící se občasnými krádežemi. Netrvalo dlouho a byl odsouzen ke 13 měsícům vězení a současně vyloučen z KSČ. Po jeho propuštění se situace opakovala a v roce 1950 byl znovu odsouzen, tentokrát na devět měsíců.

Foto: Pavel Pelech, Attribution, via Wikimedia Commons

Povstalecká kolona během SNP, kterého se Josef Matouš mezi partyzány účastnil

Josef Matouš jako „agent Karel“

Od podzimu roku 1951 se jeho chování změnilo. Objevil se opět na Olešnicku, a začal obcházet místní obyvatele. Představoval se jim jako „agent Karel“ s tím, že byl do Československa vyslán ze Západu a má zde vyvíjet protistátní činnost. Celá řada osob, které Josef Matouš navštívil byla následně na základě jeho výpovědí zatčena. Několik z nich dostalo nakonec trest smrti, jiní různě dlouhé tresty těžkého žaláře.

Otázkou zůstává, proč Josef Matouš předstíral, že je západním agentem a nabádal lidi k protistátní činnosti. On sám při následných výsleších udával, že jeho motivací bylo napomáhání státnímu převratu, který jako jediný mohl Matouše uchránit od dalšího vězení, neboť podle svých slov vykřikoval na jedné zábavě protistátní hesla. Mnohem pravděpodobnější vysvětlení je ovšem to, že byl ve skutečnosti provokatérem ve službách StB.

Státní bezpečnost si své spolupracovníky často vybírala mezi kriminálníky, jako byl Josef Matouš. Jeho jméno sice nefiguruje v žádném ze spisů jakožto spolupracovník StB, což ovšem může souviset s tím, že Státní bezpečnost začala vytvářet centrální evidenci svých spolupracovníků až v roce 1954. Nepřímé důkazy jako svědecké výpovědi o častých návštěvách Matouše na stanicích SNB či dokonce přímá svědectví o spolupráci naznačují, že Josef Matouš skutečně byl ve službách StB.

Napadení funkcionáře

Zbývá tedy ještě osvětlit Matoušův další osud a to, jak se dostal až na šibenici. V létě 1952 pobýval Matouš v Kunicích na Lysicku. Dne 15. června trávil celé odpoledne popíjením v místní hospodě, když kolem ní večer procházel předseda místní organizace KSČ Josef Šafránek, Matouš vyběhl z hospody a Šafránka napadl, dokonce jej postřelil. Opět se nabízí otázka proč. Mohlo jít o výsledek jeho poměrně dlouhého popíjení, anebo také o plnění role provokatéra. Napadání funkcionářů bylo poměrně běžnou provokační taktikou. Možná šlo o kombinaci obojího a cílená provokace se „trochu zvrtla“.

Josef Matouš se následně snažil uprchnout, 14. listopadu 1952 byl nicméně zatčen v obci Lipová u Gottwaldova. Při zatýkání vystřelil na příslušníka Národní bezpečnosti, avšak uprchnout se mu nepodařilo. Následně došlo, k již zmíněným výslechům, na jejichž základě byli zatýkáni lidé v okolí Olešnice. Dne 29. srpna 1953 byli pak v Praze na Pankráci popraveni dva lidé: Josef Matouš a Vilém Kozel, který Matouše znal již z partyzánských dob a byl prvním, u kterého Matouš coby „agent Karel“ zaklepal.

V roce 1994 byla v Olešnici odhalena pamětní deska obětem politického procesu z roku 1953. Jméno Josefa Matouše na této desce logicky chybí. Je zřejmé, že Josef Matouš nebyl žádnou nevinnou obětí, ale někým, kdo tomuto zločinu komunistického režimu aktivně napomáhal. To, zda se tak dělo skrze skutečnou spolupráci s StB prokázat zatím neumíme, je to však více než pravděpodobné.

Zdroje informací:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz