Článek
Dětství a mládí
Vilém „Vilda“ Jakš se narodil 25.dubna 1910 v malé obci Bratčice u Brna. V té době nebylo příliš dobrým startem do života být nemanželským dítětem. Otec se však o rodinu přesto staral, po vypuknutí První světové války však musel narukovat, a v roce 1916 padl na ruské frontě. Maminka, která se kromě Vildy starala i o jeho bratra Jožku, tak zažívala těžké časy.
Vilda byl v dětství podle vzpomínek své maminky jedinečné dítě. V životě nebyl nikdy nemocný, a bylo pro něj běžné i to, že si ve sněhu hrál bos. Když pod ním jednou při hře praskl led na rybníce, Vilda se vyškrábal zpět a pokračoval ve hře jako by se nic nestalo, i když na něm jeho kabát celý zmrznul.
Stejně jako velká část lidí té doby, i Vilda docházel do Sokola. Jedním ze sportů, kterým se tam věnoval byl i box. V polovině dvacátých let potom odešel i s bratrem Jožkou za strýcem do Prahy, kde se učili na čalouníka. Především ale v Praze pokračoval v boxu. Pomalu, ale jistě si mladého amatéra začali všímat i odborníci. V roce 1931 získal titul mistra republiky a o rok později mu byla nabídnuta profesionální smlouva.
Profesionální kariéru musel v prvních dvou letech zkombinovat s vojenskou službou, kterou absolvoval u 5. leteckého pluku v Brně. Armáda mu však vyšla částečně vstříc a měl dovoleno trénovat i zápasit. V roce 1934 porazil v Praze slavného Františka Nekolného a stal se definitivně československou celebritou. Díky boxu mohl podporovat svoji rodinu, současně si ale popularitu i dobré příjmy uměl užívat a patřil k častým návštěvníkům pražských barů a společenských akcí.
Boxerský vrchol
Skutečného sportovního vrcholu dosáhl během dvou zápasů roku 1935, oba odboxoval v Paříži. V prvním zápase ho Španěl Alvaro Santos třikrát srazil k zemi, Jakš pokaždé vstal a soupeře nakonec porazil. Pařížská hala bouřila nadšením a Jakš byl pozván k zápasu o titul mistra světa s obhájcem titulu, Francouzem Marcelem Thilem.
Zápas se konal 4. května 1935 a naživo ho sledovalo 20 000 diváků. Jakš dokázal s Thilem boxovat 13 kol během nichž byl také dvakrát na zemi. Když ho soupeř ve 14.kole srazil potřetí, Jakš chtěl opět vstát, jeho trenér ale v tu chvíli hodil ručník do ringu, neboť se zcela oprávněně obával o jeho zdraví. I přesto, že mistrem světa se stal domácí šampion, hala opět aplaudovala Jakšovi. Vilda chtěl odvetu, v Evropě se ale schylovalo k mnohem závažnějšímu zápasu. Přišly navíc spory s boxerským svazem a konec profesionální kariéry. Jakš se usadil ve Francii.
Vilda Jakš v roce 1935
Vilda Jakš ve válce
V průběhu Mnichovské krize oblékl Vilda Jakš, pro kterého bylo samozřejmostí, že se vrátí v této situaci domů, opět uniformu a stejně jako všichni ostatní byl připraven bránit Československo. Nebylo mu to však dopřáno a celá země skončila v březnu 1939 ve spárech nacistického Německa. Pro Vildu i pro jeho bratra se jednalo o něco, s čím se nehodlali smířit. Na začátku roku 1940 si Vilda nechal zfalšovat pozvánku k boxerskému zápasu do Itálie, odkud uprchnul do Francie, která v té době čelila německému útoku. 30. března 1940 se hlásil do služby u Československé letecké skupiny v městě Agde.
Vildu k útěku z Protektorátu ani k narukování do exilové armády nikdo nenutil. Mohl zůstat doma nebo ve Francii u své přítelkyně, herečky von Nagy. To ale pro Jakše nepřicházelo v úvahu. Po porážce Francie spolu s dalšími Čechoslováky odjel do Anglie a stal se příslušníkem britského královského letectva, RAF. Absolvoval kurz palubních střelců a poté byl odeslán k právě se formující 311. bombardovací peruti.
Svůj první operační let absolvoval 10. září 1940 při útoku na nádraží v Bruselu. V následujících měsících se vydával jako palubní střelec nad okupovanou Evropu a za své bojové výkony udržel Československou medaili za chrabrost před nepřítelem a Československý válečný kříž. V červenci 1941 se z něj stal instruktor při základním výcviku. Na této pozici zůstal až do roku 1943. Neměl přitom tušení o tom, že v roce 1942 zahynul v koncentračním táboře jeho bratr Jožka, který se doma zapojil do odboje.
V té době měl také pocit, že mu někteří vyčítají jeho nebojové zařazení, údajně pro jeho známé jméno. V červnu 1943 si proto zažádal o opětovné přeložení k bojové jednotce a dostal se znovu k 311. peruti. Ta v té době létala již pod velením pobřežního letectva na amerických čtyřmotorových bombardérech typu Liberator. S nimi se letci vydávali na až šestnácti hodinové lety, při nichž vyhledávali především německé ponorky, na které potom v některých případech i útočili.
Vilda Jakš patřil k těm letcům, kteří nikterak neskrývali svůj strach. Jak mu ale říkali jeho spolubojovníci, bojí se každý. Vilda Jakš dokázal pokaždé svůj strach přemoci a vydat se na operační let. K jednomu takovému vzlétl Liberator s označením BZ 780 s Vildou Jakšem na palubě a pod vedením velitele Jindřicha Breicetla. Na návrat tohoto stroje čekali na letišti marně. Liberator se z operačního letu nevrátil a všech osm členů posádky včetně Vildy Jakše bylo označeno za nezvěstné.
Až mnoho let po válce našli historici v německých archivech hlášení o střetnutí dálkových stíhaček Luftwaffe s osamělým Liberatorem přesně v den Jakšova zmizení. Dnes již tedy můžeme říct, jak skončil jeho život. Jeho letadlo se střetlo s přesilou německých stíhaček, proti kterým nemohlo mít sebemenší šanci. Místo, kam sestřelené letadlo dopadlo je neznámé, víme jen, že se nachází hluboko pod hladinou Atlantského oceánu v Biskajském zálivu. Právě tam odpočívá Vilda Jakš a sedm jeho spolubojovníků.
