Článek
Rok 1943 a situace v Protektorátu
Německo již chápalo, že nejen, že válku brzy nevyhraje, ale bude se muset bránit. Západní Spojenci vyhnali síly Osy ze severní Afriky, v létě se vylodili na Sicílii a posléze v Itálii. V únoru předtím utrpěli Němci zdrcující porážku u Stalingradu a Rudá armáda se posléze dala do pohybu západním směrem. Dne 12. prosince 1943 navíc podepsal Edvard Beneš se Stalinem československo-sovětskou spojeneckou smlouvu. Ta se posléze samozřejmě projevila jako past, ze které Československo nemohlo uniknout, v roce 1943 nicméně tato reakce na mnichovskou zradu a následný komplikovaný proces jejího oduznání smysl dával. Nyní ale nejde o československo-sovětskou smlouvu jako takovou, nýbrž o to, jakou reakci vyvolala v Protektorátu.
Vznik ligy proti bolševismu
Na postup Rudé armády i vznik zmíněné smlouvy reagoval Karl Hermann Frank ideou, která zahrnovala vznik organizace, která bude mít za cíl propagandisticky působit proti Sovětskému svazu a bolševismu. Realizace se ujalo ministerstvo školství a národní osvěty vedené Emanuelem Moravcem. Dalším člověkem, který přijal tuto ideu za svou byl známý kolaborantský novinář Karel Werner, který v té době působil jako šéfredaktor Večerního Českého slova.
„Všichni, celý národ, musíme se dnes vzepříti proti bolševickému nebezpečí a měli bychom vytvořiti hnutí, které by si vzalo za úkol pevně čelit bolševickému teroru!“
Ustavující schůze Ligy proti bolševismu se konala v neděli 23. ledna 1944 v pražském Pressklubu. Pozváno bylo několik desítek osobností, kterým byla „nabídnuta“ účast. Je zřejmé, že šlo o „nabídku, která se neodmítá“. U stolu se tak bez valného nadšení sešli např. známý fotbalista Karel „Káďa“ Pešek, bývalý premiér Jan Malypetr nebo pražský primátor Alois Říha. Nedostavil se jediný pozvaný, a to generální vikář Československé církve Jan Lomoz. Za to byl posléze zbaven svých církevních funkcí a odvezen do pevnosti Terezín. Válku přežil, avšak perzekuován byl i po ní, v kontextu jeho činu trochu paradoxně, komunistickým režimem.
K.H.Frank, jeden z autorů konceptu Ligy proti bolševismu
Většina členů výboru v něm seděla z donucení a např. profesor Josef Drachovský byl současně v kontaktu s odbojem. Nelze ale zastírat, že se našli i členové, kteří vyvíjeli činnost s nadšením. Týkalo se to např. předsedy Národního svazu novinářů Vladimíra Krychtálka nebo zmíněného Karla Wernera.
Samotná činnost Ligy proti bolševismu spočívala následně v přednáškách pro školy a pracovní kolektivy, ve kterých se mluvilo o bolševismu a Sovětském svazu, resp. o jejich nebezpečí, bídě i dalších jeho negativních charakteristikách. Nutno podoktnout, že v tomto případě si přednášející nemuseli nijak vymýšlet a o Sovětském svazu prostě informovali pravdivě. Účel, se kterým to dělali, ale také rozhodně nebyl chvályhodný. Skutečný dopad Ligy proti bolševismu byl však stejně minimální. Poslední aktivitu potom organizace vykázala v lednu 1945.
Zdroje informací: https://www.fronta.cz/kalendar/zalozeni-ceske-ligy-proti-bolsevismu
