Článek
Ekonomická situace Habsburské monarchie po bitvě na Bílé hoře
Císařská vojska sice dosáhla v bitvě na Bílé hoře cenného strategického vítězství, nebylo to ale zadarmo. Pokladnice císaře Ferdinanda II. na tom nebyla úplně dobře, a navíc mu na bedra přibyla starost o ekonomiku Českého království. Nebylo to nic jednoduchého, mimo jiné se v Čechách používala celá řada různých měn, které bylo třeba sjednotit.
Kromě císařských mincí jste mohli v Čechách narazit na peníze, které začal během svého krátkého pobytu na trůnu vydávat Fridrich Falcký, ale i nejeden ambiciózní šlechtic. Ferdinand proto vyhlásil velkou státní zakázku, jejímž předmětem byl provoz jediné oficiální mincovny v Čechách a monopol na obchod s drahými kovy. Není překvapením, že získat takovou zakázku bylo skutečné terno. A to nejen kvůli šesti milionům zlatých, které vítězi této soutěže panovník slíbil.
Zakázku získalo v roce 1622 konsorcium navenek vedené holandským finančníkem Janem de Witte a židovským bankéřem Jakubem Baševim. V pozadí skupiny bychom ale našli další známá jména: Albrecht z Valdštejna, Karel z Lichtenštejna, kardinál František z Ditrichštejna nebo Pavel Michna z Vacínova.
Měnová reforma 1623
Úkolem nových kapitánů ekonomiky v českých zemích bylo vyměnit mince v oběhu za ty nově ražené. K tomuto úkolu ovšem přistoupili s jistou kreativitou. Nové mince totiž obsahovaly desetkrát méně stříbra než ty staré, takže ze ztavených starých mincí šla desetina stříbra na ražbu nových mincí a devět desetin zůstávalo finančníkům za nehty. Stříbro potom směnili za „valuty“, tedy stabilní zahraniční měny nebo za znehodnocenou měnu nakupovali nemovitosti zabavené po Bílé hoře českým stavům, jejichž ceny navíc určovali členové skupiny, kteří byli současně členy vlády.
Celá operace se navíc protáhla a vykukové získali více času. Původní zakázka měla mít trvání 14 měsíců, byla ale prodloužena až do konce roku 1623. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, došlo ke státnímu bankrotu (tzv. kaláda) a nezbytná měnová reforma snížila hodnotu nových mincí o 80 %. To už ale bankéřům a jejich politickým spojencům příliš nevadilo, měli totiž „vyděláno“. To jediné, co by jim mohlo způsobit problémy, by byl zásah císaře proti nim.
Něco takového ale bylo poměrně nerealistické, neboť dohromady tvořili v rámci monarchie nesmírnou politickou, ekonomickou a vlastně i vojenskou sílu. Ferdinand II. ale nejen, že nikoho z viníků nepotrestal, naopak je odměnil státními vyznamenáními nebo povýšením. Mimochodem, Jakub Baševi se díky tomu stal prvním židovským šlechticem u nás.
Celý podvod začal vyšetřovat až Ferdinand III., který k tomu účelu vytvořil speciální komisi. Vyšetřování pokračovalo dokonce i po roce 1700, to již ale nikoho ze zainteresovaných nemuselo ani trochu trápit.
Dodnes se jedná pravděpodobně o největší finanční podvod v našich dějinách.
