Článek
Kde hledat Jedovou chýši
V dnešní době už byste v Praze dům, ve kterém tato proslulá hospoda sídlila, nenašli. Na jejím místě hned vedle kostela svatého Apolináře na pražském Karlově dnes stojí funkcionalistický dům navržený architektem Josefem Kalousem. Ten je sice zajímavý, o Jedové chýši to ale platilo několikanásobně.
Krčma na tomto místě stála nepřetržitě od 13.století až do roku 1933, kdy šla Jedová chýše k zemi. Velmi pravděpodobně se tak jednalo o nejdéle fungující hostinec v celých Čechách. Zajímavostí je ale kolem této proslulé krčmy mnohem více. Začít můžeme hned u jejího názvu.
Jedna z teorií tvrdí, že tuto přezdívku dostala hospoda poté, co v ní král Václav IV. otrávil dva své nepřátele. To je sice myšlenka zajímavá, velmi pravděpodobně půjde ale o pouhou legendu. Mnohem pravděpodobnější je, že se hospodě začalo říkat Jedová chýše až v průběhu 19. století. V té době se totiž tato oblast začala proměňovat v to, čím je i dnes, tedy v oblast, kde je řada ústavů lékařských fakult, porodnice i velká nemocnice. V 19. století zde byl navíc i ústav pro choromyslné.
Jedová chýše těsně po první světové válce
Mezi časté návštěvníky hospody proto patřili medici, ale i nemocniční zřízenci, funebráci apod. A protože medici často pracovali i s nejrůznějšími jedy, čímž se nepochybně v hospodě také často chlubili, jméno Jedová chýše bylo na světě. Společnost, která se zde scházela, byla ale mnohem pestřejší. Velmi často zde pobývali mladí umělci a nechybělo ani dámské osazenstvo z řad ošetřovatelek z nedaleké porodnice.
Jedová chýše jako německá hospoda
V druhé polovině 19.století začaly ovšem vyplouvat na povrch národnostní spory mezi Čechy a Němci. Platilo to pro celou společnost a Jedová chýše nebyla žádnou výjimkou. Zdá se, že navrch v ní získali pražští Němci. Jedová chýše se tak stala německou hospodou, kde se scházeli jak němečtí studenti, tak i další německy mluvící bohéma.
Definitivní tečku za fungujícím českoněmeckým hospodským soužitím udělal rok 1898. Jednoho večera došlo ke zdánlivě banální potyčce dvou studentů, jeden byl Čech, druhý Němec. Čech František Linhart napadl německého studenta Karla Bieberleho a ten jej v sebeobraně zastřelil. Čeští studenti potom Jedovou chýši doslova vyplenili.
Od té doby přestala být Jedová chýše studentskou hospodou a chodili sem již jen zřízenci a zaměstnanci okolních ústavů. K nim se přidávaly i nejrůznější pochybné existence a začalo období, na které narážel zmíněný seriál Hříšní lidé města pražského. V době první republiky se zde skutečně scházela část pražské galerky. Toto období však skončilo v roce 1933, kdy byl celý objekt, v té době již v naprosto havarijním stavu, stržen.
Příběhy ze života Jedové chýše
Popisná historie této slavné hospody je sice zajímavá, o atmosféře v ní ale lépe vypoví některé příběhy, které se zde udály. Stalo se například to, že v jednom z okolních lékařských ústavů zemřel muž. Dva zřízenci měli za úkol odvézt jeho tělo o několik budov dále k provedení pitvy před studenty. Přepadla je ale žízeň a udělali si proto zastávku v Jedové chýši. Máry s tělem nebožtíka nechali stát před hospodou, kde se pak dlouhou dobu bavili u piva.
Po několik hodin tak byli chodci strašeni nebožtíkem blokujícím cestu po chodníku. A jak praví noviny Národní politika z roku 1896, celý incident měl neblahý vliv na celé okolí, a zvláště místní ženy se „bály z domu vykročiti“. Takovýchto případů se však v Jedové chýši událo mnohem více, medici nezřídka donesli do hospody pro zpestření zábavy lebku nebo třeba lidskou ruku.
Umělecké ztvárnění Jedové chýše z roku 1915
Především malíři zde zase velmi často malovali místní ženy lehčích mravů v rouše Evině a takovéto umělecké setkání se nezřídka proměnilo v nefalšované orgie. V 19.století také prý v Jedové chýši jeden hostinský vymyslel skvělý způsob, jak zabránit krádežím nádobí. Ve stolech byly vyhloubeny díry, do kterých se lila polévka místo talířů. Lžíce byly zase ke stolům přivázané. V Jedové chýši kvetl také hazard.
Zkrátka a dobře, Jedová chýše byla skutečnou legendou, byť trochu jinou, než jakou ji známe z filmového zpracování.
