Článek
Druhá republika a český antisemitismus
Mnichovská dohoda zničila nejen územní celistvost Československa, ale také všechny ideály první republiky. Jedním z nejodpornějších projevů tohoto faktu byl prudký vzestup antisemitismu a jeho oficiální etablování ve společnosti i politice. Dokonce i předseda vlády Rudolf Beran mluvil o potřebě „řešení židovské otázky“ a ze státních služeb byli židé ve velkém propouštěni, stejně jako byli vylučováni z nejrůznějších profesních organizací typu lékařské či advokátní komory apod.
Stát současně všemožně podporoval vystěhovávání židů do zahraničí, současně ale chtěl, aby majetky emigrantů zůstaly doma. Jinými slovy, vystěhovat ano, ale majetek tu musíte nechat a svěřit do správy státu. S ohledem na tato fakta se nelze divit tomu, že židovský publicista Pavel Eisner po válce označil dobu druhé republiky za „předpeklí“.
Vznik protektorátu
Dne 15. března 1939 došlo k definitivnímu obsazení okleštěného státu. Vláda, nyní již jako protektorátní, zasedala o 48 hodin později, tedy 17. března. A ihned schválila široký soubor protižidovských opatření. Nutili je noví okupanti? To je tedy rychlost… Pravda je samozřejmě taková, že protektorátní „vláda“ vycházela okupantům vstříc, ale současně vlastně jen pokračovala v tom, co sama provozovala v týdnech a měsících předtím.
Třídění zabaveného židovského majetku v Praze, rok 1943.
Takovýchto souborů opatření byla postupem času samozřejmě celá řada. Zajímavá je však následující věc: v březnu 1939 prohlásil Adolf Hitler, že rasová politika bude plně v kompetenci protektorátní vlády. Nešlo o to, že by jí snad chtěl dávat autonomii, ale o to, že rasová čistota českého národa nebyla pro Hitlera vůbec relevantní. V tu dobu ještě nebylo na světě „konečné řešení židovské otázky“, přesto je z toho ale jasné, že Češi byli pro Hitlera zkrátka méněcenní stejně jako židé. V realitě se ale stejně nakonec rasová politika prováděla podle německých požadavků, neboť pozice říšského protektora byla natolik zásadní, že bez něj stejně nešlo nic rozhodovat.
Němci ale podobně jako Češi před okupací chtěli židovský majetek. A zatímco nejprve jej Češi brali emigrantům, Němci poté jeho přesuny zakázali a postupně si jej stahovali k sobě. Postupem času tedy protižidovských zákonů přibývalo. Toto jsou jen některé z nich, i z tohoto krátkého výčtu ale musí být každému člověku s trochou morálky a lidskosti špatně od žaludku.
Příklady protižidovských opatření a nařízení
- Židé mají zakázáno pracovat ve školách
- Židé nemohou prodávat nemovitý majetek (zde je právě příklad německých snah o zabránění přesunu majetku do českých rukou)
- Židé mají zakázáno využívat městské plovárny a veřejná koupaliště
- Židé nesmí vlastnit rádio ani telefon
- Židé mají zákaz vycházení po 20. hodině
- Židé nesmí chodit do kin, divadel nebo na sportovní utkání, stejně jako se nesmí plavit na parnících při vyhlídkových plavbách
- Židé smí nakupovat pouze mezi 11 a 13 hodinou a potom mezi 15 a 16:30 hodin
- Židé mohou jezdit jen v posledním vozu tramvaje, pokud má tramvaj jen jeden vůz, nesmí jezdit vůbec
- Židé nesmí vcházet do restaurací a kaváren
- Židé mohou navštěvovat holiče jen od 8 do 10 hodin
- Židům nesmí být prodáváno ovoce, cukrovinky, sýry, ryby, drůbež apod.
- Atd….
A jak to bylo s označováním židů žlutou hvězdou? To bylo zavedeno 19. září 1941. Předtím spočívala identifikace židovského obyvatelstva v červeném „J“ zapsaném v občanském průkazu. V říjnu 1941 potom začaly přípravy na první židovské transporty do nově založeného ghetta Terezín a celá perzekuční mašinérie postoupila na novou úroveň.
