Článek
Velikonoce, to jsou vajíčka a pomlázka
Pro věřící jsou Velikonoce nejvýznamnějším svátkem v roce, neboť oslavují vzkříšení ukřižovaného Ježíše Krista, což je samozřejmě samotný středobod celého křesťanství. Pro většinu české společnosti, která se přílišnou náboženskou horlivostí zrovna nevyznačuje, jsou ale Velikonoce spíše lidovou slavností spojenou s příchodem jara. U nás tak máme často blíže k oné původní, předkřesťanské tradici.
Velikonočních zvyků je samozřejmě celá řada a jen málokdo jich udržuje tolik, jako naši předci. Přesto se ale asi nenajde člověk, který by si nespojil Velikonoce s malovanými vajíčky a také pomlázkou. Právě ona se však stává někdy poněkud kontroverzní. Jak tato tradice, která je živá prakticky jen v Česku a částečně na Slovensku vlastně vznikla?
Kde se vzala pomlázka?
Na rozdíl od mnohých jiných lidových zvyků není pomlázka známá např. z doby Keltů, tedy obecně před příchodem křesťanství. První doloženou zmínku o pomlázce totiž máme až ze středověku (nebo už ze středověku, záleží na úhlu pohledu). Obecně přijímanou tezí o významu tohoto zvyku je, že symbolické vyšlehání čerstvými zelenými větvičkami má právě jejich čerstvost a svěžest přenést na „vyšlehanou“ osobu, která bude potom taková po celý následující rok.
Jaro na vsi bylo vždy neodmyslitelně spojeno s velikonočními tradicemi.
Důležité ale je, že kritika „genderové nevyváženosti“ tohoto zvyku, jakkoliv je spíše směšná, vlastě nechtěně uhodila hřebíček na hlavičku. V prvních pramenech, které pomlázku zmiňují, se v rodinách role postupně vystřídaly, tedy že muž vyplatil ženu a děti, načež se vše otočilo a vyplacen byl on. To naznačuje, že v minulosti šlo o zvyk, který nebyl spojen s koledou, ale byl určen do rodinného prostředí.
Není pomlázka jako pomlázka
I lidový zvyk pomlázky má ale celou řadu variant a verzí. Lišil se podle krajů i měst, a i když dnes již převládá jedna obecnější podoba zvyku. Rozdíly vidíme především na Moravě, v oblasti Valašska, Lašska nebo Slezska. Tam dívky chlapcům vyšlehání vracejí v podobě jejich polití vodou tak, jak to známe z většiny oblastí Slovenska.
Pomlázka je dnes také spojena s koledou. To známe i z minulosti, odměnou však byly dříve pouze vejce. Ty navíc nebyly tak rozmanitě zdobené. Úplně původně bývaly jednobarevné, konkrétně pak červené. Důvodů bylo několik, červená je barvou života, současně byla ale také dostupnější než barvy jiné. Na našem území se barvená vejce objevovala již v 11. století. Za zmínku stojí i fakt, že koleda byla dříve věcí dospívajících chlapců, nikoliv dětí. S tím vším souvisí i to, že slovo pomlázka má základ ve slově pomladit, tedy zůstat svěží a čerstvý.
Co s pomlázkou dnes?
Má tedy pomlázka své místo i v dnešní společnosti? Samozřejmě ano, lidový zvyk není třeba opouštět. Je vlastně celkem pochopitelné, že někomu zvenčí může připadat šlehání dívek a žen poněkud zvláštní, jako zvyk je ale součástí naší historické tradice. Vše se navíc děje (alespoň by tedy mělo) pouze v symbolické rovině. Tradice je třeba uchovávat a pomlázka není výjimkou.
Zdroje informací:
