Článek
Poslanec Karel Šviha a jeho problémy
Na jaře roku 1914 se svět pomalu, ale jistě řítil do katastrofy první světové války. Jen málokdo si to ale zatím uvědomoval a celá společnost žila problémy, které jsou ve světle toho, co přišlo poté, poněkud malicherné. Dne 4. března 1914 vyšlo číslo deníku Národní listy s titulní stranou, na které byla opravdová bomba. Titulek zněl následovně: „Národně-sociální vůdce ve službách policie“. V článku se psalo o tom, že předseda poslaneckého klubu národních socialistů v Říšské radě, Karel Šviha, donáší od roku 1910 rakouské státní policii. Za tuto službu měl údajně dostávat měsíčně 800 korun.
Poslanec Říšské rady Karel Šviha, jehož politickou kariéru zničila nespravedlivá aféra
Pro tehdejší českou společnost šlo o opravdovou bombu, navíc ve velmi negativním smyslu. V politice se bojovalo za větší vliv Čechů a rakouská monarchie byla vnímána dost často nepřátelsky. Donášení rakouské policii bylo považováno za nevlastenecké a bylo vždy tvrdě odsuzováno. I případ Karla Sabiny, byť byl půl století starý, v české společnosti stále rezonoval. Šviha byl proto společností tvrdě odsouzen a stal se prakticky nepřítelem národa. I na začátku 20. století ale stejně jako dnes platilo, že ne všechno, co je psáno, je také pravda.
Kdo byl Karel Šviha
Karel Šviha se narodil v roce 1877 v Novém Bydžově nedaleko Hradce Králové. Po studiích práv si otevřel advokátní praxi a posléze se stal dokonce soudcem. Svoji politickou kariéru začal v českém zemském sněmu a od roku 1907 byl poslancem Říšské rady ve Vídni. Dokonce v něm vedl poslanecký klub českých národních socialistů.
Další průběh aféry
Národní listy získaly informaci o Švihově donášení z pozůstalosti novináře Josefa Anýže, který ji měl sehnat již v roce 1911. Karel Šviha obvinění okamžitě odmítl. Neodjel ale do Vídně na zasedání poslaneckého klubu a tento fakt si mnozí vysvětlili jako přiznání viny. Také jeho političtí konkurenti, především sociální demokrat Bohumír Šmeral, na Švihu tvrdě útočili. Sociální demokraté a jejich političtí partneři dokonce svolali neoficiální, tzv. národní soud. (šlo o analogii k národnímu soudu, který z národa vyloučil zmíněného Karla Sabinu).
Noviny „České slovo“ informují o aféře Karla Švihy
Národní socialisté se za Švihu postavili. Jejich předseda Karel Klofáč nesl celou věc velmi těžce a dokonce zkolaboval. Aféra přitom začala nabírat obrátky. Karel Šviha byl spatřen v místě, kde se pohyboval také vysoce postavený policejní úředník a sami národní socialisté přestali Švihovi věřit. Ten byl donucen složit mandát a plně se věnovat své obhajobě. Na Národní listy, konkrétně redaktora Serváce Hellera, podal žalobu. Soud pro něj však dopadl špatně a nálepky konfidenta se nezbavil.
Alespoň částečnou satisfakci přinesl Karlovi až jeho poslanecký kolega Tomáš Garrigue Masaryk. Ten veřejnosti osvětlil, že Šviha pouze působil jako poradce Františka Ferdinanda d´Este. Činil tak zcela oficiálně a veřejně, navíc s plným vědomím předsedy strany Karla Klofáče. Práci vykonával zdarma a její podstatou byla tvorba idejí, jak reformovat habsburskou monarchii. Karel Šviha tak v podstatě pracoval ve prospěch českého národa a navíc zdarma. Následník trůnu sice ze své vlastní vůle Švihu odměnil, ten ale peníze převedl na svoji politickou stranu.
Z podstaty věci tak z celé aféry vychází špatně pouze Karel Klofáč, který se svého stranického kolegy nikterak nezastal a veřejnosti situaci neosvětlil. Je možné, že by aféra měla ještě nějaký další vývoj, pokud by ovšem nevypukla první světová válka a na tuto patálii se nezapomnělo. Přesto nám po ní něco zbylo. V době, kdy toto téma ve společnosti nejvíce rezonovalo se objevilo nové slovo odvozené od jména Karla Švihy: slovo průšvih či prošvihnout.
