Článek
Češi ve Francii a začátek „Velké války“
První světová válka vypukla 28. července 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku v odvetě za atentát na následníka trůnu. Na to zareagovali i čeští krajané žijící ve Francii. Šlo o různorodou skupinu lidí, od řemeslníků přes studenty až po umělce. V rámci této krajanské komunity byla okamžitě zahájena kampaň za vytvoření české vojenské jednotky. K tomu došlo 31. srpna 1914, tedy měsíc po začátku války.
Je třeba si uvědomit, že Masaryk odešel do exilu definitivně až v prosinci téhož roku a myšlenka na ozbrojený boj proti monarchii ani snaha o vznik samostatného státu v této době ještě nebyly žádným oficiálním narativem. Přesto se krajanská komunita vydala bez zaváhání právě tímto směrem.
Stejně tak stojí za zmínku fakt, že šlo o aktivitu, která měla mezi Čechy ve Francii historickou tradici. Již během francouzsko-pruské války v letech 1870-1871 byly desítky Čechů členy tzv. „Légion des Amis de la France“, tedy „Legie přátel Francie“. Také český komunitní život, který se točil především okolo pařížského Sokola, přispěly k jednoznačnému rozhodnutí komunity bojovat.
Vznik roty „Nazdar“
Jedinou reálnou možností, jak v roce 1914 založit českou vojenskou jednotku, byla Cizinecká legie. Situace tak trochu připomínala stav na začátku druhé světové války, kde byla Cizinecká legie pro Čechoslováky také jedinou možností, jak se dostat do armády.
Dne 22. srpna 1914 se v pařížské Invalidovně konal odvod. Odvedeno bylo následně 341 Čechů a 2 Slováci. Říkejme tedy jednotce od této chvíle i s ohledem na věci příští jednotka Československá, byť nepoměr Čechů a Slováků byl extrémní a samotná idea Československa se teprve rodila. Členem roty byli i dva pozdější světoznámí umělci, malíř František Kupka a sochař Otto Guttfreund. Z ostatních lze jmenovat např. Ladislava Preiningera popraveného v roce 1941 nacisty po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy.
Slavnostní přísaha, 12. října 1914
Výcvik vojáků probíhal ve městě Bayonne v jižní Francii a velitelé byli od začátku udivováni jejich dokonalou disciplínou a motivovaností. I díky tomu si vydobyli právo vytvořit v rámci Cizinecké legie národní jednotku. Tak vznikla „1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger“, tedy „1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie“. Velitelem jednotky byl francouzský kapitán Marie Léon Joseph Sallé.
Zbývá ještě popsat, jak rota přišla ke svému českému jménu. Slovo „nazdar“ bylo tím, které Francouzi slýchávali od vojáků nejčastěji, a tak jím začali nazývat celou jednotku. A rota tuto přezdívku vděčně přijala. Prapor vyšila učitelka z Bayonne paní Penchenierová, a jednotce byl slavnostně předán 12.října 1914.
Rota „Nazdar“ na bojišti
Rota byla zařazena do stavu tzv. Marocké divize a již v říjnu se s ní ocitla na frontě v oblasti Remeše. Prvního zraněného měla rota dne 11. listopadu 1914, byl jím Karel Zajíc. Přesně o měsíc později padl první příslušník roty, teprve šestnáctiletý Lumír Březovský. Celá divize byla stažena z fronty v březnu 1915. Byl to ale jen klid před bouří.
Marocká divize a s ní i rota „Nazdar“ se stala součástí 33. sboru generála Pétaina. Rota zaujala pozice u Artois v severní Francii, severozápadně od Arrasu. Dne 9. května 1914 vyrazili vojáci na hrotu útoku celého pluku na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy, což je samo o sobě uznáním úcty, kterou si rota u francouzských velitelů vydobyla.
I když bitva jako taková skončila francouzským vítězstvím, československá rota utrpěla zničující ztráty. Z 250 mužů jich 42 padlo a asi 130 jich bylo zraněno tak těžce, že nemohli pokračovat v boji. Zbylo tak pouhých 75 bojeschopných mužů a rota musela být rozpuštěna. Zbývající vojáci přešli k jiným útvarům, neboť v té době nebyla možnost doplňování stavů (Rakousko-Uherská armáda bojovala na východní frontě a na západě proto nešlo využívat zajatce tak, jako v Rusku).
Zranění vojáci roty se svojí podporovatelkou, Marií Čermákovou
K vytváření jednotek Československých legií ve Francii začalo docházet až v roce 1917, po příjezdu některých transportů z Ruska a také krajanů z USA po vstupu Spojených států o války. Rota „Nazdar“ tak s nadsázkou řečeno „předběhla svoji dobu“ a společně s tzv. Českou družinou v Rusku se stala jednou ze dvou prvních vojenských jednotek složených z Čechů a Slováků, které zasáhly do první světové války na straně Dohodových mocností s vidinou obnovy samostatného českého státu.
Zapomenout bychom ale neměli na podporu, které se jednotce dostávalo např. od českých žen žijících ve Francii, které pro jednotku sháněly jak peníze, tak jídlo či oblečení. Jinými slovy, za samostatný český stát bojovala skutečně celá komunita.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/rota-nazdar-nejen-o-pamatnem-boji-z-9-kvetna-1915/
