Článek
Přestože jsou paralely mezi Donaldem Trumpem a Andrejem Babišem zřejmé, mezi americkým prezidentem a předsedou vlády České republiky naštěstí existuje jeden podstatný rozdíl. Čechy nejsou Amerika a náš politik má na rozdíl od amerického prezidenta omezené pravomoci. I tak je to ale z pohledu směřování státu veledůležitý muž.
Těžko říct, zda je shodou náhod, že oba businessmani a politici ve svých funkcích již jedno volební období odsloužili. A kupodivu v úplně stejných letech 2017 až 2021. Co už ale není tolik překvapivé je fakt, že v mezidobí svoji rétoriku vypilovali podobným směrem. A že svět se mezitím dramaticky změnil v jejich prospěch.
Donald Trump v mnoha ohledech nad Andrejem Babišem vyhrává, což ale v poměru měřítek obou zemí důležitost a dopady možného vítězství našeho kandidáta nijak nesnižuje.
Přestože je Andrej Babiš o osm let mladší než Donald Trump, oba jsou již v seniorském věku. Oba jsou zámožní obchodníci, kteří si pozicí v čele státu plní to poslední, co jim k dosažení životního úspěchu ještě chybělo. A peníze to nejsou. Je to moc. V případě Donalda Trumpa celosvětová, v případě Andreje Babiše moc nad zemí, ve které získal občanství.
K dosažení tak astronomického majetku a vlivu je zapotřebí určitých a velmi diskutabilních předpokladů a mnohdy praktik za hranicí zákona, jak tito muži v minulosti svorně dokázali a také byli za své činy postaveni před soud. Účel ale světí prostředky a velké peníze znamenají i elitní právníky a marketéry. Ti první hledají skulinky v zákonech, ti druzí se postarají o lepší světlo, které dokáže zakrýt temné stíny.
Když dojde na lámání chleba, četné kauzy a kontroverzní minulost lid ale nezajímá nebo je velkoryse odpouští. Vyhlídkou lepších zítřků, jak se protřelí obchodníci už dávno naučili své vlastní poklesky zametat pod koberec, se vyřeší všechno.
Taktika strachu a nabídka řešení je politický přístup, který oslovuje obyčejné lidi a slibuje jim zastupovat jejich zájmy. Jako hodný a bohatý dědeček, který vezme průměrného občana pod křídla a zajistí mu budoucnost. A na to lid slyší.
Říká se tomu populismus a není to nic jiného než manipulace s masou a jejími slabostmi. Dokázal to v Americe Donald Trump i se všemi svými kontroverzemi, prohranými soudy a diktátorskou rétorikou. Americkému občanovi slíbil bezpečí a prosperitu. A to k vítězství stačí.
Stejně tak Andrej Babiš dobře ví, co českého občana trápí a je ochoten mu nabídnout cestu ven. Říká tomu „Pro váš lepší život.“ Nic z toho, co slibuje, jeho samotného pochopitelně netrápí.
Dostupnější bydlení, levnější energie nebo spravedlivé důchody jsou ale témata, na která občan slyší a doufá, že člověk, který dokázal sám sebe tak nadstandardně zaopatřit, postará se i o ně. Jestli lze volební sliby vůbec naplnit, běžný lid vůbec netuší, ale jak víme, slibem nezarmoutíš.
Stejně jako Donald Trump, který sliboval svým Američanům lepší zítřky a dnes vlastní občany za neposlušnost trestá. Kdo nejde se mnou, jde proti mně, se stalo jeho heslem.
Českému občanovi je zřejmě sympatický i další okopírovaný trumpovský směr, a tím je jasně vymezená protiimigrantská politika. Vyženeme je odsud všechny. Naše země je přece naše. I když sám imigrantem, přece jen jde o žhavé téma a je třeba se ho chytit.
Posun od léta budovaného liberálního společenského vývoje zpět ke konzervativním hodnotám a vymezování se vůči stejnopohlavním párům a ekologickým programům se také ukazuje jako trumpovská šablona, ze které Babiš opisuje. Možná jde ale pouze o přirozený posun mysli starého muže, který byl vychován v jiné době a na společenské novoty už nereflektuje.
Jednu věc ale ti dva společnou nemají, a tou je zahraniční politika. Zatímco Trump se staví do pozice vládce světa jako ten, který všechny jeho problémy sám vyřeší, Andrej Babiš pochopitelně takovou moc nemá a nikdy mít nebude. Kromě toho se k zahraničnímu směřování republiky vlastně ani moc nevyjadřuje, nebo pouze obecně. A to by mělo být důvodem ke strachu.
Zahraniční tisk ale poměrně shodně vyjadřuje velké obavy, že by se vítězstvím ANO, a tudíž Andreje Babiše, mohla Česká republika začít posouvat východním směrem po vzoru Slovenska a Maďarska. Vždyť k nim koneckonců má jako Slovák a oligarcha přirozeně blízko. Není jisté, jestli jsou jeho voliči s takovou možností ve shodě.
Zahraniční politika ale není nic, co by obyčejného občana při volbách zajímalo víc než otázky bydlení, důchodů, rodinných financí a další populistická hesla, ať už jsou jakkoli nesplnitelná. Přitom právě v dnešní turbulentní době z pohledu světových pořádků je otázka našeho směřování a příklonu k východu či západu životně důležitá.
Přemýšlejme, proč se Američané svěřili do rukou miliardářského obchodníka s kontroverzní minulostí, manipulátora a megalomana, který dokázal využít slabosti občanů ve svůj osobní prospěch tím, že jim nasliboval to, co po čem toužili.
Ještě pořád máme šanci ukázat, že jsme chytřejší než průměrný Američan. Za pár dní už bude pozdě.
