Článek
Z legií do vězení
Václav Kaplický se narodil v roce 1895 na území dnešního Sezimova Ústí. Podobně jako celá jeho generace, i on se ocitl v roce 1915 ve víru první světové války. Kaplický byl odveden na haličskou frontu, kde záhy padl do ruského zajetí. Poté vstoupil do československých legií a mohlo by se zdát, že právě to z něj vytvoří jako z mnoha jiných hrdinu, který bude na své působení v legiích náležitě hrdý. Všechno bylo ale trochu jinak a realita sibiřské anabáze mladého idealistu hluboce poznamenala.
Kaplický nepatřil k těm, kteří by slepě plnili rozkazy vedení armády. V legiích se projevila jeho tvrdohlavost a silné sociální cítění. Nesouhlasil s oficiální politikou vedení legií, s prodlužováním pobytu na Sibiři a s bojem proti bolševikům, který považoval za zatahování Čechoslováků do cizí občanské války. Své stížnosti a kritiku dával hlasitě najevo.
Tento jeho odpor vyvrcholil v roce 1918, kdy se Kaplický aktivně účastnil takzvané vladivostocké vzpoury, což bylo povstání levicově orientovaných legionářů. Odezva ze strany velení byla nekompromisní. Kaplický byl zatčen a uvězněn a domů do nově vzniklé republiky se nevrátil jako oslavovaný hrdina, ale jako vyvrhel s cejchem zběha, za kterého byl označen. To u něj vytvořilo hlubokou nedůvěru k veškerým vojenským i politickým autoritám.
Václav Kaplický, autor románu Kladivo na čarodějnice.
Příklon k levici
Traumatická zkušenost z věznění vlastním vojskem i sociální bída poválečné Evropy nasměrovaly Kaplického k levicovému smýšlení. Viděl v něm alternativu k nespravedlnosti, kterou zažil na vlastní kůži. Ve dvacátých a třicátých pracoval jako úředník, ale především jako redaktor a nakladatelský pracovník v komunistickém nakladatelství Pokrok či v Družstevní práci. Kaplický v této době věřil, že socialismus je schopen vyřešit křivdy světa.
Během německé okupace byl za svou činnost nacisty zatčen a vězněn. Po roce 1945 se pak stal aktivním budovatelem nového režimu. Pracoval na ministerstvu informací a v literárních institucích.
Vykonstruované politické procesy, popravy nevinných lidí a atmosféra všeobjímajícího strachu, která svírala Československo na začátku 50. let paranoie… To vedlo u Kaplického, ze kterého se již stal etablovaný autor historických románů, k hluboké vnitřní krizi.
Nyní je potřeba se na chvíli zastavit a uvědomit si onen historický paradox. Kaplický je znám jako autor Kladiva na čarodějnice. Jde o román, který je považován za jinotaj mířící na politické procesy z přelomu 40. a 50. let minulého století. Ne snad, že by to tak nebylo. Je to ale jen část pravdy. Jednak on sám systému věřil a pomáhal jej budovat. Zklamání z komunismu také nebylo jediné, svým způsobem si v 50. letech zopakoval to, co prožil v legiích, kdy jej v jeho očích zradila vlastní armáda. I tahle zkušenost se do Kladiva na čarodějnice nevyhnutelně promítá.
Kaplického nejslavnější román vyšel v roce 1963, tedy v době relativního uvolnění. Ani po sovětské okupaci v roce 1968 a během následné normalizace nepřestal psát, byť se musel pohybovat v mantinelech tehdejší cenzury. V té době už Kaplický ztratil iluze, které by jej vázaly k nějaké ideologii. I ve svých dalších románech se soustředil na jednotlivce, které drtí systém, proti kterému nemají šanci. To byl jeho vlastní pocit a životní zkušenost.
Václav Kaplický zemřel v roce 1982. Díky románu Kladivo na Čarodějnice a následnému filmového zpracování se stal jedním z našich nejslavnějších autorů historických románů. Jeho vlastní život by ale na takový historický román vydal také.
