Článek
Kdo byl William Nathan Oatis?
William Nathan Oatis se narodil v roce 1914 v americké Indianě. V roce 1937 začal pracovat pro známou tiskovou kancelář Associated Press (AP). Po vstupu Spojených států do války narukoval do armády, po odchodu do civilu se ale do AP vrátil. V roce 1948 byl poslán do Londýna, což svědčí o tom, že si jej jeho zaměstnavatel rozhodně považoval. Londýn byl jednoznačně nejdůležitější evropskou „štací“.
Jeho dalším působištěm byla od roku 1950 Praha. Ta ale v této době prožívala období nejtvrdšího stalinismu, který rozhodně nebyl slučitelný s běžnou novinářskou prací, a to ani u pracovníků zahraničních médií. Oatis dělal svoji práci, tj. psal pravdivě o tom, co se v Československu děje. Tím si samozřejmě zadělal na problémy.
Oatis versus Gottwaldův režim
Oatis se na pražské místo dostal proto, že jeho předchůdce nedostal od Gottwaldovy vlády prodloužení povolení k pobytu. Již to byl náznak toho, jak se k němu bude režim chovat. Jako každý novinář, i Oatis si vybudoval síť místních spolupracovníků. Byli jimi Tomáš Svoboda, Pavel Woydinek a Petr Münz.
O čem v padesátých letech Oatis psal? Samozřejmě o vykonstruovaných procesech, o zatýkání, o mizení lidí. Výsledkem bylo, že Ministerstvo zahraničí označilo jeho činnost za „neslučitelnou s posláním zástupce tiskové agentury“ a odmítlo mu prodloužit akreditaci. Oatis se ale jako novinář tělem i duší odmítal jen tak vzdát. Požádal si o prodloužení pobytu coby soukromá osoba a dostal jej.
Proč mu režim pobyt prodloužil? Důvod je prostý, StB již v tuto dobu spřádala plán, jak Oatise využít ve svůj prospěch. V době, kdy se rozjížděl proces se „spiklenci“ v čele se Slánským, byli zatčeni i všichni Oatisovi spolupracovníci. V tu chvíli mu poprvé došlo, že v nebezpečí je i on a americký pas jej neochrání.
Než ale Oatis stačil cokoliv podniknout, přišla StB i pro něj. Jako první věc mu nabídla spolupráci, což odmítnul. StB proto přitvrdila a rozhodla se jej využít jinak. Metody, které na něj byly aplikovány, známe dobře z popisu jiných politických procesů, a které nejsou ničím jiným než mučením: odpírání spánku, jídla, pití, desítky hodin trvající výslechy vedoucí k absolutnímu fyzickému a duševnímu vyčerpání vyslýchaného.
William Nathan Oatis podepsal „doznání“, které mu StB připravila, 27. dubna 1951 poté, co byl nepřetržitě vyslýchán 42 hodin. Oatisův případ potom převzal Gottwaldův „dvorní prokurátor“ Josef Urválek, který měl na svědomí i případy Horákové a Slánského.
Rozsudek a další vývoj
„Soud“ trval dva dny a 4. července 1951 (tedy na hlavní americký státní svátek) byl Oatis a jeho spolupracovníci odsouzeni k mnohaletým trestům za přípravu spiknutí, špionáž pro USA a Indii, za přípravu třetí světové války a další „tradiční“ přečiny. Sám Oatis odešel z celé skupiny s nejnižším trestem v délce trvání 10 let.
Celý západní svět v čele s USA okamžitě uvalil na Československo řadu sankcí, režim ale rozsudek nezměnil. Klement Gottwald ignoroval i žádost o milost. Gottwald ale zanedlouho (v roce 1953) zemřel a krátce před ním i Stalin.
Novým prezidentem se stal Antonín Zápotocký a jeden z prvních dopisů, které po nástupu do úřadu dostal, byl ten od amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera. Ten v něm Zápotockému sice pogratuloval, ale jasně řekl, že věznění Williama Oatise je zásadní překážkou ve vzájemných vztazích a dokud nebude propuštěn, nemůže být o zlepšení vztahů ani řeč. Dne 16. května 1953 byl Oatis propuštěn a vrátil se do Spojených států, vyčerpaný, nakažený tuberkulózou, ale živý.
William Oatis pokračoval ve své práci novináře a zemřel v roce 1997 ve věku 83 let. Zajímavé je, že v roce 1959 byl v Československu rehabilitován a zbaven všech obvinění. Po roce 1968 bylo toto rozhodnutí opět zrušeno proto, aby byl Oatis v roce 1990 opět formálně osvobozen.
Zdroje informací: https://www.upn.gov.sk/publikacie_web/pripad-oatis.pdf
