Článek
Beneš jako Masarykův kandidát
V roce 1934 již prezident Masaryk věděl, že už mu jeho zhoršující se zdraví znemožňuje vykonávat funkci na maximum. Byl to ale odpor dvou tehdy velmi významných stran, konkrétně Agrárníků a Sociálních demokratů, vůči kandidatuře Edvarda Beneše, kvůli kterému Masaryk kandidoval znovu. Právě Beneše si totiž vychovával jako svého nástupce a rozhodně chtěl, aby jej nahradil právě on. Když byla volba nejistá, raději i přes chatrné zdraví znovu kandidoval.
Na konci roku 1935 už to ale opravdu dál nešlo a dne 21. listopadu oznámil prezident Masaryk premiéru Hodžovi a vládě, že v nejbližších dnech rezignuje na svoji funkci. K tomu došlo 14. prosince 1935. V té době již probíhala horečná politická jednání o kandidátech nadcházející volby.
Prezident Masaryk jednoznačně podpořil Edvarda Benešea doporučil jej vládní koalici jako kandidáta. Premiér Milan Hodža v té době vládl se širokou koalicí obcházející vítěze voleb z května 1935, kterým byla Sudetoněmecká strana Konráda Henleina. Mimochodem, vítězství SdP v roce 1935 je námětem k zamyšlení pro všechny, kteří horují za to, aby vítězná strana za všech okolností skládala vládu. Pokud by tomu tak bylo v roce 1935, Henlein by byl československým premiérem. Až tak moc se od té doby rizika nezměnila… Ale to je jen malá odbočka.
Masarykův favorit byl tedy jasný. Tak jednoduché to ale nebylo.
Beneš ano či ne
Vládní koalice sestávající celkem z osmi stran a tří nestranických ministrů byla v názoru na prezidentskou volbu rozštěpena. Sociální demokraté, Národní socialistů nebo Lidovci Beneše podpořili, Živnostenská strana nikoliv. Agrárníci coby nejsilnější koaliční strana byli vnitřně rozděleni. Ve straně byli jak Benešovi příznivci, tak jeho odpůrci.Nakonec strana postavila po bouřlivých debatách vlastního kandidáta, biologa a mykologa Bohumila Němce.
Bohumil Němec byl ve svém oboru uznávaným odborníkem a v letech 1921-1922 dokonce zastával post rektora Univerzity Karlovy. Od samotného vzniku republiky se angažoval i v politice a od roku 1918 byl členem Revolučního národního shromáždění. Následně vykonával funkce poslance i senátora.
Profesor Bohumil Němec navržený při prezidentské volbě 1935 jako Benešův protikandidát.
Další kandidát již nepřibyl, komunisté totiž Klementa Gottwalda po dohodě s Masarykovým kancléřem Šámalem nenominovali a výměnou za amnestii pro zatčené komunisty podpořili Beneše. Edvarda Beneše původně odmítal i Hlinka, u jeho Slovenské ľudové strany ale zapůsobil tlak Vatikánu, který taktéž podporoval Benešovu kandidaturu, byť s jistými výhradami.
A protože Konrád Henlein a jeho SdP, která měla v parlamentu většinu, nehodlala podpořit nikoho, bylo víceméně zřejmé, jak volba dopadne. Právě proto se Beneše rozhodla proti vlastnímu kandidátovi podpořit i Agrární strana.Za této situace Bohumil Němec vcelku logicky odstoupil.
I tak dostal při volbě dne 18. prosince 1935 plných 24 hlasů z celkem 440. Beneš dostal 340 hlasů, což je mimochodem více než kdy dostal při svých volbách Masaryk, a 76 hlasů od Henleinovců bylo odevzdaných protestně, tedy v podobě bílých lístků.
Edvard Beneš se tak stal vítězem prezidentské volby a ve Vladislavském sále posléze složil prezidentský slib. V tu dobu ještě netušil, v jak osudovou dobu se postavil do čela země, kterou spoluzaložil.
