Hlavní obsah
Lidé a společnost

Před 50 lety zahynulo v Tatrách pod lavinou 14 lidí

Foto: Elenyyy, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Popradské pleso v zimě dokáže být drsné

V lednu roku 1974 se ve Vysokých Tatrách událo neštěstí, které dodnes představuje nejhorší lavinovou tragédii v dějinách slovenských velehor a ve své době i Československa jako takového.

Článek

Osudný 20. leden

V lednu 1974 vyrazilo na školní lyžařský výcvik mnoho školních kolektivů z celého tehdejšího Československa. Jednou z nich byla i strojnická průmyslová škola z jihoslovenského Komárna. Pět desítek studentů se i se svými učiteli ubytovalo v chatě Kapitána Morávky v oblasti Popradského lesa. Chata nesla jméno kapitána Štefana Morávky, účastníka Slovenského národního povstání.

Od svého příjezdu 17. ledna se studenti věnovali výcviku pod dohledem svých učitelů a vše probíhalo jako na každém jiném lyžařském výcviku. V neděli 20. ledna ale došlo ke změně počasí k horšímu. Již v noci začalo silně foukat a napadlo velké množství nového sněhu. S ránem se navíc oteplilo a sněžení se změnilo v nepříjemný déšť se sněhem. Navíc všude ležela silná mlha.

O tom, že se za těchto podmínek výrazně zvýšilo lavinové nebezpečí, vedoucí chaty učitele informoval. Ti se však rozhodli toto riziko nebrat v potaz a vyrazili na svahy tak, jako obvykle. Celá skupina se rozdělila na dvě části podle lyžařských schopností. Zatímco ti zkušenější lyžovali na svahu se západní orientací, který se nacházel přímo pod cestou na Popradské Pleso, druhá skupina prováděla výcvik na méně náročném svahu pod horou Ostrva.

Zhruba v deset hodin dopoledne již byly podmínky pro lyžování tak nevyhovující, že se vedoucí kurzu rozhodl výcvik přerušit. Studenti se měli shromáždit a vyrazit zpět na chatu. Zatímco jedna skupina studentů již čekala na cestě vedoucí k chatě kapitána Morávky, ta druhá se rozhodla pro poslední sjezd. Právě v tu dobu, asi v 10:40, se v prostoru nad nimi, kterému se říkávalo sedlo nad Skokem utrhla velká lavina deskového typu. Podle odhadů byl celkový objem jejího sněhu plných 150 000 m3. Jak lavina klesala do údolí, zvyšovala svoji rychlost a nabírala energii.

Studenti přitom lyžovali na protilehlém svahu, to však neznamenalo, že by na ně nemohla dosáhnout. Energie laviny byla tak velká, že se na dně údolí nezastavila, ale začala stoupat do protějšího svazu, na kterém naneštěstí studenti sjížděli svůj poslední sjezd. Většina z nich nejprve slyšela zvuk připomínající snad jen startující proudové letadlo. Poté se před nimi zjevila vysoká bílá stěna přibližující se k nim obrovskou rychlostí.

Po cestě do kopce lavina samozřejmě začala svoji rychlost ztrácet a ti, kteří stáli dostatečně vysoko z ní vyvázli relativně dobře, neboť je lavina nesmetla, ale pouze zasypala sněhem s malou razancí. Níže na svahu však smetla vše co ji stálo v cestě, Zůstalo pod ní celkem 11 studentů, jejich učitel a také jeho 13letý syn, kterého vzal na výcvik s sebou.

Jeden ze studentů z horní skupiny okamžitě vyrazil km chatě, aby přivolal pomoc. Ostatní se snažili ze sněhu vyhrabat své spolužáky. V 11:00 hodin se o neštěstí dozvěděla horská služba ve Starom Smokovci. Lze přitom mluvit o nesmírném štěstí, sotva volající stačil dispečerovi sdělit základní informace, došlo totiž k přerušení hovoru, neboť vítr strhl telefonní dráty.

Záchranná akce

Horská služba ihned vyrazila na místo a připojila se k ostatním účastníkům výcviku, zaměstnancům horské chaty a některým dalším civilistům, kteří se snažili hledat případné přeživší. Po rychlé konzultaci s těmi, kteří pád laviny pozorovali, určila Horská služba několik lokalit, na kterých předpokládala největší šanci na objevení přeživších. První nález se uskutečnil ve 13:45, šlo ale bohužel již jen o mrtvé tělo učitele. Ani ve dvou dalších případech již nalezení bohužel nejevili žádné známky života. Lavina je pohřbila ve velké hloubce pod sněhem, který byl navíc vlastní hmotností dokonale upěchovaný.

Foto: Public domain, via Wikimedia Commons

Záchranné práce 21. ledna 1974

V 15:30 ale přece jen slavili záchranáři, konkrétně lavinový pes Udo, úspěch. Pod sněhem nalezl jednoho studenta, který pod lavinou skončil v poloze, která mu dala šanci na přežití. Student byl nalezen v sedu bokem ke svahu. Student byl sice v bezvědomí, stále ale žil. Ještě na chatě, kam byl rychle převezen, jej přítomný lékař dokázal oživit. Byl to bohužel první a také poslední přeživší z těch, které lavina zasáhla plnou silou.

Další den se do pátrání zapojili členové dalších jednotek Horské služby, vojáci z kasáren v oblasti i mnoho civilistů. Další den bylo nalezeno pět těl, jedním z nich byl i třináctiletý syn učitele. Ačkoliv ve chvíli, kdy se přes ně lavina převalila, byla jejich dvě těla nalezena celých 400 metrů od sebe. Tělo poslední z dvanácti obětí, které zemřeli na tomto svahu, bylo nalezeno až 18. května, tedy 3,5 měsíce po neštěstí.

V den, kdy lavina zabila deset účastníků školního lyžařského kurzu, jejich učitele a jejich syna, pod dalšími lavinami ve stejné oblasti zahynuli ještě dva lidé. Celkem tedy 20. ledna zemřelo pod lavinami u Popradského plesa 14 lidí. Na základě této události bylo následně zakázáno konání lyžařských kurzů ve vysokohorských oblastech.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz