Hlavní obsah
Lidé a společnost

Tragédie na chmelové brigádě: v roce 1966 se z ní nevrátilo deset středoškoláků

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Txllxt TxllxT/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Chmelová brigáda studentů v Deštnici skončila v květnu 1966 tragicky.

V šedesátých letech byly chmelové brigády doslova fenoménem a pamětníci na ně velmi rádi vzpomínají. Ne vždy ale skončily happy endem. V roce 1966 ukončila jednu takovou tragická nehoda.

Článek

Chmelové brigády v 60. letech

Vrchol chmelařské sezóny, tedy sběr zralého chmele, vyžaduje zapojení poměrně velkého počtu pracovních sil. Jedná se však o sezónní záležitost a již od padesátých let pro ni bylo využíváno brigádníků. Ti se v době socialismu rekrutovali především z řad středoškoláků a vysokoškoláků. Na chmelové brigády odjížděly často celé školní ročníky. Studenti se chmelové brigádě většinou nevyhýbali, neboť šlo o vítané zpestření jejich studijního života a jakožto dospívající si užívali možnosti trávit čas ve společnosti svých vrstevníků mimo domov. Nejen film Starci na Chmelu demonstruje tento fakt více než jasně.

Na jaře roku 1966 vyrazili na chmelovou brigádu do Deštnice na Žatecku i studenti střední průmyslové školy v ulici Masná v Praze. Jejich pobyt v Deštnici by mohl být nepochybně spojen s celou řadou silných a krásných zážitků. Všechny je ale vymazala tragická nehoda, ke které došlo 2. května kolem šesté hodiny večer.

Nehoda u Deštnice

Padesát středoškoláků sedělo na korbě nákladního vozu, který je převážel mezi chmelnicí a ubytováním. Cesta vedla mimo jiné i přes železniční přejezd u Deštnice. V té době nebyl samozřejmě automatizovaný a závory spouštěl závorář. Chvíli předtím, než se přes přejezd snažil dostat zmíněný nákladní vůz, si závoráři střídali směnu.

Závoráře Josefa Kostku měla vystřídat Marie Hajná. Ti dva se ale zrovna nemuseli a aby Kostka nemusel Hajnou vůbec potkat, odešel z pracoviště zadním vchodem. Předtím však zapomněl do knihy zapsat zpoždění osobního vlaku. A protože se s Hajnou nepotkal, o zpoždění ji neinformoval ani ústně. Závorářka tak předpokládala, že vlak již projel.

Osobní vlak tažený parní lokomotivou se však k přejezdu teprve blížil. Dorazil na něj bohužel ve stejný okamžik, kdy přes něj přejíždělo nákladní auto s brigádníky. Vlak vrazil do přední části vozu a celé auto odhodil do blízkého svahu. Vymrštil přitom z korby desítky studentů i jejich učitele. Ten letěl vzduchem asi padesát metrů a ani záchranáři, kteří se později na místo začali sjíždět, o něm dlouho vůbec nevěděli.

Vymrštění studenti bohužel dopadli na koleje a jejich poranění tak byla vážnější, než kdyby spadli mimo kolejiště. Šest studentů zemřelo na místě a čtyři další v nemocnici. Třicet dva studentů bylo zraněno. Nehoda je bohužel spojena i s nepříliš dobrým chováním lidí, kteří se na místo seběhli, nebo jeli okolo. Jeden z řidičů například odmítl odvézt zraněného studenta do nemocnice, protože se bál zašpinění sedaček svého vozu.

Z obecného ohrožení bylo obviněno celkem pět lidí, vinnými byli uznáni čtyři, neboť strojvedoucí byl zproštěn viny. Závorář Josef Kostka, který nesl největší podíl viny, posléze spáchal sebevraždu a jeho kolegyně skončila v psychiatrické léčebně. K nižším trestům byli odsouzeni řidič nákladního vozu a topič lokomotivy. Ten první za to, že před vjezdem na přejezd nezpomalil, ten druhý za to, že vůz na přejezdu spatřil, ale dostatečně rychle nezareagoval.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz