Článek
Loď Wilhelm Gustloff
Na začátku roku 1936 byl švýcarském Davosu židovským studentem zastřelen Wilhelm Gustloff, zakladatel švýcarské pobočky NSDAP a šiřitel antisemitské propagandy ve Švýcarsku. Na jeho pohřbu nechyběl ani Adolf Hitler a na výraz nacistické vzájemnosti byla v létě v Německu zahájena stavba velké výletní lodi nesoucí Gustloffovo jméno. Šlo o 208,5 m dlouhé plavidlo pro téměř 1500 cestujících a 417 členů posádky.
Na vodu byla loď spuštěna 15. března 1938, tedy přesně rok před definitivní okupací Československa, a nechyběla v ní ani Hitlerova osobní kajuta, byť do ní ale Hitler ve skutečnosti pravděpodobně nikdy nevkročil. Před válkou byl Wilhelm Gustloff využíván především k výletním plavbám z Německa do Norska či Švédska.
Těsně před vypuknutím druhé světové války byla ale loď převedena k plnění úkolů spojených s válečným úsilím. V prvních letech sloužila především pro transport vojska a také jako nemocniční loď. Od roku 1940 byla potom využívána jako plovoucí kasárna pro německé ponorkáře ve výcviku.
Na začátku roku 1945 už se konec války pomalu blížil, pro lidi nacházející se ve východním Prusku měl potom podobu blížící se fronty, stále se posouvající pod mohutným náporem Rudé armády. Z oblasti Gdaňského zálivu vedla pro německé vojáky i civilisty jediná cesta: po moři. Jednou z lodí, které mohly na palubu nabírat uprchlíky, byl i Wilhelm Gustloff.
Wilhelm Gustloff jako nemocniční loď v přístavu Štětín, rok 1939.
Operace Hannibal
Wilhelm Gustloff byl zakotvený celkem pět let, nyní ale bylo potřeba, aby opět vyplul na moře. Lidí, kteří se chtěli dostat z dosahu Sovětů, bylo ohromné množství a na Gustloffa se standardní kapacitou pod 1500 cestujících se proto nalodilo na 10 600 osob! Další tisíce prchajících potom nabíraly lodě Deutschland, Hansa a Hamburg. Evakuace dostala krycí jméno „operace Hannibal“.
Kontroverze, které se s potopením lodi Wilhelm Gustloff pojí, souvisí především s tím, že loď je většinou považována za civilní, někdy dokonce nemocniční. To je ale značně nepřesné. Jako nemocniční loď už Gustloff dávno nesloužil, a i když civilisté tvořili většinu pasažérů lodi, nelze říct, že by zde vojáci nebyli. Evakuovalo se jich hodně. A k tomu se navíc zdá, že na palubě byla i protiletadlová děla, byť nefunkční.
Je tak otázkou, zda je Wilhelm Gustloff řazen mezi civilní lodě správně. Existují důvody pro jeho zařazení mezi vojenské lodě a tedy i legitimní cíle. Podle válečného práva jím Gustloff byl. Ať tak či onak, dne 30. ledna 1945 vyplul Wilhelm Gustloff z přístavu Gdyně a měl v plánu pokračovat do německého Kielu.
Těžko říct, proč si Wilhelm Gustloff vybral trasu, o níž se vědělo, že vede územím pod kontrolou sovětských ponorek, navíc na ní nekřižoval a byl dokonce osvětlený. Možná to byl i důsledek toho, že na palubě se nacházeli hned čtyři kapitáni a byl problém s jednoznačností velení. Byl by každopádně zázrak, kdyby si jej nevšiml žádný ponorkový kapitán. V tomto případě se jednalo o 32letého Alexandra Marineska, velitele ponorky S-13.
Pro něj se jednalo o velmi lákavý cíl, a proto do jeho trupu namířil celkem čtyři torpéda, jedno se zaseklo ve své šachtě, zbylá tři ale našla ve 21:12 hodin svůj cíl. Mimochodem, každé torpédo na sobě mělo nápis. Ta, která mířila na Wilhelm Gustloff nesla vzkazy „Za vlast“, „Za Stalina“, „Pro sovětský lid“ a také „Za Leningrad“.
Na Gustloffu vypukla panika, řada lidí byla zabita již při výbuchu torpéd, jiné v podpalubí uvěznily vodotěsné přepážky. Ti ostatní se snažili loď rychle opustit. To ale nebylo tak snadné. Záchranných člunů bylo málo, jeden se dokonce rozbil o bok lodi. Lidé po sobě v panice šlapali a další padali do ledové vody o teplotě 4°C, vzduch měl pak asi -17°C.
Kapitán ponorky S-13 Alexandr Ivanovič Marinesko na ruské známce.
Po potopení
Doprovodná loď Lowe vyslala nouzový signál a na místo začaly připlouvat německé lodě. Ty byly ale schopny zachránit jen něco málo přes tisíc lidí. Na 9400 jich zemřelo, podle odhadů bohužel asi i 5000 dětí. Za zmíněných podmínek je naprostý zázrak, že po sedmi hodinách od potopení bylo na jednom ze záchranných člunů nalezeno živé malé dítě…
Mezi oběťmi potopení parníku Wilhelm Gustloff byli i vojáci Wermachtu původem ze Sudet, tedy předváleční občané Československa. Na internetových fórech je čas od času možné narazit na zájemce, kteří se snaží zjistit informace o svých předcích, kteří se plavili na Gustloffu, za války sloužili ve Wermachtu a pocházeli přitom ze Sudet. Ucelený seznam zaměřený na české Němce ale neexistuje.
Počet obětí dělá z potopení parníku Wilhelm Gustloff nejhorší námořní katastrofu v dějinách. Při žádné jiné nezemřelo tolik lidí jako při ní. Kapitán ponorky S-13 Marinesko byl vyznamenán Řádem rudého praporu. I když se jednalo o nejúspěšnějšího sovětského ponorkového velitele, nedostalo se mu titulu Hrdina Sovětského svazu. Důvodem byla pravděpodobně jeho až přílišná náklonnost k alkoholu.
Vrak lodi Gustloff leží dnes v polských vodách a stráží jej polské námořnictvo. Jedná se totiž o oficiální pietní místo, ke kterému potápěči nesmí. Kolem vraku se točí také celá řada konspiračních teorií, ta nejznámější tvrdí, že loď převážela legendární jantarovou komnatu, která je údajně stále ve vraku.
