Článek
Naše představy o středověku a realita
O středověku panuje řada mylných představ. Podle nich šlo o neutěšený svět plný utrpení a strádání. Není náhoda, že většina filmů odehrávajících se ve středověku využívá barevné škály, která evokuje ponurost a negativní emoce. Ne snad, že by středověk neměl temné stránky. Smrt skutečně číhala na každém rohu a války, zločin, nemoci, či hlad způsobovaly, že 40letí lidé patřili ve skutečnosti k těm nejstarším. Středověk měl ale i svoji druhou stránku.
Právě proto, že středověcí lidé si dobře uvědomovali, že konec může přijít opravdu každým okamžikem, zábavu a potěšení si rozhodně neupírali. Přistupovali k ní opravdu „naplno“. Pohled na to, jak taková středověká zábava vypadala, často vytváří citelný rozpor se zmíněnými obecnými představami. I to má ale snadné vysvětlení.
Naprostá většina lidí ve středověku byla negramotná. Psát uměli prakticky jen kněží a příslušníci té nejvyšší šlechty. Písemné prameny, ze kterých si představu o středověku často vytváříme, pochází z pera naprosto specifické skupiny lidí, kteří tvořili nějaké jedno až dvě procenta tehdejších obyvatel Evropy. S obyčejnými lidmi navíc měli pramálo společného a už vůbec se jim nechtělo popisovat běžný středověký život, na tož potom tu část, která byla oficiálně považována za pokleslou a která byla často v rozporu s církevní morálkou. Historici a archeologové tak musí při snahách o rekonstrukci středověké zábavy vycházet z nepřímých indicií a odhadů, výsledek je ale nad míru zajímavý.
Pracovalo se hodně, pracovalo se tvrdě. Lidé ale nezapomínali ani na zábavu
Alkohol tekl proudem
Ve středověku se pilo mnohem více než dnes. Alkohol přitom nebyl považován za něco špatného, často právě naopak. Především ve městech býval nedostatek čisté a nezávadné vody. Pít zředěné víno nebo pivo bylo ve skutečnosti mnohem jistější. Není ale pravděpodobné, že by si lidé neužívali i omamných účinků alkoholu. V krčmách to žilo a opilých bylo víc než dost.
Popíjení v hospodách bylo neoddělitelně spojené i s hazardem. Nejčastěji se peníze točily v kostkách. Ty mohly být příjemnou zábavou, dokázaly ale ničit lidské životy stejně jako závislost na hracích automatech v dnešní době.
Hříchy tělesné
Středověk si představujeme jako svět, ve kterém byl sex prakticky tabu. Z církevního pohledu tomu tak nepochybně bylo. Skutečnost tomu ale neodpovídala. Tělesnou zábavu lze rozdělit na dvě části. V té první šlo o běžné mezilidské vztahy. Lidé se zkrátka scházeli za účelem tělesného potěšení i v případě, že nebyli oddáni. Nejoblíbenějším místem mileneckých schůzek byly přitom trochu paradoxně kostely. Důvod je prostý, v kostele bylo sucho a soukromí, navíc byly neustále otevřené. Nemanželský sex se přitom týkal mužů stejně jako žen. Ty potom musely často řešit problém s nechtěným těhotenstvím a svému okolí jej složitě vysvětlovat. Ženy přitom za otce dítěte označovaly většinou vojáky, neboť ti městem většinou procházeli a zpětně je již nebylo možné identifikovat.
I manželský sex měl ale nejednu zajímavost. Především je třeba si uvědomit, že ve středověku bydlely celé široké rodiny často v jedné místnosti. Sex byl ale provozován i tak. Z tohoto pohledu byl pro lidi vlastně mnohem přirozenější součástí života než dnes.
Další důležitou kapitolou v historii středověké zábavy byly prostitutky a nevěstince. Jejich návštěvy se samozřejmě týkaly pouze mužů, šlo ale o kratochvíli až překvapivě rozšířenou a častou. Církev sice oficiálně proti prostituci na všech úrovních bojovala, reálně jí ale musela tolerovat (a nejeden kněz jistě nabízených služeb i využil). Kromě oficiálních nevěstinců se prodejná láska provozovala i v lazebnách.
Násilí lákalo vždy
Specifickou formou zábavy potom představovaly popravy. Lidé se jich často účastnili nejen kvůli vlastnímu aktu, ale také kvůli tomu, že popravy se často pojily s trhy a zábavnými vystoupeními nejrůznějších kejklířů, trubadúrů, akrobatů apod. Také lidé uzavření na pranýři byli pro ostatní zdrojem zábavy. Kdo by si koneckonců nechtěl hodit na jiného člověka shnilým ovocem, že?
Trhy a slavnosti byly obecně velmi populární. Často se ale také pojily s hrami, které by dnes už rozhodně nebyly přijatelné. Obvykle při nich totiž trpěla zvířata. Příkladem byl tzv. hod liškou. Název této hry hovoří za vše.
Zdroje informací:
