Článek
Eduard Štorch a jeho život
Eduard Štorch se narodil 10. dubna 1878 v Ostroměři a od dětství se profiloval jako nadšený student (nadšený neznamená, že byl za všech okolností vynikající) a také velký čtenář. Důležité je, že jej během studií jeden z učitelů inspiroval k tomu, aby se i on vydal na pedagogickou dráhu. Ve své kariéře měl tedy Eduard Štorch jasno už jako teenager.
Sen si začal plnit na c. k. Českém ústavu ku vzdělání učitelů, na který nastoupil v roce 1893, a který se nacházel v Hradci Králové. S vyznamenáním absolvoval školu v roce 1897 a ihned nastoupil do své první školy.
Ještě předtím, než se zaměříme na jeho pedagogickou dráhu a zkusíme najít něco, co jí spojuje s dneškem, se samozřejmě musíme zmínit i o jeho druhé profesi, tedy spisovatelství. Eduard Štorch byl nadšeným amatérským archeologem a tento svůj zájem přetavil v legendární Lovce mamutů, ale i v další knihy jako byla Osada Havranů, U Veliké řeky, Zastavený příval, Hrdina Nik a mnohé další.
Eduard Štorch se pokoušel psát i odbornou literaturu, narážel ale na to, že neměl dostatečné vědecké vzdělání, a proto se neuměl vyhnout tomu, aby se vyvaroval fabulací a domněnek. V odborných vědeckých kruzích proto uznávaný nebyl. To ale není případ jeho odbornosti pedagogické. Zde byl velmi progresivní, přicházel s novými myšlenkami a také se o ně nebál podělit.
Eduard Štorch v roce 1938
Eduard Štorch jako učitel
V prvních dvou letech působil Eduard Štorch na školách ve východních Čechách. V roce 1899 byl ale přeložen na Mostecko, resp. pro svůj přílišný politický aktivismus byl propuštěn ze státní školské služby a přešel k tzv. Ústřední matici školské, což reálně znamenalo, že začal působit jako učitel v Hostomicích u Bíliny, Kopistech a poté přímo v Mostě. Je třeba říct, že šlo o kraj, do kterého prakticky žádný učitel nešel dobrovolně a nastupovalo se sem za trest.
Pokud máte pocit, že dnešní děti jsou zkažené a na některých školách agresivita dětí přesahuje neúnosnou hranici, tak si přečtěte, co napsal Eduard Štorch o svých žáčcích na Mostecku na přelomu 19. a 20. století, tedy v době, kdy z dnešního romantizujícího pohledu byli lidé slušnější, hodnější a laskavější, učitelé měli autoritu, děti před nimi měly respekt atd. Takže parafrázovaný popis Eduarda Štorcha:
Děti na Mostecku jsou zanedbané a zpustlé, kouří a pijí kořalku, klidně spolu s dospělými. Lžou, podvádějí, napadají učitele a klidně jim vezmou třeba hodinky. Jsou do krajnosti drzé a surové, bez problémů utečou třeba i policistovi. Z učitelů si nedělají vůbec nic, neboť tělesné tresty jsou zakázané a jiné tresty jsou jim k smíchu.
Právě zde se projevil fakt, že Eduard Štorch bral učitelství jako poslání, nevzdal se a nehodlal utéct. Namísto toho začal přemýšlet o příčinách tohoto stavu a snažil se nalézat řešení. Příčinu viděl samozřejmě v extrémně tvrdých sociálních podmínkách. V drsném hornickém prostředí nebylo vzdělávání považována za jakoukoliv prioritu a současně se zde děti vychovávaly prakticky jen tvrdým násilím. Ty si to samozřejmě přenášely i do školního prostředí.
Eduard Štorch správně pochopil, že tradiční škola založená na kázni a memorování nedokáže dětem v takovém prostředí pomoci. Štorch tak začal bojovat hned na třech frontách. Na té školní se snažil nalézt si vztah k dětem, nad kterými jiní dávno zlomili hůl. Razil tezi, že učitel si musí získat důvěru dětí a nebát se jim být kamarádem. Chtěl, aby se mu děti svěřovaly se svými problémy a on jim na oplátku sdílel leccos ze svého mimoškolního života. Spíše, než tradiční memorování ve třídách, pak preferoval výuku v přírodě nebo diskuze v malých skupinkách.
Jeho metody byly na svoji dobu velmi pokrokové a Štorch svá zjištění i teorie publikoval v časopisech, kde se o nich dozvěděl i Tomáš Garrigue Masaryk, kterého velmi zaujaly. Štorch se ale také snažil získat pro své ideje podporu úřadů, zde už to bylo horší, resp. špatné. Eduard Štorch totiž věděl, že nedílnou součástí snah o řešení problémů je i zlepšení sociální situace dělnických rodin. V tomto ohledu byl až příliš radikální a opět se dostal do křížku se státní mocí. Byl dokonce i zatčen za „pobuřování“.
Za první světové války byl odveden, ale transportu na frontu se vyhnul. Po válce potom pokračoval v učitelské dráze, především v Praze. Stále se neúnavně snažil upozorňovat na nešvary ve školství i ve společnosti a vymýšlel další a další pokrokové projekty. Ve zimě mezi lety 1922 a 1923 např. zorganizoval vůbec první lyžařský kurz pro děti z pražských škol.
Jeho velkým snem bylo potom vybudování tzv. Dětské farmy, tedy školy v prostředí přírody, kde by se žáci učili podle jeho moderních metod. Kvůli naplnění tohoto snu dokonce prodal svoji archeologickou sbírku, přesto nikdy nenašel dostatečného naplnění. Projekt sice krátkou dobu běžel, ale nikdy v takovém rozsahu a s takovou podporou, jakou by si Eduard Štorch přál a jakou Dětská farma potřebovala. Nepomohla ani osobní návštěva prezidenta Masaryka.
Štorch ale ve dvacátých i třicátých letech trpěl psychickými problémy. Jejich podstata spočívala v tom, že měl pocit, jako by jeho snažení bylo zbytečné, nikdo jej nechápal a nepomáhal mu. Do jisté míry bylo jeho zoufání založené na skutečnosti. Do důchodu potom odešel v roce 1939. Eduard Štorch zemřel po letech, kdy se potýkal s vážnými zdravotními problémy, v roce 1956.
Odkaz pedagoga Štorcha
Co si tedy vzít z toho, co dělal a čemu tak věřil Eduard Štorch? V první řadě to, že dnešní svět není tak výjimečný, jak si myslíme a s podobnými problémy, se kterými se školy potýkají dnes, se potýkaly i před více než sto lety. Štorch také ukázal to, že i se zdánlivě ztracenými dětmi je možné pracovat. Je ale zapotřebí snahy, otevřenosti a podpory, kterou on sám postrádal.
Zdroje informací:
