Článek
Kdo byl Rudolf Beran
Rudolf Beran se narodil v prosinci 1887 v malé jihočeské vesničce Pracejovice do rodiny rolníka. Od mládí jej to táhlo k politice, konkrétně potom k té části politického spektra, kterou můžeme označit jako agrární. V době Rakouska-Uherska, ale také za první republiky, se jednalo o velmi významnou část politiky.
Rudolf Beran měl k politice od počátku ty nejlepší předpoklady. Byl inteligentní a také exceloval jako řečník. Není proto divu, že v rámci Agrární strany začal brzy stoupat vzhůru a v roce 1915 byl již generálním tajemníkem této strany, v jejímž čele stál Antonín Švehla. Ten představoval jednu z nejvýznamnějších figur tehdejší politiky a Rudolf Beran tak měl toho nejlepšího možného učitele.
V roce 1933 se stal místopředsedou Agrární strany, nejsilnější strany v celém Československu, a v roce 1935 převzal její vedení. Po celé období 1918-1939 fungoval také jako poslanec. Kromě své práce v politice se ale Rudolf Beran prakticky nikdy nepřestal věnovat ani hospodaření na svém statku v jižních Čechách. S vynuceným přijetím mnichovské dohody a ztrátě části území ale nastaly pro Československo temné časy.
Předseda vlády a nacistická okupace
Rudolf Beran byl po Mnichovu, konkrétně 1. prosince 1938, zvolen předsedou vlády Československa. Šlo samozřejmě o agónii státu, který čekal na svoji „ránu z milosti“. Přesto se ale Rudolf Beran ze všech sil snažil řídit vládu podle svého nejlepšího svědomí. Absolutně např. odmítal Hitlerovy návrhy na to, aby Československo odvolalo spojenecké smlouvy s Francií nebo SSSR a oficiálně se připojilo k Německu a Itálii jako jejich spojenec.
Okupace z 15. března 1939 Rudolfa Berana naprosto zdrtila. Po vyhlášení Protektorátu okamžitě podal se svojí vládou demisi. Ta však nebyla realizována do převzetí moci Konstantinem von Neurathem a v tomto přechodném období, které trvalo asi měsíc, musel samozřejmě jednat i s představiteli okupační moci. Současně ale okamžitě navázal kontakty s odbojem, konkrétně s organizací Obrana národa.
Okupace zbytků Československa Rudolfa Berana zdrtila. Adolf Hitler v Praze, 15. března 1939
Poté, co definitivně skončil jako politik, se odebral na svůj statek. Kontakty s odbojem ale nepřerušil. Naopak, snažil se Obranu národa podporovat alespoň finančně. Sám byl členem organizace Politické ústředí, která si kladla za cíl udržet kontakty s exilovou politikou.
Na jaře 1941 byl ale Rudolf Beran zatčen gestapem a následně odsouzen za velezradu Třetí Říše. Jeho trest měl výši 10 let vězení, 100 000 marek a zabavení majetku. V prosinci 1943 byl však propuštěn a mohl pobývat na svém statku, byť pod přísným dohledem německých bezpečnostních složek.
Diktatura druhá, ta komunistická
Dne 6. května 1945 se dočkal příjezdu americké armády do jižních Čech. Radost ale Rudolfu Beranovi ale dlouho nevydržela. Dne 19. května 1945 byl zatčen opět, tentokrát československými orgány. Obviněn byl Rudolf Beran z protistátní činnosti a kolaborace s německými okupanty. K soudu došlo až v dubnu 1947 (do té doby byl ve vazbě). Mimořádný trestní soud jej odsoudil na 20 let vězení a opětovné propadnutí majetku (ne snad, že by se mu nějaký od Němců vrátil. To, co se vrátit mělo, si Beran totiž ani nestihl opětovně převzít).
Celá obžaloba byla přitom snůškou lží, účelových polopravd a ohnuté reality. Podle ní měl Beran dokonce usilovat o převzetí moci v Československu s pomocí Adolfa Hitlera. Druhá republika rozhodně nebyla demokratickou a rozhodující místa již začínala mít obsazena Komunistická strana. Rozsudek byl předem naplánovaný a nemohl být jiný než zmíněných 20 let těžkého vězení.
V rámci trestu musel Rudolf Beran pracovat v tzv. pracovních oddílech a odsouzena byla na šest let dokonce i Beranova manželka. Během vazby byl bit a týrán, vyvíjen na něj byl extrémní psychický nátlak. Mezi metodami komunistických úřadů a těmi nacistickými tedy nebylo mnoho rozdílů. I přesto si ale Rudolf Beran udržel víru v demokracii a svobodné Československo, oboje vzývá ve svých dopisech rodině.
Na začátku roku 1954 pobýval Rudolf Beran ve věznici Leopoldov. Jeho již tak podlomené zdraví dostalo další zátěž v podobě těžké chřipky. Dne 28. února 1954 na její následky zemřel. Bývalého premiéra Československa ale komunistický režim pohřbil za zeď věznice. Na té byla pouze umístěna jména těch, kteří tam leží. Po roce 1968 ale zmizela i tato jména.
Dnes již jméno Rudolfa Berana tabu rozhodně není. Přesto ale u mnohých přetrvává nepravdivá představa o Beranovi jakožto o zrádci. Naopak, tento významný post zastával Rudolf Beran tak, aby maximálně pomohl své vlasti a svému národu. Tento skutečný vlastenec si zaslouží pouze naše nejvyšší uznání.
