Článek
Kdo byl Emil Holub?
Seznam českých cestovatelů začíná již někde u svatého Vojtěcha a pokračuje přes Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic až po indiánského náčelníka Stingla nebo moderní dokumentaristy křižující svět ve všech možných i nemožných dopravních prostředcích. Emil Holub je z nich ale jednoznačně nejznámější a nepochybně by k tomu ani nepotřeboval pomoc Zdeňka Svěráka, který jeho osobu obsadil do kratičké, avšak dnes již legendární scény z filmu Jára Cimrman ležící, spící. V té mu jeho manželka zakázala další cestu do Afriky, neboť „už se narajzoval dost“. Ve skutečnosti to však naštěstí bylo jinak a do Afriky se s ním dokonce sama vydala.
Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích ve východních Čechách. Jako syn lékaře měl vždy blízko k zájmu o přírodu a již jako malý si vytvářel sbírky rostlin či zkamenělin. Hltal také knihy objevitele Viktoriiných vodopádů, britského cestovatele Davida Livingstona. Na gymnáziu patřil k průměrným studentům, ale přesto dokázal v roce 1872 dokončit studia medicíny. Ihned potom vyrazil do Afriky. Sehnat v jeho době prostředky na takovou cestu nebylo vůbec jednoduché, přesto se objevilo několik podporovatelů (byl mezi nimi i slavný Vojta Náprstek), kteří se rozhodli mladého dobrodruha podpořit.
První africká expedice
Cesta do jižní Afriky byla v druhé polovině 19. století o poznání složitější než dnes. Lodí cestoval Emil Holub celý měsíc a plavba pro něj byla skutečným utrpením, neboť po celou dobu bojoval s mořskou nemocí. Na rozdíl od dnešních cestovatelů se také nemohl hned vydat na skutečnou objevitelskou výpravu, nýbrž téměř celý rok vykonával lékařskou praxi ve městech Port Elizabeth a Dutoitspan u Kimberley, aby si vydělal potřebné peníze. Jeho klientelu pak tvořili především místní zlatokopové.
Emil Holub se plaví po Zambezi
První cestu po sousedních městech podnikl v březnu 1873 a na podzim téhož roku již zamířil také do skutečné divočiny. Dosáhl okraje pouště Kalahari a putoval podél řeky Limpopo až do hlavního města kmene Babangwatů Šošong. Na této cestě nasbíral celkem dvacet beden nejrůznějších exponátů, které následně odeslal Vojtovi Náprstkovi do Prahy. V listopadu 1874 uspořádal Náprstek v Praze výstavu vytvořenou právě z těchto exponátů.
Kromě sběru přírodovědných vzorků a trofejí či historických artefaktů spojených s minulostí zdejších kmenů také významným způsobem zpřesnil do té doby dostupné mapy. Poté se vrátil do své ordinace, právě včas, aby „stihl“ epidemii spalniček, které kosily zlatokopy. Pro Holuba ale hodně práce znamenalo také rychlý výdělek a již v březnu 1875 vyrazil na další výpravu.
Tentokrát dorazil podél řeky Čobe až k jejímu soutoku s ohromnou řekou Zambezi. Nějaký čas strávil ve vesnici Šešeke, kde se u náčelníka Sepopa začal učit základům domorodého jazyka. Následoval průzkum Viktoriiných vodopádů, kde významně zpřesnil Livingstonovy mapy. Než se vrátil do Kimberley stihl ještě onemocnět malárií, prozkoumat břehy Zambezi, nebo ztratit velkou část zásob ve chvíli, kdy se jeden z jeho člunů potopil. Další tři roky lékařské praxe pak trvalo, než si vydělal na cestu zpátky do Evropy.
V Čechách i ve Vídni pořádal Holub přednášky a výstavy, napsal cestopis, a na pozvání vyprávěl o svých zážitcích také v Německu či Anglii. Celou dobu ale toužil po návratu do Afriky. Nevyužil však naštěstí nabídky, kterou dostal od belgického krále Leopolda, jež ho chtěl zaměstnat. Belgičané se ve své kolonii v Kongu chovali k domorodcům s nevídanou brutalitou a krutostí, což dodnes i přes nesčetné belgické omluvy působí diplomatické problémy. Je proto dobře, že největší český cestovatel nespojil své jméno s jednou z nejtemnějších kapitol evropského kolonialismu.
Druhá expedice
V roce 1883 si vzal Emil Holub osmnáctiletou Rosu Hofovou a hned za tři týdny vyrazili s několika dalšími účastníky výpravy do Afriky, tentokrát dokonce s podporou samotného císaře. Cíl výpravy byl velmi ambiciózní: přejít Afriku z jihu na sever. Již od prvních chvil, ale musela výprava překonávat nejrůznější problémy. V některých oblastech zuřily válečné konflikty, britské úřady zase házely výpravě klacky pod nohy v podobě extrémní byrokracie a záměrně navyšovaných cen prakticky za všechno.
Všichni účastníci výpravy dostali malárii, a i když se dokázali dostat k Viktoriiným vodopádům, bylo jasné, že celý původní plán se nepodaří uskutečnit. Výprava se také potýkala s nespolehlivostí domorodých nosičů a Emil Holub se nevyhnul ani otevřenému boji, když se musel v létě 1886 bránit bojovným Mašukulumbům. Ti dokonce zabili jednoho z členů výpravy a připravili Holuba o značnou část zásob a také deníků a získaných trofejí či artefaktů. Holubova výprava se vypadala zpět směr Kapské město. Tam výprava dorazila v únoru 1887, v té době měl Emil Holub za sebou také prodělaný tyfus.
Fotografie Emila Holuba, která je asi jeho nejznámějším portrétem
Vzpomínky na Afriku
Emila Holuba i jeho manželku čekala cesta do Evropy, a i když to Holub ještě nevěděl, na černý kontinent se již neměl nikdy vrátit. V Praze, Vídni i dalších evropských městech jej opět čekala řada přednášek, výstav a debat s veřejností. Emil Holub se sice v následujících letech snažil zorganizovat další výpravu, již nikdy k ní ale nedošlo. Důvodem ovšem nebyla přísná žena, nýbrž nedostatek financí a také rapidně se zhoršující zdravotní stav velkého cestovatele. Malárie a další nemoci, které v Africe prodělal, si vybraly svoji daň a Emil Holub již nikdy na žádnou výpravu neodcestoval.
Emil Holub zemřel 21. února 1902 a byl pochován na vídeňském hřbitově, kde lze jeho hrob navštívit dodnes. Holubova manželka Rosa přežila svého manžela o neuvěřitelných 56 let. Rosa Holubová zemřela ve Vídni v roce 1958 poté, co prožila dvě světové války a v době, kdy se již dalo do Kapského města a řady dalších afrických destinací pohodlně doletět letadlem.
Emil Holub dnes patří k nejslavnějším Čechům 19. století a v jeho rodných Holicích lze navštívit jeho muzeum. Také Náprstkovo muzeum stále hrdě vystavuje řadu z mnoha a mnoha exponátů, které mu věnoval právě Emil Holub.
Zdroje informací: https://www.stoplusjednicka.cz/emil-holub-nejvetsi-z-ceskych-cestovatelu
