Článek
Petr Pavel v OSN
Projev prezidenta Pavla na letošním 79. zasedání Valného shromáždění OSN bude mít podle všeho tři hlavní pilíře. Tím prvním bude samozřejmě podpora Ukrajiny bránící se ruské agresi. Druhým pilířem bude potom propagace a podpora české snahy stát se v letech 2032 až 2033 nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Třetím základním bodem Pavlova projevu bude potom reforma fungování OSN, především pak nejvýznamnějšího orgánu, tedy Rady bezpečnosti. Je však něco takového vůbec reálné?
Reforma Rady bezpečnosti: pouhý sen, nebo možná realita?
Rada bezpečnosti OSN vznikla 24. října 1945 ve světě, který si právě prošel nejhorším konfliktem ve své historii. Šlo však také současně o svět, který už se lámal na dvě části: východní a západní blok. Pět vítězných mocností druhé světové války se stalo stálými členy Rady bezpečnosti a mohou využívat práva veta. Jinými slovy, Rada bezpečnosti nikdy nebude moci rozhodnout proti zájmům některé z pěti těchto zemí, tedy USA, Ruska, Číny, Velké Británie a Francie.
Valné shromáždění OSN
Tento model měl v nadcházející studené válce svým způsobem své opodstatnění. Jediné dvě globální mocnosti, tedy USA a Sovětský svaz se drželi navzájem v šachu a ani jedna nemohla použít OSN proti té druhé. Současně představovala OSN platformu, kde se oba světy mohly setkávat a mluvit, byť často zvýšeným hlasem. Svět se ale změnil, bipolární svět je minulostí a mnozí zastávají názor, že aktuální model se již dávno přežil.
Když reforma, tak jaká?
Nejedná se přitom jen názor veřejnosti, ale i mnoha samotných politiků. Petr Pavel je jedním z nich a rozhodně není sám. Co se jim na fungování Rady bezpečnosti nelíbí? V první řadě jde o fakt, že pětice stálých členů již dávno nereprezentuje skutečné rozložení ekonomické, politické a vojenské síly ve světě. O moci Spojených Států, nebo Číny asi nikdo nepochybuje, minimálně u Francie či Británie je to ale jiné. V Asii, Africe, i Latinské Americe najdeme země, které svojí velikostí a významem tyto bývalé koloniální mocnosti dohánějí nebo předhánějí či dávno předběhly. Druhým problémem je právě nepostižitelnost stálých členů Rady bezpečnosti. Právě dnes vidíme v přímém přenosu, jak Rusko porušuje mezinárodní právo, avšak neexistuje síla, která by to mohla oficiálně potvrdit.
Zasedání Rady bezpečnosti OSN
Petr Pavel a další příznivci reformy samozřejmě nevyzývají k tomu, aby došlo pouze k výměně jedné země za druhou, je třeba zefektivnit celý systém fungování, aby lépe odrážel svět 21. století. Současný systém pěti stálých a deseti nestálých členů Rady bezpečnosti by měl být nahrazen skupinou zemí lépe odrážející současný svět. Zastoupení by měla mít Africká Unie, země jako Indie či Japonsko a samozřejmě také Brazílie jakožto největší země Latinské Ameriky.
Také důvody pro vyřazení Německa (tedy největší evropské ekonomiky) z rozhodování již pominuly. Co je však nejdůležitější, je změna hlasovacího systému. Žádná země by neměla mít právo veta, ale rozhodovalo by se například dvoutřetinovou většinou. Země, která by porušovala mezinárodní právo, by také mohla být z Rady bezpečnosti vyloučena.
Nereformovaná OSN znamená pokračující chaos
Oficiálně se proti reformě nestaví ani zástupci některých stálých členů Rady bezpečnosti, otázkou však je, zdali je vůbec možné očekávat, že by se dobrovolně vzdali možnosti mít takto zásadní slovo při řešení geopolitických otázek. Prezident Pavel jasně uvede, že vítězství Ukrajiny ve válce s Ruskem není otázkou sympatií k jedné či druhé straně, nýbrž nezbytností pro zachování mezinárodního pořádku. Je však otázkou, do jaké míry lze vůbec mluvit o mezinárodním pořádku, když ten, kdo jej porušuje si může současně odhlasovat, že tomu tak není.
Zdroje informací: https://denikn.cz/minuta/1531116/
