Článek
Role Sokola v utváření národního uvědomění
Za nejslavnější období Sokola považujeme často dobu první republiky, stejně tak je připomínána jejich role v odboji za druhé světové války nebo perzekuci v době komunismu. Společensky neméně významnou roli ale hráli Sokolové i za Rakouska-Uherska. Hned po svém založení se Sokol začínal stávat jakýmsi přirozeným centrem českého národního života. Kromě tělovýchovných aktivit organizoval přednášky, kulturní akce a představení, které podporovaly český jazyk a kulturu.
Sokol ale kladl v širším kontextu důraz i na posilování slovanské vzájemnosti. Nešlo navíc jen o rétoriku, Sokolové otevřeně pomáhali v době před první světovou válkou Slovanským národům v bojích s Osmany. Když v roce 1914 vypukla po atentátu na následníka rakouského trůnu první světová válka, rakouské úřady věděly, že Sokol bude třeba sledovat a v případě potřeby proti němu zasáhnout. Šance, že se zapojí do nějaké formy odboje, bylo totiž značné.
Josef Scheiner, starosta České obce sokolské a stoprocentní vlastenec.
Sokol a válka
V roce 1906 se stal starostou České obce sokolské Josef Scheiner, stoprocentní vlastenec a člověk maximálně oddaný sokolským ideálům. To první, co chtěl Scheiner po vypuknutí války udělat, bylo odjet do zahraničí, konkrétně do USA, a začít tam organizovat krajanské sokolské organizace k aktivitám proti Centrálním mocnostem. Ze strany rakouských úřadů mu to nicméně nebylo umožněno a nebyl mu vydán pas. Mimochodem, když do exilu odjížděl Tomáš Garrigue Masaryk, poslední člověk, kterého v Čechách navštívil, byl právě Josef Scheiner. Masaryk měl dokonce k dispozici i sokolské peníze.
Kromě toho byl Scheiner členem Maffie, tedy hlavní české odbojové organizace. Byl sledován a v květnu roku 1915 zatčen. Rakouské úřady však neměly nic konkrétního, z čeho by jej obvinily, a proto byl propuštěn. Bez ohledu na sympatie k českému odboji je třeba říct, že Rakousko bylo zkrátka i za války víceméně právním státem. I proto bylo první období druhé světové války pro český odboj tak těžké, jednalo se totiž o něco úplně jiného než za války první. Ale od odbočky zpět do roku 1915.
Josef Scheiner byl tedy propuštěn, Sokol ale čekaly těžké časy. Na jednu stranu se sice jakožto organizace snažil Sokol úřady nedráždit, organizoval nejrůznější sbírky, poskytoval tělocvičny jako provizorní lazarety apod. Nic to ale nemění na tom, že ve své podstatě zůstával vlasteneckou organizací a většina jeho členů smýšlela protirakousky. První česká jednotka bojující proti Ústředním mocnostem byla navíc zorganizována francouzskou pobočkou Sokola a do svého názvu si dala sokolské heslo „Nazdar“.
Boj pokračuje i po zrušení Sokola
Dne 24. listopadu 1915 potom rakouské úřady Českou obec sokolskou zrušily. Zrušení se ale vztahovalo pouze na zastřešující organizaci, jednotlivé sokolské jednoty mohly fungovat i nadále, a dokonce stále vycházel časopis Sokol, v němž nadále působil i Josef Sheiner.
Sokolská organizace měla později silné zastoupení v československých legiích, které bojovaly na straně Dohody proti Rakousku-Uhersku. V legiích v Rusku, Francii a Itálii působilo mnoho Sokolů, kteří se podíleli na klíčových bitvách, jako byla bitva u Zborova.
Konec války se blížil a Sokolové doma, samozřejmě pod vedením Josefa Scheinera, se připravovali na vrcholný okamžik. Dne 28. října 1918 Sokolové okamžitě aktivovali svůj plán a zapojili se do aktivit směřujících k vyhlášení samostatného Československa. V prvních dnech Sokol prakticky suploval bezpečnostní složky, které ještě v novém státě nebyly zkonstruovány.
Nešlo přitom o žádnou formalitu, především v německy mluvících oblastech nebyla nouze ani o ozbrojené střety. Sám Josef Scheiner se stal na několik měsíců nejvyšším velitelem československých vojsk. Za první republiky se potom těšil velké vážnosti a úctě až do své smrti v roce 1932.
