Článek
Původní historie Zlaté uličky
Pod pojmem Zlatá ulička si většina lidí představí malé a jasnými barvami hrající domečky vytvářející jedinečnou kompozici, za kterou přijíždějí turisté z celého světa. Co konkrétního ale o ní víte?
V roce 1484, za vlády krále Vladislava Jagellonského, začalo být budováno severní opevnění Pražského hradu. Architekt Benedikt Ried jej navrhl tak, že základem celé této části opevnění byly tři věže: Mihulka, Daliborka a Bílá věž. A právě mezi Daliborkou a Bílou věží byla hradba navíc opatřena pro svoji výztuhu dvanácti kamennými oblouky.
Zdálo se tak, že není nic jednoduššího než tyto oblouky prostě uzavřít a vytvořit z nich malá obydlí. Kdy přesně k tomu došlo si nejsme úplně jistí, víme však, že v 60. letech 16. století již domky na tomto místě stály. Nejedná se však o ony domky, na které se můžeme přijet podívat dnes. Ty byly postaveny na úplném konci 16. století, tedy v době v době císaře Rudolfa II. Do nových domků, které si museli sami postavit, se tehdy nastěhovali střelci bránící hradby a brány Pražského hradu.
Jelikož domky byly v jejich osobním vlastnictví, mohli je samozřejmě prodávat, což také činili. Mezi časté kupce patřili zlatníci, kteří se sem stěhovali především proto, že za hradbami Pražského hradu museli dodržovat zákony svého cechu. Tady však měli větší volnost. Domky se v průběhu let začaly hojně rozšiřovat, a dokonce začali vznikat i na druhé straně ulice. Ta měla potom díky tomu šířku jen asi jednoho metru.
Pokud v dosavadním vyprávění postrádáte zmínku o alchymistech, je to proto, že jste si vzpomněli na tradiční pověst o tom, že právě ve Zlaté uličce přebývali alchymisté snažící se vyrobit zlato. Ulička se jmenuje údajně podle nich. Jde však o pouhou pověst a Zlaté uličce dali jméno zlatníci, nikoliv alchymisté. Jeden alchymista ale se Zlatou uličkou přece jen spojitost má. Jedná se o známého anglického mága a alchymistu Edwarda Kellyho. Ne snad, že by ve Zlaté uličce bydlel nebo bádal, byl zde ve vězení. I to se tu totiž nacházelo.
Zlatá ulička a její novodobé dějiny
V dalších staletích obývali tyto nuzné domečky lidé nejrůznějších profesí. Jednalo se třeba o bylinkářky, ranhojiče nebo nejrůznější jasnovidky. Nejznámější z nich byla rozhodně jistá Matylda Průšová zvaná Madame de Thébes žijící zde v první polovině 20. století. Ta podle všeho zemřela v roce 1944 v rukou příslušníků gestapa.
A u mystiky chvíli ještě zůstaneme. Pražský bankéř, spisovatel a také velký příznivce tajemna, Gustav Meyrink, tvrdil, že právě ve Zlaté uličce se nachází brána do jiné dimenze v podobě domu, který se zjevuje jen za výjimečných okolností.
Ve Zlaté uličce bydlel v době první světové války také spisovatel Franz Kafka a často sem zacházel i básník a nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert. Tím se dostáváme k tomu, že Zlatá ulička byla obydlena až do konce druhé světové války. Bydlení to bylo velice skromné až chudé, obyvatelé se například dělili o jedinou toaletu. Již v době před válkou si však řada lidí uvědomovala jedinečnost tohoto místa a úřady věnovaly pozornost tomu, aby nebyl měněn jeho charakter. Je také na místě zmínit, že po asanaci v roce 1864 byly zbourány nejrůznější přístavky a dřevěné konstrukce na protější straně uličky.
Na začátku 50.let potom došlo k odkoupení posledních domků prezidentskou kanceláří a celá Zlatá ulička byla zrekonstruována. V této době také známý umělec Jiří Trnka navrhnul ikonické barevné fasády. Ty jsou dnes s tímto místem neodmyslitelně spjaty, nejedná se však o původní historickou podobu Zlaté uličky, nýbrž o Trnkovu moderní úpravu.
V současné době je Zlatá ulička součástí základního prohlídkového okruhu pro návštěvníky Pražského hradu a během prohlídky je možné navštívit příbytky zrekonstruované do podoby obydlí hradního střelce, bylinkářky nebo zmíněné kartářky Průšové. A pokud by vás ulička na Pražském hradě skutečně okouzlila pak vězte, že v Praze, konkrétně ve Střešovičkách, najdete i ulici na Kocourkách, která si s tou skutečnou Zlatou uličkou vlastně příliš nezadá a je stejně tak zajímavá a romantická. A navíc bez vstupného.