Článek
Zrod expedice Sagarmatha 84
Jako první lidé v historii stanuli na vrcholu nejvyšší hory světa dne 29. května 1953 Edmund Percival Hillary a šerpa Tenzing Norgay. Po nich přibývali další a mít svého horolezce na vrcholu Everestu se stalo věcí cti i pro jednotlivé státy. Není divu, že po něčem podobném pokukovalo i tehdejší Československo. Mluvíme samozřejmě o době, která se od té naší lišila zásadním způsobem. Dnes je výstup na Everest samozřejmě stále náročným sportovním výkonem, lze jej ale realizovat o poznání snadněji než v dobách minulých.
Organizace akce se chopila „Sekcia pre výskum vysokých pohorí a expedičnú činnost Slovenskej geografickej spoločnosti SAV“ (SAV = Slovenská akademie věd). Ačkoliv k expedici jako takové došlo v roce 1984, plánována začala být v roce 1971. To byl rok založení zmíněné instituce a někteří její členové se jménem sportovního klubu TJ IAMES Bratislava vydali do Nepálu vyjednat povolení pro vědecko-horolezeckou výpravu.
Expedice s názvem Sagarmatha 84, která byla výsledkem tohoto plánování, měla hned několik cílů. Zdaleka nešlo jen o samotný výstup a zabodnutí československé vlajky na vrcholu v roce, kdy si země připomínala čtyřicáté výročí Slovenského národního povstání. Stejně tak šlo o vyjádření československého přihlášení se k právě ujednané Káthmandské deklaraci na ochranu velehor. Stejně tak plnili členové výpravy i další vědecké úkoly z různých oborů.
Ikonický pohled na nejvyšší horu světa.
Úspěch i tragédie
Vzhledem k tomu, jaká instituce byla hlavním organizátorem expedice, naprostou většinu expedice tvořili Slováci. Konkrétně šlo o následující jména.
Horolezeckou část výpravy tvořili:
Vedoucí výpravy, geograf a horolezec František Kele, Zoltán Demján, Vincent Dubeň, Ivan Fiala, Jozef Just, Vladimír Launer, Rudolf Mock, Michal Orolin, Jaroslav Oršula, Vladimír Petrík, Pavel Pochylý, Ján Porvazník, Jozef Psotka, Marián Šajnoha, Ľudovít Záhoranský a také dva Česi, konkrétně Zdeněk Brabec a Miloslav Neumann
Dalšími členy výpravy byli lékaři Milan Skladaný a Milan Šimunič, dokumentaristé Miloslav Končok a Milan Matis. Vědecká část sestávala z těchto odborníků: Ján Drdoš, Peter Mariot, Rudolf Midriak a František Zatkalík. Zapomenout nemůžeme ani na devět nepálských šerpů. Jinými slovy, československou expedici tvořilo 25 lidí. Z toho bylo 23 Slováků a 2 Češi.
Dne 7. října 1984 se odehrál první tzv. útok na vrchol. Ze čtvrtého tábora vyrazili Jozef Just a šerpa Ang Phurba. Kvůli silnému větru ale nemohli postavit pátý tábor a byli donuceni sestoupit. Podruhé se o vrchol pokusili horolezci Záhoranský a Neumann (jeden ze dvou Čechů ve výpravě). Ani oni neuspěli, tentokrát kvůli zdravotním problémům Ľudovíta Záhoranského.
Dne 11. října na cestu vyrazil devětadvacetiletý Zoltán Demján a padesátník Josef Psotka, jeden z nejzkušenějších horolezců v celém Československu, za nimi byl potom vyslán šerpa Ang Rita. Poté, co se jim povedlo zbudovat pátý tábor a dne 15. října v 15:15 místního času vystoupili jako první Čechoslováci na vrchol Everestu. Nutno říct, že vrcholová část expedice probíhala stylem, který byl na svou dobu mimořádně náročný – bez použití umělého kyslíku. To před nimi dokázalo jen 15 lidí. Po nezbytné instalaci vlajky, umístění obrázku mírové holubice a fotografii se asi po deseti minutách strávených na vrcholu vydali oba horolezci na zpáteční cestu.
Na té je ovšem zastihlo zhoršené počasí, padla tma a foukal velmi silný vítr. Horolezci ztratili kontakt a postupovali každý sám. Do tábora se s vypětím všech sil dostal jako první Zoltán Demján. Když dorazil Ang Rita, oznámil, že Jozef Psotka už nemohl dát a zůstal na cestě. Pokus o jeho záchranu umožnilo počasí až další den, a to již bylo bohužel pozdě. Josef Psotka byl nalezen mrtvý a na místě svého skonu byl také pohřben.
Československá expedice tak svého cíle dosáhla, cena, kterou za to zaplatila, byla ale obrovská. Každopádně se ale jedná o významný historický milník v dějinách českého i slovenského horolezectví, byť slovenský příspěvek byl samozřejmě větší.
