Článek
Není husita jako husita
Husitství vzniklo jako protestní hnutí a jeho typický osud také sdílelo. Nebylo to poprvé ani naposledy, kdy se lidé dokázali ve velkém semknout proti něčemu, ale na tom, jak má vypadat nový svět, se tak úplně dohodnout nedokázali. Známe to koneckonců i z dějin soudobých a moderních.
Ve chvíli, kdy byla aktuální hrozba vnější, v tomto případě Zikmund a jeho vojska, husité se semknout dokázali. V době, kdy nebezpečí pominulo, vzala ale jednota rychle za své. Velmi rychle se husitské hnutí rozštěpilo na řadu názorových proudů. I obvyklé dělení na radikály a umírněné je zcela nedostatečné a vůbec nepostihuje šíři a rozmanitost jednotlivých proudů.
Jejich příslušníci mezi sebou vedli boje o moc a neváhali se přitom v případě potřeby spojit třeba s katolíky. Potom zde ale byly i takové skupiny, na které tento popis neseděl. Šlo o skutečné radikály v pravém smyslu, tak radikální, že s nimi nechtěli mít nic společného ani ti, které za radikály považujeme my dnes. Jednou z takových skupin byli tzv. pikarti.
Kdo byli Pikarti?
Zdánlivě jednoduchá otázka rozhodně nemá jednoduchou odpověď. Samotné slovo pikart pochází z francouzského „beghard“. Tak se tam nazývala radikální křesťanská sekta hlásající mimo jiné i absolutní rovnost, de-facto stoprocentně beztřídní společnost. Zajímavé ale je, že slovo „pikarti“ používala katolická církev pro označení husitů jako celku. Husité sami jej zase používali pro sektu vzniklou uvnitř jejich hnutí.
Duchovním otcem pikartů byl Martínek Húska řečený Loquis. Hlásal, že „Svátost oltářní jest pouhý škvarek a motýl!“ a Kristus je přítomen všude, v každém jídle i pití a není k tomu potřeba žádného kněze. Tohle by husité možné zkousli, jenže pikarti šli ještě dále. Pikarti třeba nevěřili v přímluvy svatých, jedli v pátek maso a tvrdili, že neexistuje žádné boží přikázání, které by to zapovídalo, neměli rádi kostely, křtili v potocích, manželství bylo podle nich zbytečné… prostě na svoji dobu hodně zvláštní názory.
Když Janu Žižkovi došla trpělivost
Když se pikartství začalo šířit až moc, bylo Žižkovi jasné, že bude třeba zakročit. V tu chvíli byl jejich osud zpečetěn, neboť i když se jejich učení šířilo, pořád šlo o minoritu. Proti soustředěnému útoku neměli pikarti nejmenší šanci. Ústup na tvrz Ostrov u Hamru nad Nežárkou byl marným pokusem o záchranu a na podzim 1421 Žižkův útok vyřešil otázku pikartsví jednou provždy.
Likvidace sekty pikartů znamenala konec období, v němž se objevovala extrémně radikální hnutí a názory, Husitství tak získalo určitou jednotu, byť jen do jisté míry a jen velmi dočasně. Nikdy se nestalo hnutím jednoho názorového proudu, a to mu vydrželo až do trpkého konce v podobě bitvy u Lipan.
Zdroje informací: https://dvojka.rozhlas.cz/216-schuzka-pikarti-7939053
