Článek
Do televize dorazila normalizace
Konec 60. let se nesl ve znamení pozitivních společenských změn, které se projevily i na podobě televizního vysílání. Diváci mohli sledovat zábavné pořady, ve kterých však nechyběl ani náročnější humor nebo hudební žánry mimo střední proud. Filmy a seriály měly v řadě případů svoji skutečnou kvalitu a nejednalo se pouze o oddychové komedie. Srpen 1968 ale změnil poměry a nastupující normalizace tyto pozitivní trendy opět utnula.
S nástupem 70. let se televize plnila pořady vzdělávajícími obyvatelstvo v marxismu-leninismu a utvrzující jej o věčném československo-sovětském přátelství. Zábavná tvorba ale z televize nezmizela, právě naopak. Zábava měla pracujícím poskytnout potřebný oddech a také je samozřejmě odvést od přemýšlení o věcech závažnějších, třeba od politiky.
Logo druhého programu ČST
Zábavné pořady tak nabízely humor bez jakéhokoliv náznaku satiry nebo nastolování politických témat. Není třeba zdůrazňovat, že takový humor zkrátka něco postrádá. V roce 1970 se proto na obrazovkách objevilo třeba „Televarieté“. Je samozřejmě nutné uznat, že jeho popularita byla skutečně velká a na obrazovkách se některé jeho části objevují dodnes.
Druhým významným zábavným pořadem byl „Možná přijde i kouzelník“ ve kterém se proslavila především dvojice Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. V 80. letech, kdy se „Kouzelník“ vysílal, si již autoři mohli přece jen dovolit posunout hranice, a humor byl zde proto neotřelý, mnohdy skutečně kvalitní. V malé míře se občas v pořadu začala objevovat i společenská satira, tedy žánr, který na obrazovkách chyběl minimálně celou předchozí dekádu. Dalším zábavným pořadem, který vrátil na obrazovky trochu náročnější a spíše intelektuální humor, byla „Sešlost Luďka Nekudy“, později i s Jiřím Císlerem.
Jestli měla socialistická televize něco společného s tou západní, tak to byly televizní soutěže. Tento formát si pak udržuje vysokou popularitu dodnes. Jak takové televizní soutěže tenkrát vypadaly?
Televizní soutěže v 70. a 80. letech
Jednou z prvních televizních soutěží byl pořad „8 Vteřin a dost“ z roku 1970. Na ní navázala soutěž „10 stupňů ke zlaté“ s moderátorem Přemkem Podlahou. Její formát byl velmi podobný soutěži Jeopardy, u nás známé jako Riskuj. O tom, že diváci sledují východní variantu této soutěže však jasně svědčilo to, jaké otázky byly soutěžícím pokládány i fakt, že bylo až příliš patrné, že vybraní soutěžící znali otázky předem. I přesto nelze ani tomuto pořadu upřít velkou diváckou popularitu. Ostatně, posuďte sami:
V televizi nechyběly ani hudební soutěže. Dnešní Superstar tak měla i svoji socialistickou alternativu. Pořad se jmenoval „Zpívá celá rodina“ a své pěvecké umění v ní tedy logicky předváděly celé rodiny.
Vysílání prvního programu pro 7. listopad 1985
Speciálním případem pak byly dny, kdy se slavil nějaký státní svátek. V takovém případě televize ještě přitvrdila a zcela se proměnila v hlásnou troubu režimní propagandy. Pojďme se podívat třeba na to, co vysílal první program ČST ve čtvrtek 7. listopadu 1985.
Vysílání začalo v 7:55 přímým přenosem vojenské přehlídky z Moskevského Rudého náměstí k 68. výročí VŘSR. V 9:00 následovaly zprávy a pak již přišel čas na první díl sovětského filmu Zkrocení ohně o konstruktérovi raket. V 10:25 začal Televizní dispečink což byl z dnešního pohledu poněkud bizarní inzertní pořad, ve kterém národní podniky či JZD nabízely své výrobky nebo přebytečné stroje.
Diskusi na téma „rozvoj socialistické demokracie“ vystřídala v 11:25 lekce ruštiny pro všechny, po které následovaly zprávy a přestávka ve vysílání trvající do 15:50. Odpolední vysílací blok začaly opět zprávy a následoval přímý přenos slavnostního shromáždění pracujících a mládeže k výročí VŘSR z Paláce kultury v Praze. V 17:25 začal Zpravodajský magazín, po němž následovala Sportovní revue a pak již dlouho očekávaný Večerníček, tentokrát „Jen počkej, zajíci!“ Po Večerníčku nastal čas na další obskurní pořad Vysílá studio Jezerka zaměřený na činnost Národních výborů a Národní fronty. Pak již začal Hospodářský zápisník a Televizní noviny.
Ve 22:15 mohli lidé sledovat sovětský dokument Cestami přátelství o idylickém soužití všech národů Sovětského svazu. Následoval druhý díl filmu Zkrocení ohně. Těm, kterým se ještě nechtělo spát nabídla televize dokument o československo-sovětské spolupráci Společnou cestou. Ve 22:20 následovala procítěná recitace veršů Jevgenije Jevtušenka o výstavbě Bajkalsko-amurské magistrály nazvaných „Průsek“. Před závěrečnými zprávami potom televize vysílala Pásmo výstupů Leningradského baletu. Závěr vysílání nastal ve 23:30 a lidé se mohli těšit na další den plný zajímavých pořadů.
