Článek
Robotní patent a hospodářská situace na začátku 19. století
Selské bouře z roku 1775 byly sice krvavě potlačeny, současně ale vedly k tomu, že panovnice, císařovna Marie Terezie, vydala tzv. „robotní patent“. Šlo o nařízení, které snížilo robotu na tři dny v týdny. Šlo o velkou úlevu, na lepší časy se ale neblýskalo. Brzy totiž přišly Napoleonské války a s nimi rakouský státní bankrot v roce 1811.
Život obyvatel sedláckého stavu na Jižní Moravě, Vysočině a v Jižních Čechách byl velmi těžký, hospodářská situace císařství byla v mnoha ohledech katastrofální. Sedláci, z nichž mnozí z nich byli silně zadluženi, museli navíc stále robotovat. Sedláci však požadovali především snížení poddanských daní.
Dalším prvkem nespokojenosti byla i rostoucí kriminalita. Do této doby a kraje spadá třeba řádění jednoho z nejslavnějších zločinců v našich zemích, Jana Jiřího Grasela, který dal jméno všem darebákům, kteří přišli po něm. Grasel byl sice popravený v roce 1818, ale loupeživých band bylo v okolí i tak více než dost.
Doutnající nespokojenost a začátek odporu
V roce 1820 byl v Brně na návštěvě císař František I. Jedním z nejdůležitějších sdělení, které pro něj místní gubernátor hrabě Mittrovský měl, byl popis rostoucí nespokojenosti sedláků a rizika vzpoury. K radikalizaci sedláků přispěla i šířící se dezinformace o tom, že má dojít k úplnému zrušení roboty.
V březnu 1821 došlo ke schůzi sedláků z oblasti Moravy a Vysočiny. Výsledkem byla dohoda o tom, že sedláci na jaře nezasejí a nenastoupí do roboty. Výzva se dále šířila i do oblasti Jižních Čech. Brzy se začalo stávkovat od Moravského Krumlova až po Jindřichův Hradec. Hlavou povstání byl rychtář Martin Viklický ze vsi Rudlice.
Průběh vzpoury
Samotná vzpoura neměla podobu ozbrojeného odporu, nýbrž již popsané stávky. K násilí ale přesto docházelo. Jeho terčem ovšem nebyla vrchnost nebo vojsko, nýbrž ti sedláci, kteří se ke stávce odmítali přidat. Došlo na vypalování chalup, výhružky i fyzické násilí.
Místní vrchnosti i vídeňská vláda se rozhodli neponechat nic náhodě a do oblasti vyrazilo vojsko. Celkem se jednalo o šest pěších praporů a čtyři jízdní eskadrony. Vojáci procházeli jednu vesnici za druhou a brutálně trestali všechny účastníky vzpoury.
Odpor posledních obcí byl zlomen asi čtyři měsíce po začátku stávky. Za tu dobu bylo zatčeno na 148 sedláků včetně 27 rychtářů. Tresty zahrnovaly vězení v rozmezí od několika měsíců po dva roky, 125 ran holí apod.
Nejhůře dopadly Rudlice, domovská ves rychtáře Martin Viklického. Z jedenácti jejich sedláků přežil věznění na Špilberku a brutální fyzické zacházení pouze jeden. Tak byla udušena poslední selská bouře v českých zemích. V roce 1848 byla potom robota definitivně zrušena.
