Článek
Tatra kolem světa startuje
Na začátku celého fascinujícího příběhu expedice Tatra kolem světa byl kameraman Jiří Stöhr. Ten se v mládí v šedesátých letech účastnil studentské expedice, která dopravovala léky do Gabonu, konkrétně do nemocnice v Lambaréné. Když své zážitky a zkušenosti vyprávěl v polovině 80. let při jednom setkání zástupcům kopřivnické Tatry, začala se rodit nápad na propagační cestu kolem světa.
V tu dobu netušil ani to, že se expedice zrealizuje, natož potom to, že se bude jeho africkému dobrodružství podobat v jednom zajímavém ohledu. Expedice Lambaréné totiž vyrazila 1. ledna 1968 a vrátila se 13. září. Jinými slovy, odjela před invazí vojsk Varšavské smlouvy a přijela po ní. Dalo by se říct, že se vrátila do jiného světa, než byl ten, z něhož vyrazila. A to samé se stalo Tatře kolem světa. Ale nepředbíhejme.
„Tatrovákům“ se idea propagační expedice zalíbila. Zatímco do Afriky odjela Tatra 138, tentokrát se měla úkolu zhostit Tatra 815. Tři roky se plánovalo, a nakonec byla expedice připravena vyrazit. Ikonická Tatra s barevnou nástavbou se měla na dlouhé měsíce či spíše roky domovem pro členy expedice. Kromě Jiřího Stöhra šlo o fyzika Stanislava Synka, publicistu Petra Bártu, geologa Františka Jeniše, technika Dalibora Petra a dva zástupce kopřivnické Tatry Karla Valchaře a Aleše Nováka.
Legendární kamion si dnes můžete prohlédnout v Muzeu nákladních automobilů Tatra.
Tatra kolem světa
Zmíněná speciálně upravená Tatra si svoji premiéru odbyla již v lednu 1987, kdy doprovázel československé kamiony na Rallye Paříž – Dakar. V nástavbě nechybělo kromě kuchyňky, ložnice, koupelny s toaletou a technického zázemí ani místo pro moped, nafukovací člun či motorové rogalo.
Samotná expedice vyrazila 18. března 1987. Na startu ji doprovázely tisíce lidí shromážděných na Staroměstském náměstí. V následujících 37 měsících projela šest kontinentů, 67 zemí a najela téměř 140 tisíc kilometrů. Všude, kde to bylo možné, se propagovala nejen značka Tatra, ale i další československé výrobky.
Trasa zavedla expedici nejprve do Polska a Sovětského svazu, aby posléze pokračovala v Severní a v Jižní Americe. Právě tam, konkrétně v Guatemale putovala posádka na devět dní do vězení a po propuštění našla své auto „vybílené“. Následoval přejezd do Asie, „odbočka do Austrálie a na Nový Zéland, a opět návrat na asijský kontinent.
Po projetí Čínou se Tatra dostala do Pákistánu. Tam ovšem posádku postihla tragédie. František Jeniš totiž tragicky zahynul při sjíždění řeky Hunsa. To už expedice mířila k domovu. Jenže se stalo něco podobného, jako v roce 1968, když Jiří Stöhr cestoval do Afriky. Tedy, ne snad, že by proběhla invaze. Tentokrát byly změny pozitivní. Ale opět se expedice vrátila do značně proměněného světa.
Na Staroměstské náměstí vjela Tatra v květnu 1990. Lidé prožívali překotné společenské změny, otevřel se jim celý svět a tím pádem zájem o expedici nebyl ani zdaleka takový jako o tři roky dříve. Stejně tak už příliš nedávaly smysl ani dojednané obchodní dohody.
O nezájmu veřejnosti svědčí fakt, že filmový dokument, který měl být jedním z hlavních výstupů expedice, se vysílal až po třiceti letech jako určitá kuriozita. S takovým časovým odstupem se ale expedice stala předmětem obnoveného zájmu, a dokonce byla zrealizovaná expedice tatra kolem světa 2.
