Článek
Flagelanti ve středověku
Průvody bičujících se lidí máme spojené s křesťanstvím a jeho sektami. Ve skutečnosti mají ale původ již ve starém Římě, tedy v předkřesťanských dobách. Tam ale uctívali boha lesa a plodnosti jménem Faunus Lupercus a účastníci průvodu nebičovali sebe, nýbrž přihlížející. A ano, z tohoto zvyku pochází i naše velikonoční pomlázka. Od jména božstva bylo odvozeno i jméno slavností, tedy „luperkálie“. Nelze opomenout ani fakt, že bičování se používalo též jako poněkud absurdní léčba neplodnosti, a to i u některých šlechtičen.
Pokud ale mluvíme o flagelantech v pravém smyslu, tedy jako o náboženské sektě nebo směru, musíme se přesunout do středověku. V 11. století se v souvislosti s křesťanstvím objevilo sebemrskačství u některých poustevníků. Postupně se začalo rozšiřovat i mezi prostý lid prostřednictvím potulných a samozvaných kazatelů.
Ti v sebemrskačství viděli způsob, jakým činit pokání před posledním soudem, který měl v jejich očích přijít velmi brzy. Do Čech a na Moravu se flagelanti dostali ve významnějším měřítku ve 14. století za vlády Karla IV. Byla to doba, kdy Evropu sužovaly morové epidemie a všude vládla smrt a zmar.
Postoj církve k flagelantům byl zpočátku nejasný. Na jednu stranu to určitě nebylo nic, co by církev ráda viděla, na druhou stranu neměla odvahu otevřeně proti flagelantům zasáhnout. To se změnilo v době, kdy průvodů přibývalo a s tím i nejrůznějších konfliktů. Papež Klement VI. proto vyzval k potírání flagelantství. U nás se toho zhostil především arcibiskup Arnošt z Pardubic. Jeho rady a požadavky zrealizoval Karel IV. Z českých zemí se jim flagelanty skutečně podařilo vypudit.
Postoj církve k flagelantům se v průběhu historie měnil.
Návrat flagelantů
Pro flagelanty u nás nastala příznivější doba na začátku 17. století. V souvislosti s poměrně agresivní rekatolizací se vrátily i tyto zvláštní průvody. A tentokrát to bylo s plným vědomím a souhlasem církve.
První flagelantské bratrstvo Utrpení Ježíše Krista u nás založili kapucíni při hradčanském konventu v roce 1603. Vznik schválil pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé a o tři roky později to stvrdil i papež Pavel V. Výrazným prvkem bratrského života se stalo právě kolektivní sebemrskačství. To se však konalo převážně o Velikonocích. První velkopáteční procesí se konalo v roce 1603 a pražští občané, kteří byli jeho svědky, jím byli šokovaní.
Malé skupiny nebo jednotlivci s podobným přístupem už vlastně nezmizeli nikdy. Např. na Filipínách jsou o Velikonocích k vidění podobná procesí a v Evropě, konkrétně ve Španělsku se procesí konala ještě v 19. století. V pražských ulicích už ale asi podobný průvod naštěstí neuvidíme.
Zdroje informací: https://www.stoplusjednicka.cz/index.php/historie/krvave-pruvody-proti-cerne-smrti-proc-se-evropane-bicovali-do-krve-proc-je-cirkev-oznacila
Zdeněk Orlita, Bolestí ke spáse. Flagelantská konfraternita utrpení Ježíše Krista při hradčanském kapucínském kostele Panny Marie Královny Andělů (2020)
