Článek
Česká kolaborace a vstup do německých ozbrojených sil
Během druhé světové války byly v okupované Evropě jediné dva státy, které nikdy nezformovaly vojenskou jednotku bojující na straně nacistického Německa. Šlo o Polsko a samostatné Čechy a Moravu (nelze říct Československo, neboť Slovensko je jiný příběh). Pokud bychom hledali opravdu podrobně, našli bychom ale jednu absurdní výjimku, tzv. Dobrovolnickou svatováclavskou rotu.
Ještě předtím si ale zopakujeme, jak to vlastně bylo se službou mužů české národnosti v německé armádě. V tomto ohledu sehrála zásadní roli Hitlerova patologická nenávist ke všemu českému. Adolf Hitler už v době mnichovské krize v září 1938 prohlásil následující: „Mohu vás ujistit, že žádný Čech nemusí a ani nemůže sloužit v německé armádě.“ Je třeba říct, že se tohoto pravidla opravdu držel až do konce války.
Adolfa Hitlera vedlo k tomuto postoji jistě více důvodů. Prvním byla již zmíněná prostá nenávist. Čechy zkrátka nepovažoval za hodné toho, aby nosili německou uniformu. Současně se obával přeběhnutí k nepříteli a formování legií, jako tomu bylo za minulé války. Jiný případ samozřejmě představovali sudetští Němci, kteří nabyli říšské občanství, na ty se vztahovala standardní odvodní povinnost.
Neznamená to však, že by se nenašli Češi, kteří chtěli za nacistické Německo bojovat. Bohužel našli. Pomineme-li jednotlivce, pak stojí za zmínku např. vážně míněná snaha Českého svazu válečníků, tedy organizace sdružující bývalé vojáky rakousko-uherské armády, doporučit mobilizaci 600 000 Čechů pro německou armádu. Hitlerova filozofie byla ale v tomto ohledu jasná. Pokud nějaký Čech opravdu stál o službu v německé armádě, musel požádat o říšské občanství.
Vznik a rychlý konec Svatováclavské roty
Na jaře 1945 už byla situace nacistického Německa naprosto zoufalá a o výsledku války bylo rozhodnuto. Přesto přišel K. H. Frank s ideou zřízení české jednotky. Hitlerův zákaz nicméně stále platil a aby mohla být jednotka postavena, nesměla být podřízena Wermachtu ani Waffen-SS. Frank jí vytvořil jakožto vojenskou jednotku Kuratoria pro výchovu mládeže v protektorátu Čechy a Morava.
Zřízena byla dne 5. března 1945 a v první fázi do ní vstoupilo 50 mladých mužů, k nimž následně přibylo dalších asi 30. Nejmladším z nich bylo 16 let a jednalo se především o mladíky z kolaborantských rodin, případně členy organizací jako byla Vlajka či Česká liga proti bolševismu. Našli se ale i tací, kteří vstoupili prostě z naivity a touhy po dobrodružství. I tak je ale jasné, že vstupovat v březnu 1945 do kolaborantské jednotky nebylo zrovna to nejchytřejší…
Jednotka postupovala výcvik v lázních Čeperka u Unhošti. Šlo o základní výcvik s ručními zbraněmi, granáty a lehkými kulomety. Už během výcviku se objevily dezerce, které ale v té době a u takovéhoto útvaru už nikdo neřešil. K. H. Frank navíc chtěl, aby jednotka byla opravdu dobrovolná, a proto ani nechtěl proti zběhům nijak zasahovat. Úsměv na tváři potom vyloudí fakt, že pro některé naivní mladíky si prostě přijeli rodiče a odvezli si je domů (i s pohlavkem?).
Svatováclavská rota se naštěstí pro její členy nikdy nedočkala žádného bojového nasazení. Dne 5. května 1945 totiž k objektu, kde se jednotka nacházela, dorazili českoslovenští povstalci. Ti potom rotu odzbrojili a její příslušníky zatkli.
Ve vězení si nejprve dlouho nepobyli. Úřady nad těmito muži (většinou spíše chlapci) mávly rukou s tím, že tohle nestojí za to řešit. Část z nich se potom mimochodem přidala k revolučním gardám. Postupem času se ale situace změnila a příslušníci jednotky byli opět pozatýkáni a stanuli před soudem. Příslušnost k jednotce byla považována za trestný čin a většina odešla s tresty v rozmezí od dvou do pěti let.
Výjimku tvořil velitel Svatováclavské roty, Eduard Chalupa, bývalý záložní kapitán československé armády. Ten byl odsouzen nejprve k trestu smrti, který mu byl ale prezidentem Benešem změněn na doživotí. Eduard Chalupa potom ve vězení skutečně dožil a zemřel v roce 1960.
Svatováclavská rota je absurdní a leckdy až směšnou kapitolou kroniky protektorátu. Přesto stojí za zmínku.
Zdroje informací:
