Článek
Květen 1945
Když v květnu 1945 skončila druhá světová válka, stála obnovená Československá republika před obrovským hospodářským a měnovým chaosem. Okupace za sebou zanechala zcela rozvrácenou ekonomiku se zničeným průmyslem, vyčerpané zemědělství a v neposlední řadě také silně oslabenou měnu.
A co víc, v oběhu kolovalo v osvobozeném Československu hned několik měn. Byly to samozřejmě protektorátní koruny, koruny slovenské, říšské marky, ale i peníze maďarské a polské. Objevovaly se zde i rubly a dolary vojáků spojeneckých armád nebo poukázky, které jim byly vydávány. Lidé také do oběhu vraceli prvorepublikové peníze. Znamenalo to, že některá platidla byla nekrytá nebo nedůvěryhodná, inflace prudce rostla, oběživa neustále přibývalo. V této situaci bylo provedení měnové reformy samozřejmě naprosto nezbytné. S tou už ovšem vedení londýnského i moskevského exilu počítalo od roku 1942.
Příprava poválečné měnové reformy
Už během války si tedy Benešova exilová vláda uvědomovala, že měnová reforma bude po osvobození nezbytná. Ministerstvo financí, nejprve pod vedením Eduarda Outraty a později Ladislava Feierabenda, začalo proto připravovat novou měnu. Hned v roce 1942 byl vypracován plán tisku nových bankovek (resp. státovek, to je ale jen právní, nikoliv faktický rozdíl), které měly nahradit okupací znehodnocené peníze. O tisk se postaralo několik londýnských tiskáren, za všechny jmenujme tu nejznámější, tedy tiskárnu Thomas de la Rue.
Do dubna 1943 bylo vytištěno celkem 376 milionů kusů státovek v nominální hodnotě 24,8 miliardy Kčs. Bankovky nesly portréty významných osobností českých i slovenských dějin jako byl T. G. Masaryk, M. R. Štefánik, K. H. Borovský apod. Na zadní straně pak byly motivy kulturních a přírodních památek. Z důvodu krádeže československého zlata Němci nemohla být nová měna kryta zlatem, proto šlo o státovky bez uvedení zlatého krytí.
Vedle londýnských emisí připravovaných exilovou vládou se v roce 1944 rozběhl také tisk československých státovek v Sovětském svazu. Důvod byl zřejmý: očekávalo se, že velkou část republiky osvobodí Rudá armáda, a proto musely být nové bankovky k dispozici přímo na území pod sovětskou kontrolou. Už v roce 1944 uzavřela proto vláda Sovětského svazu dohodu s československým vedením o přípravě tzv. „sovětských státovek“.
Problém ovšem spočíval v kvalitě jejich provedení. Sovětské tiskárny nedodržely všechny technické ani výtvarné požadavky exilové vlády. Bankovky byly tištěny na horším papíře, s jednoduššími ochrannými prvky a často bez dostatečných vodoznaků či hlubotisku, což zvyšovalo riziko padělání. Výtvarná podoba rovněž neodpovídala původním návrhům – portréty byly provedeny hruběji a barevné provedení bylo méně propracované než u britských tisků.
Státovky navíc nebyly vydávány v takových nominálních hodnotách a objemech, jaké si československá vláda objednala. Místo rovnoměrné struktury bankovek chyběly některé klíčové hodnoty, což komplikovalo používání těchto státovek. Ministerstvo financí si stěžovalo, že tiskárny neplní dohodnuté zadání, ale v dané situaci se proti Sovětům prakticky nedalo protestovat. Výsledkem bylo, že po roce 1945 musely být sovětské státovky co nejrychleji nahrazovány kvalitnějšími londýnskými emisemi, aby nedocházelo k dalším komplikacím a ztrátě důvěry lidí v novou měnu.
Provedení reformy
Samotná měnová reforma byla vyhlášena dekretem prezidenta republiky č. 91/1945 Sb. a vstoupila v platnost 1. listopadu 1945. Dosavadní protektorátní i slovenské koruny byly s novou měnou vyměněny v poměru 1:1.Platilo, že každý občan si mohl vyměnit pouze 500 Kčs. Zbytek peněz pak musel uložit na zvláštní blokované účty. Z toho plynulo, že 19 miliard nových korun nahradilo asi 124 miliard v podobě dosavadních peněz.
Z praktického hlediska probíhala výměna poměrně rychle a reforma přinesla prakticky okamžitou stabilizaci měnového prostředí. Také obyvatelstvo proti ní nikterak výrazně neprotestovalo, byť omezená možnost výměny hotovosti přec jen občany i podnikatele zasáhla. Reforma samozřejmě nemohla vyřešit ani skutečně hluboké problémy ekonomiky jako byl nedostatek surovin, zastaralý průmysl a rozsáhlé válečné škody.
Měnová reforma roku 1945 byla klíčovým krokem v obnově Československa po druhé světové válce. Přestože reforma nepřinesla dlouhodobou stabilitu a v mnohém zůstala nedořešená, položila základy poválečného finančního systému.
