Článek
Plavba lodi Lednice
O velikosti a úspěších společnosti Československá námořní plavba (ČNP) panuje poměrně dobré povědomí, byť zčásti i kvůli jejímu neslavnému konci. Československo ale na moři zastupovalo i několik menších lodí další firmy, Československé plavby dunajské (ČSPD). Tato společnost provozovala tzv. říčně-námořní plavidla schopná propojovat říční přístavy Bratislava a Komárno se zámořím.
V letech 1965 a 1966 začaly tyto plavby vykonávat lodě Bojnice a Lednice, v 70. letech potom přibyly Kremnica, Zvolen a Bánská Bystrica. Asi nejzajímavější osud potkal loď Lednice, hned brzy poté, co nastoupila do služby, konkrétně v roce 1967.
Lednice za sebou měla trasu z Bratislavy do Istanbulu, Alexandrie, Bejrútu, Latakie, Yanbu, Djibouti a Massawy v dnešní Eritreji. Další plavba měla s nákladem tymiánu, bavlníkových semen nebo hovězích kůží pokračovat skrze Rudé moře a přes Suez zpět do moře Středozemního. Všechno ale dopadlo trochu jinak.
Šestidenní válka
Na začátku června by se dalo napětí na Blízkém východě doslova krájet. Po odchodu jednotek OSN se Egypt s podporou dalších arabských zemí rozhodl pro uzavření důležité Tiránské úžiny pro izraelská plavidla, a navíc k hranicím začal přesouvat tisíce vojáků a kusů obrněné techniky. Izrael reagoval mobilizací a následně útokem na síly, které byly zcela jasně shromážděny proti němu. K tomu došlo nad ránem 5. června 1967.
Kajuta lodě Lednice
Loď Lednice, na jejíž palubě bylo přes 20 členů posádky, a dokonce i manželka jednoho z námořníků s malým synkem, byla v té době na cestě k Suezu. Když Lednice potkala jednu maďarskou loď, dostalo se jí varování: situace v Suezu se přiostřuje a není příliš bezpečné tam jezdit. To se ale snadněji řekne, než udělá. Jedinou alternativou je cesta kolem Afriky a Mysu dobré naděje. Něco takového plavbu značně prodlouží a prodraží. K takovému rozhodnutí neměl kapitán František Hruška svolení svých nadřízených. A navíc: na Blízkém východě je přece situace napjatá pořád…
Uvíznutí v Suezu
Po příjezdu k Suezu se Lednice řídila zdánlivě standardními pokyny egyptské správy kanálu. Loď byla zařazena do konvoje spolu s dalšími třinácti plavidly z celkem osmi zemí: kromě Československa i z Polska, Německa, Švédska, Spojených států, Bulharska, Francie a Velké Británie. Náhodný výběr? Nikoliv. V konvoji byla plavidla států západního i východního bloku, stejně jako neutrálního Švédska. Pestrá směsice, a ne náhodou.
Konvoj vplul do Suezu právě 5. června 1967, tedy v den, kdy v regionu naplno propukla válka. Egyptské úřady jej umístili na čekací pozici, na tzv. Velké hořké jezero oddělující dvě části Suezu. Tam byl ovšem konvoj zastaven. A to je samotná podstata problému. Egyptská vláda od začátku formovala konvoj k tomu, aby jej na Velkém hořkém jezeře mohls umístit jako určitý živý štít.
Rakety létaly nad plavidlem, dokonce jej zasáhlo několik kulometných střel. To podstatné ale bylo. že izraelská armáda postupovala. A postupovala rychle a nekompromisně. Arabské síly nebyly schopné Izraelcům vzdorovata bylo reálné, že Izrael může dosáhnout a ovládnout Suez. Teď se jim rozmanitost flotily hodila. Ovládnutí Suezu by muselo znamenat to, že flotila bude ohrožena, což by bylo politicky problematické.
Konvoj tak stál na hladině jezera a posádky lodí se musely postarat samy o sebe. Lednice ale byla malou lodí a lidem na palubě se nedostávalo jídla ani vody. Ani velvyslanectví v Káhiře zpočátku o situaci lodě nevědělo. Loď Lednice se následně spojila se dvě britskými loděmi, posádka ale netušila, že jedna z nich veze náklad výbušnin. Pokud by byla zasažena některou z prolétajících raket, obě lodě by byly zcela zničeny.
Následné roky
Po osmi dnech bylo posádkám dovoleno opustit plavidla, Suez ale zůstal uzavřený dalších 8 let. Lednice, stejně jako ostatní lodě, tak po celou dobu zůstaly v pasti na jezeře. Lednici po většinu této doby základně udržovala malá čtyřčlenná posádka. Trup lodi ale za tu dobu obrostl korály a řasami. Také stroje nebyly použitelné. Lednice byla po znovuotevření průplavu odtažena k opravám a poté začala opět plnit své povinnosti.
Po roce 1989 byla loď Lednice prodána zahraničnímu rejdařství a několikrát změnila majitele. Její cesta skončila podle všeho ve chvíli, kdy byla v devadesátých letech potopena piráty v Indickém moři.
