Článek
Příběh křižníku Zenta
Ještě dnes si řada lidí po cestě do Chorvatska s úsměvem občas připomíná, že za Rakouska bylo chorvatské moře i mořem naším. Rakousko-Uhersko samozřejmě moře mělo, dlouho ale nemělo námořnictvo, které by mohlo alespoň trochu konkurovat námořním silám dalších dvou středomořských velmocí: Francii a Itálii (o Velké Británii, která měla ve Středozemním moři také své zájmy, ani nemluvě).
Na konci 19. století se to ale začalo měnit. I kvůli vlivu následníka trůnu, Františka Ferdinanda d´Este, se rakouské námořnictvo začalo vzmáhat. V rámci posilování rakousko-uherského námořnictva byla zahájena i stavba křižníku Zenta. To je pro nás samo o sobě nesmírně zajímavé.
Hlavním konstruktérem Zenty byl inženýr Kuchynka. Díky tomu měl při spuštění Zenty na vodu v chorvatské Pule privilegium, že stál na čestné tribuně hned vedle císaře Františka Josefa I. Loď Zenta, 97 metrů dlouhá a 11,7 metrů široká, ale neměla plout jen po Středozemním moři, měla šířit slávu císařství po celém světě.
Sluší se ještě doplnit, že z Čech nebyl jen konstruktér Kuchynka. Škodovy závody dodaly většinu děl včetně největších 120 mm zbraní. Již v této době byla na palubě i řada Čechů, kteří platili v námořnictvu za velmi schopné strojníky. V době vypuknutí jich na Zentě sloužilo podle odhadů 40-50. Přesný počet už ale asi nikdy nezjistíme.
První křest ohněm
První dálková plavba křižníku Zenta na přelomu let 1899 a 1900 vedla do Asie. Velením byl pověřen kapitán Eduarda Thomann, rytíř z Montalmaru, a loď pod jeho vedením zamířila do Adenu, na Cejlon, do Hong Kongu, Šanghaje i do Japonska. Právě tam zastihla posádku zpráva o tom, že v Číně vypuklo tzv. boxerské povstání proti politice evropských velmocí. Rakousko-Uhersko se rozhodlo připojit k Německu, Velké Británii a dalším evropským i mimoevropským zemím při potlačování povstání.
K Zentě se připojil křižník Kaiserin und Königin Maria Theresia (také z rýsovacího prkna inženýra Kuchynky) a obě plavidla zamířila k čínským břehům. Posádka Zenty se poté účastnila osvobození britského admirála Edwarda Hobarta Seymoura i útoku na pevnost Taku. Šlo sice o pozemní operace, ale při útoku na pevnost byla využita i dvě děla odmontovaná ze Zenty, O tom, že nešlo o žádnou procházku růžovým sadem svědčí i to, že při útoku na pevnost padl kapitán Thomann.
Po návratu byla posádka oslavována a Zenta brzy vyplula na druhou propagační plavbu, tentokrát do Jižní Ameriky. Poté plnila své úkoly především ve vodách Jadranu.
Křižník rakousko-uherského námořnictva Zenta, navržený Čechem, s českou výzbrojí a s velkým zastoupením Čechů v posádce
Začátek války a potopení Zenty
Se začátkem války byla na Zentě vyhlášena bojová pohotovost. Dne 16. srpna 1914, necelé tři týdny po atentátu na následníka trůnu, vyplula Zenta pod velením kapitána Paula Pachnera v doprovodu torpédoborce Ulan s úkolem najít a potopit obchodní lodě nepřátelských států. Bylo ale jasné, že Zenta se nemůže měřit s řadou plavidel francouzských a britských, především s jejich bitevními loděmi. Jenomže právě na ty tento malý svaz krátce po vyplutí z bocy Kotorské narazil.
Zenta byla v roce 1914 již zastaralá. Válečná námořnictva velmocí se vyvíjela rychle a Zenta byla pomalejší i slaběji chráněná a s horší výzbrojí než její potenciální soupeři. Soupeř, na kterého nyní Zenta narazila, by byl ale nad síly i mnohem modernějších lodí. Šlo totiž o francouzsko-britský svaz dvou bitevních lodí, deseti bitevních křižníků (resp. tzv. pre-dreadnoughtů) a tří pancéřových křižníků. Kapitán Zenty se v bezvýchodné situaci rozhodl ke statečnému činu. Zenta se měla přesile postavit a umožnit tím uniknout rychlejšímu a modernějšímu Ulanu.
Střetnutí se někdy označuje jako „bitva u Antivari“, jedná se ale o poněkud přehnané označení. Už první zásah v rámci jedné z úvodních salv byl totiž pro Zentu smrtelný, neboť doslova rozmetal celou strojovnu. Loď se začala potápět, někteří svědci ale posléze hlásili, že dělostřelci Zenty stříleli i v době, kdy již šla ke dnu.
Křižník měl posádku čítající 305 mužů, 173 z nich zahynulo. Kolik z nich bylo Čechů nevíme, lze ale předpokládat, že hodně, neboť jak bylo uvedeno, Češi sloužili ve velkém právě ve strojovně. Část přeživších (včetně kapitána Pauchnera) vylovily francouzské lodě, dalším námořníkům se podařilo po několika hodinách doplavat k pobřeží.
Sebeobětování a statečný boj křižníku Zenta se staly v Rakousku-Uhersku legendárními. Význam má i pro nás, neboť česká stopa je v tomto případě nesmazatelná.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/cesky-namorni-hrob-jmenem-zenta/
