Článek
Co byla Šmalkaldská válka?
Jednalo se o válku odehrávající se v letech 1546 až 1547. Učebnicová poučka by nám řekla, že šlo o vojenský střet mezi císařem Karlem V. a protestantskými knížaty. Spojencem Karla V. byl (celkem logicky) i Ferdinand I. Habsburský, tedy rakouský arcivévoda a český král.
Pokud bychom pátrali po prapůvodní příčině konfliktu, dospěli bychom k tomu, že šlo především o vyvrcholením dlouhodobého napětí, které v naší části Evropy doutnalo od chvíle, kdy Martin Luther přibil své teze na kostelní vrata. V jádru celého sporu stála otázka autority v rámci Svaté říše římské a náboženská svoboda v impériu, kterému Karel V. vládl jako univerzální křesťanské monarchii.
Počátky konfliktu lze vystopovat do roku 1531, kdy byla založena Šmalkaldská jednota. Tato vojenská a politická aliance německých protestantských knížat a svobodných říšských měst vznikla jako přímá reakce na císařovy snahy o potlačení reformace a obnovu katolické jednoty. Členové jednoty, v čele s hesenským lankrabětem Filipem a saským kurfiřtem Janem Bedřichem, odmítali uznat císařovy požadavky na návrat ke katolicismu, a naopak prosazovali svobodu vyznání. Situace v říši se stala neudržitelnou, neboť Šmalkaldská jednota fakticky fungovala jako stát ve státě, což oslabovalo císařskou moc a zpochybňovalo jednotu říšské správy.
Císařští před bitvou u Muhlbergu.
Průběh války
Karel V. byl po několik let zaměstnán konflikty s Francií a Osmanskou říší. Po uzavření příměří v těchto válkách se ale konečně mohl soustředit na vnitřní problémy své říše. Podařilo se mu získat na svou stranu i některé protestantské spojence, třeba saského vévodu Mořice. A právě Mořicova zrada zásadně oslabila pozici Šmalkaldské jednoty.
Samotná válka vypukla v roce 1546 a zpočátku se zdálo, že síly jsou vyrovnané, nicméně císařská vojska, posílená španělskými a italskými žoldnéři, postupně získávala převahu. Klíčovým momentem byla bitva u Mühlbergu v dubnu roku 1547. V tomto střetnutí císařská vojska drtivě porazila jednotky Šmalkaldské ligy a zajala oba její hlavní vůdce, Jana Bedřicha Saského i Filipa Hesenského.
Karel V. se ocitl na vrcholu své moci a zdálo se, že má volnou ruku k prosazení rekatolizace. Jenomže to tak jednoduché nebylo. Ukázalo se, že náboženskou otázku nelze v Německu vyřešit pouze silou. Odpor vůči císařovým centralizačním tendencím začal navíc sílit i mezi katolickými knížaty, která se obávala přílišného nárůstu císařovy moci.
V roce 1552 se karta obrátila. Mořic Saský (ano, ten Mořic Saský, který původně zradil), změnil svůj postoj a stanul v čele nového povstání knížat proti císaři. Karel V., v té době už vyčerpaný zdravotně i finančně, nebyl schopen čelit novému náporu a byl nucen ustoupit. Tento obrat vedl k uzavření pasovského míru a následně vyústil ve známý Augsburský náboženský mír v roce 1555. Ten zavedl zásadu, že náboženství poddaných určuje panovník území.
A české země?
Zbývá zodpovědět otázku, jak to všechno souvisí s českými zeměmi. Možná jste si všimli, že doba trvání Šmalkaldské války se kryje se známou vzpourou českých stavů v roce 1547. Ta právě s tímto konfliktem souvisela. Ferdinand I. požadoval po českých stavech svolání zemské hotovosti, která se měla zúčastnit tažení na císařské straně. Stavové ale odmítli. Když potom Karel V. vyšel z první části konfliktu vítězně, stavům to samozřejmě pěkně osladil. I když je pravdou, že šlechta z toho vyšla vlastně docela dobře a císař využil situace spíše k omezení moci měst.
To byla tedy Šmalkaldská válka, v té době nikdo netušil, že se jedná jen o malou ukázku toho, co Evropu čeká jen o několik málo dekád později.
