Článek
Katastrofa jménem Lenin
V roce 1870 se v dnešním Uljanovsku narodil Vladimír Iljič Uljanov, který později převzal jméno Lenin. Ačkoliv pocházel z poměrně zámožné rodiny a dostalo se mu dobrého vzdělání, již od mládí tíhnul k revolučnímu smýšlení. Jeho bratr byl dokonce odsouzen za účast na atentátu na cara Alexandra III., on sám byl za své aktivity vyloučen ze své vysoké školy a musel vystudovat jinde. Především jej však oslovily myšlenky a teorie Karla Marxe, které se rozhodl uvést do praxe.
V dnešním Petrohradu založil první radikálně levicovou organizaci, byl zatčen a odeslán na Sibiř. V té době se také oženil s Naděždou Krupskou, která zůstala jeho manželkou až do jeho smrti. Po propuštění se rozhodl pro emigraci a politickou práci vykonávanou ze zahraničí. Byl členem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR) a postupně stoupal v její organizaci. Zastával ale velice radikální postoje a strana se začala štěpit na dvě křídla: menševiky (umírněné) a bolševiky (Leninovo křídlo).
A právě v době, kdy vrcholil boj o moc mezi menševiky a bolševiky, přijíždí Lenin v roce 1912 na sjezd své strany do Prahy.
Sovětská známka s V. I. Leninem s budovou pražského Lidového domu
Bolševici proti menševikům na pražském bojišti
V čem byl největší rozdíl mezi bolševiky a menševiky? Lenin a jeho stoupenci zastávali názor, že politické změny v Rusku mají přijít naráz, i za cenu násilné revoluce. Menševici naproti tomu preferovali nenásilnou postupnou cestu skrze parlament. Soupeřem Lenina byl v rámci SDDSR Osipovič Martov, který bolševiky otevřeně kritizoval a označil je za ničitele strany.
Mezi 18. a 30. lednem 1912 se v Praze konala ilegální konference SDDSR a Lenin, který jí předsedal, na ní vystupoval pod jménem Mayer. Právě zde byla menševická část strany prakticky vyšachovaná a bolševici SDDSR plně ovládli. Nově zvolené vedení potom menševiky v duchu tradic zločinných totalitních stran označilo za zrádce a „ničitele“ a všechny vyloučilo.
Lenin si tak vytvořil neotřesitelnou pozici v rámci strany a mohl se soustředit na další cíl: definitivní svržení carského režimu. K tomu mu vhodné podmínky vytvořila světová válka a Lenin je dokázal využít. V roce 1917 se postavil do čela tzv. Velké říjnové socialistické revoluce. Popravy bez soudu v masovém měřítku, likvidace carské rodiny, kolektivizace, a především pak vytvoření systému, v němž nemá jednotlivec prakticky žádnou cenu (samozřejmě až na Lenina či několik málo vyvolených) a je zbaven svých práv i důstojnosti: to byl Leninův odkaz.
Není bez zajímavosti, že být v tomto okamžiku triumfu bolševického křídla zvolen do vedení strany nebylo žádnou výhrou. Kromě Lenina se jednalo o pět lidí. Jeden z nich, Roman Vaclavovič Malinovskij byl carským konfidentem a byl po převratu popraven. Suren Spandaryan byl zatčen ještě carským režimem a zemřel na Sibiři v roce 1916. Další tři, Filipp Isajevič Gološčokin, Grigorij Zinovjev a Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze byli dříve či později zlikvidováni Stalinem.
Lenin a Praha
Pražská konference se konala v Lidovém domě v Hybernské ulici. Je historickou zajímavostí, že na stejném místě proběhl v roce 1920 podobný boj o moc mezi křídly Československé sociálně demokratické strany. Po roce 1948 bylo v Lidovém domě Muzeum Vladimíra Iljiče Lenina a po roce 1990 sídlo novodobé Sociální demokracie.
Dnešní podoba Lidového domu v Hybernské ulici
Během svého pražského pobytu se Lenin samozřejmě pohyboval po celém městě, údajně bruslil na Vltavě a navštívil také Národní divadlo. Praha tak Leninovi vytvořila kulisy k tomu, aby udělal další významný krok k nastolení své krutovlády, která se nakonec jako rakovina rozšířila bohužel na dlouhou dobu i k nám.
Zdroje informace: https://www.denik.cz/z_domova/vladimir-iljic-lenin-lidovy-dum-praha.html
