Článek
Skauti v odboji
Komunistický puč v únoru 1948 znamenal začátek otevřeného teroru spojeného se zatýkáním, krádežemi majetku, politickými procesy apod. Ne všichni obyvatelé byli ochotní něco takového přijmout. Mezi takovými byli ve velkém skauti, třeba ti z Dolních Bojanovic na Hodonínsku jako byli Pavel Hubačka, Josef Pospíšil a Petr Vymyslický.
Všichni odmítali přijmout nástup nové totality a začali se připravovat na souboj s ní. Zbraně pocházející z války jim sloužily k výcviku, v jehož rámci se připravovali na případnou třetí světovou válku, která byla podle mnohých na spadnutí.
Kromě přípravy na hypotetický konflikt začala skupina provádět i záškodnické akce např. v podobě narušování ideologických týdeníků v kině, distribuce protikomunistických letáků nebo shození elektrické energie v době, kdy probíhala komunistická schůze.
Dalším, který se ke skupině připojil, byl Jaroslav Vetejška. Tomu zmínění pomohli k přechodu do Rakouska, ale Vetejška se brzy vrátil jako agent vyslaný francouzskou rozvědkou s úkolem sbírat informace. Vše se tak posunulo na trochu jinou úroveň. Skupina také zjistila, že o ní začíná něco tušit agent StB Alois Dyčka (a podle všeho i bývalého konfidenta gestapa). Bylo proto rozhodnuto přistoupit k akci.
Přestřelka s agentem StB
Jaroslav Vetejška vyložil skautům svůj plán na únos Aloise Dyčky, kterého měli nakonec převézt do Rakouska, kde měl být předán tamním úřadům. K akci mělo dojít 4. ledna 1950. Zapojeni měli být čtyři lidé. Vetejška spolu s Antonínem Buškem přezdívaným „Čikin“ měli Dyčku přímo přemoci, Petr Vymyslický a Pavel Hubačka měli akci sledovat, být k dispozici s autem atd.
V tuto chvíli existují dvě verze toho, jak incident před Dyčkovým domem proběhl. Podle vyšetřovacího spisu Vetejška na Dyčku vystřelil bez varování zezadu ve chvíli, kdy otevíral vrata. Podle druhé verze Vetejška Dyčku vyzval k tomu, aby dal ruce vzhůru. Ten se ale otočil a tasil pistoli.
Ať tak či onak, výstřely padly z obou stran. Zasažen byl Dyčka, jednou z pozdějších ran smrtelně. Kulka zranila i Vetejšku, konkrétně byl zasažen do dolní čelisti. Celá skupina se přesunula do domu dalšího odbojáře Pospíšila, kde Hubáček šroubovákem vyjmul kulku z čelisti Vetejšky. Následoval další přesun, tentokrát do domu k Janu Topenčíkovi. Ten chtěl později Vetejšku přesunout jinam a udělal zásadní chybu. Při tomto přesunu (Vetejška byl převlečen do ženských šatů) jej jakýsi svazák vyhodnotil jako podezřelou a vše nahlásil. V té době samozřejmě probíhala obří pátrací akce v celém kraji.
Netrvalo dlouho a celá skautská skupina i lidé na ní napojení se ocitli v moci StB. Většina z nich si prošla brutálním fyzickým mučením, které mělo doslova středověké parametry: mlácení do chodidel, věšení na háky, několikadenní mlácení apod. Jedním z těch, kteří se na příslušnících skupiny vyřádili nejvíce, byl potom nechvalně proslulý Alois Grebeníček.
Vlastní soud potom znamenal pro jednotlivé členy skupiny (celkem 13 lidí) a bojanovického kněze, kterého StB do procesu přidalo proto, aby měl větší propagandistický dopad, tresty v rozmezí 4,5 roku až doživotí. Výjimkou byl Jaroslav Vetejška, který byl odsouzen k trestu smrti oběšením a popraven v Praze na Pankráci.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/vetejska-jaroslav-a-spol/
