Článek
Osudná noc z 20. na 21. srpna
Bylo úterý 20. srpna 1968 když pozemní hranice tehdejší Československé socialistické republiky překročily první jednotky invazních vojsk, konkrétně tankových útvarů a motorizované pěchoty. Nad Československem potom začaly hučet i motory velkých dopravních letadel. Příběh vůbec první oběti této srpnové invaze výsměšně nazývané „bratrská pomoc“ se pak odehrál v Ústí nad Labem.
Tato dějinná událost zastihla osmadvacetiletého dělníka z ústecké chemičky Petra Fridricha na schůzce s dívkou v restauraci Budvarka v širším centru Ústí nad Labem, nedaleko sadů Bedřicha Smetany. Když kolem půlnoci opustili restauraci a zamířili na tramvaj, kterou se chtěli dopravit do čtvrti Předlice, do města již vjížděly sovětské tanky. Petr Fridrich cítil vztek a okamžitě začal na projíždějící tanky pokřikovat a gestikulovat.
Smrt Petra Fridricha
Když dvojice dorazila do Předlic, u restaurace Lednice se na silnici přímo setkala s projíždějící kolonou sovětských vojsk. Petr Fridrich skočil do silnice a postavil se projíždějícímu tanku přímo do cesty. Tank skutečně zastavil a Fridrich svým tělem chvíli celou kolonu blokoval.
Po chvíli mu ale nezbylo nic jiného než ustoupit a tanky se daly opět do pohybu. Jeden z nich (asi třetí, který kolem něj projížděl), však zachytil pásem Fridrichovu bundu a doslova jej vyhodil do vzduchu. Petr Fridrich dopadl hlavou na zem. V pozdější pitevní zprávě se uvádí, že mu pád způsobil pohmoždění mozku i zlomeninu lebeční klenby. Přivolaná sanitka transportovala Petra Fridricha do nemocnice, kde však zemřel.
Jeden z ikonických obrázků dokumentujících srpnovou invazi
Ve 3:40 ráno byla informována Veřejná bezpečnost a začala v atmosféře všeobecného chaosu a zjitřených emocí s vyšetřováním. Kromě pitevního protokolu měla k dispozici i svědectví jednoho z místních občanů, který vše viděl z okna. Událost byla poněkud naivně vyšetřována jako ublížení na zdraví s následkem smrti, případ byl ale odložen, neboť byl klasifikován jako nešťastná náhoda, na které se podílel i alkohol, který měl Petr Fridrich v krvi (logicky, neboť se vracel ze schůzky v restauraci).
Je zcela jasné, že takováto interpretace je značně překroucená a nelze na ní pohlížet optikou běžné nehody. Sovětské tanky byly okupační silou a Petr Fridrich se do jejich blízkosti dostal nikoliv náhodou, ale proto, že chtěl alespoň beznadějným gestem protestovat proti jejich zločinné přítomnosti. Odpovědnost za jeho smrt padá stoprocentně na okupační armádu.
Petr Fridrich nebyl bohužel jedinou obětí srpnové invaze. Za nejpřesnější odhad počtu obětí v souvislosti s invazí se dnes udává číslo 137. Osmadvacetiletý Petr Fridrich, který se vracel ze schůzky s dívkou, byl prvním z této dlouhé řady.
