Článek
Záhada začíná
Dne 24. června 1955 zadržela hlídka Veřejné bezpečnosti u vesnice Oravská Polhora v blízkosti slovensko-polské hranice neznámého muže. Muž působil dezorientovaně, neměl žádné osobní doklady a hlídce naznačoval, že je hluchoněmý. V dobové atmosféře strachu z nejrůznějších špionů a diverzantů ho předala hlídka do rukou StB.
Muž byl převezen do Žiliny a začalo vyšetřování. Výslechy probíhaly písemně a dotyčný při nich uvedl, že jeho jméno je Karel Novák, narodil se v roce 1934 v Radhošti a svým handicapem trpí již od narození. V roce 1941 nebo 1942 měl být s rodiči deportován do Rakouska, byl od nich oddělen a umístěn v ústavu pro hluchoněmé ve Štýrském Hradci.
V roce 1947 potom jakási komise údajně zjistila, že je české národnosti, a byl opět převezen do Československa. Protože v té době uměl prý pouze německy, začal se učit česky a slovensky. V následujících letech se měl potulovat po republice a živit se buď sběrem hub nebo příležitostnými pracemi za byt a stravu. Dotyčný ale současně vyšetřovatele upozorňoval, že trpí částečnou ztrátou paměti, a ne všechno si ze svého života pamatuje.
Kdykoliv si vyšetřovatelé chtěli ověřit nějakou informaci, neuspěli. Na dotyčného si nikdo nepamatoval, nikdo jej neznal. Osloveny byly všechny krajské zprávy Ministerstva vnitra, všechny ústavy pro hluchoněmé a také polské bezpečnostní složky. To vše s negativním výsledkem, s výjimkou jednoho svědectví obyvatelky ústavu pro hluchoněmé v Kremnici. Muž tam měl žít v letech 1942 až 1944 a mělo jít o člověka německé národnosti. Jako takový měl být po válce odsunut do Německa. Žádné jiné potvrzení této výpovědi se ale nalézt nepodařilo.
Přesto šlo o jedinou stopu, kterou vyšetřovatelé měli. A na jejím základě se začali ptát lidí, kteří prošli německými uprchlickými tábory. Dva z nich tam Nováka údajně viděli. Jeden z nich vypověděl, že Nováka vídal poblíž Norimberka v letech 1951 až 1954 a navíc poblíž kanceláře CIC, tedy americké kontrarozvědky. Druhý svědek ovšem zase vypověděl, že se s Novákem setkal v roce 1952 v jednom táboře v Rakousku. Novák měl mít v té době popálené ruce. Jizvy na rukou skutečně měl, ale tvrdil, že vznikly úplně jiným způsobem.
Kdo je Karel Novák?
K žádnému jednoznačnému závěru nedospěla ani lékařská vyšetření, kterých Novák absolvoval celou řadu. Nejčastější závěr zněl, že Novákovu hluchoněmotu nelze prokázat ani vyvrátit. Současně lékaři ale upozorňovali na to, že dlouhodobá simulace této poruchy je extrémně náročná a málo pravděpodobná. Tomu, že Novák hluchoněmotu pouze simuluje, napovídalo i to, že při testech bylo kromě jeho nadprůměrné inteligence odhaleno i to, že je ve skutečnosti velmi vzdělaný. To vůbec neodpovídalo tomu, že navštěvoval pouze několik tříd školy pro hluchoněmé. Němčinu i češtinu navíc ovládal naprosto skvěle i gramaticky. I to se příliš neslučuje s představou, že se oba jazyky učil bez sluchových vjemů.
Pro absolutní nedostatek jakýchkoliv důkazů byl Karel Novák propuštěn na svobodu 23. prosince 1955. Pracovat začal jako pomocný dělník v Kladně. Státní bezpečnost ale Nováka neustále sledovala a ten se navíc musel každý den hlásit na služebně Veřejné bezpečnosti. Novák také začal usilovat o vydání osobních dokladů. V srpnu 1956 se Veřejné bezpečnosti ozval jistý František Veis, který s Novákem pracoval a postupně se s ním spřátelil. Ten vypověděl, že mu Novák přiznal předstírání hluchoněmoty, a navíc i to, že kromě němčiny, češtiny a slovenštiny mluví také polsky, anglicky, francouzsky a italsky. To nejzajímavější ale mělo teprve přijít. Novák mu totiž údajně přiznal i to, že je ve skutečnosti synem Otty Habsburského, tedy vnukem posledního císaře a českého krále Karla I.
Karel Novák také krátce poté začal mluvit, údajně proto, že utrpěl šok při autonehodě. Státní bezpečnost tak měla celou řadu indicií a důkazy žádné. Na pracovišti se navíc Novák projevoval prokomunisticky a podal si přihlášku do KSČ, stejně jako žádal o přijetí k základní vojenské službě. V obou případech mu bylo vyhověno. Na vojně sloužil na tankové základně v Žilině. Prakticky ve všech činnostech exceloval a někteří jeho nadřízení jej začali podezřívat, že vojenský výcvik absolvoval již v minulosti. Kromě výborných výsledků se zbraní byl výborný i v teoretických oborech a k tomu udivoval rozsáhlými znalostmi z historie, filozofie, architektury, nebo literatury.
V tuto dobu začala Nováka sledovat i vojenská kontrarozvědka, právě její spis nesl název N-44. Ani ta ale neodhalila nic závažného na jeho chování, ve spisu je pouze uvedeno, že mezi bližšími přáteli občas znevažuje sovětské úspěchy a podňecuje k nacionalismu. Po návratu z vojny se vrátil do práce a pokračoval ve snaze o vydání plnohodnotných osobních dokladů. V Kladně žil se svojí družkou. StB jej stále odposlouchávala a bylo na něj nasazeno několik spolupracovníků.
Různé útržky informací začaly ukazovat na to, že se skutečně jednalo o příslušníka šlechtického rodu, který žil nejprve v Rakousku a poté v Polsku. Z Polska byl po válce deportován na Sibiř, avšak uprchnul a dokázal se vrátit zpět do Polska. Tam nejprve vystudoval vysokou školu, začal se stýkat s politickými představiteli a následně byl tři roky v armádě, kde zastával i velitelskou pozici. V následujících letech se objevovala další svědectví o Novákově pobytu v uprchlických táborech, o jeho cestování po Balkánu i Středomoří a ozvala se dokonce žena z Polska, která tvrdila, že se jedná o jejího ztraceného syna, který měl zemřít v Osvětimi.
Druhé zatčení
V roce 1961 byl Novák i přes absenci jakýchkoliv důkazů znovu zatčen a odsouzen za vyzvědačství na dvanáct let vězení. Jedno ze svědectví mluvilo i o tom, že Novák absolvoval kurz britské tajné služby.
V průběhu jeho pobytu ve vězení bylo na Nováka nasazeno několik informátorů, kteří opět přinášeli informace více či méně protichůdného charakteru. Novák však začal být stále podezřívavější. V roce 1968 si podal žádost o rehabilitaci a v roce 1969 byl skutečně zproštěn obžaloby a propuštěn. Vrátil se na Kladno, ale StB jej nepřestávala sledovat a sbírat nejrůznější svědectví a informace.
V roce 1971 bylo pak zrušeno zproštění obžaloby a Novák se musel vrátit do vězení. V roce 1979 se potom stal jedním z podezřelých v případu výhružného dopisu prezidentu Husákovi, opět se ale nic neprokázalo. Karel Novák zemřel 18. listopadu roku 1981 na infarkt. domovní prohlídka v jeho bytě opět nepřinesla žádné konkrétní informace. Do dnešní doby tak nemáme tušení, kdo Karel Novák ve skutečnosti byl.
Zdroje informací:
