Článek
Miliony lidí ve dvou postižených státech nemohly být na něco takového připraveni. Nikdo z nás na něco takového nemůže být dobře připraven. Pro takovou situaci nemáme žádný náhradní plán.
To, co jsme u nás zaznamenali jako pouhou zprávu z druhého konce Evropy, byl pro miliony lidí dvou států šok. Ještě dlouho se bude svět dozvídat různé příběhy jednotlivců, které v pondělí kolem 12.30 zastihl mnohahodinový výpadek doma, v práci či na cestách.
Žijeme si náš život a nepřemýšlíme o tom, jak moc ho taková běžná věc jako elektrický proud ovlivňuje téměř ve všech rovinách. Jeho dlouhý výpadek zásadně poznamená všechny důležité aspekty žití, na kterých jsme závislí, aniž bychom si to uvědomovali. Komunikaci, pocit bezpečí a zdroje potravy.
Ve dvou jižních zemích, ve Španělsku a v Portugalsku, se před pár dny utopie stala realitou. Zničehonic se zastavily vlaky uprostřed polí, soupravy metra v tunelech, zhasly všechny obrazovky, světla a semafory. Snad nejhorším na tom všem byla absence informací. Nefungoval internet a většina lidí neměla ani telefonní signál.
Nikdo nevěděl, co se stalo, proč a hlavně jak dlouho to potrvá. Bude to pár minut, hodin nebo dní? Co je se zbytkem rodiny, když není možné se jim dovolat?
Zpětným nebo vzdáleným pohledem se může zdát, že pouhých 12 hodin, kterých v průměru pro většinu obyvatel postižených míst výpadek trval, není doba zase tak dlouhá, aby se nedala přežít. To je asi pravda, ale v nevědomosti je každá minuta dlouhá. Zejména pro ty, kteří nemají své blízké u sebe.
Poblíž máte pouze ty, kteří se octli ve stejné situaci spolu s vámi. Kolegy v práci, sousedy v ulici nebo spolucestující v metru. Nikdo z nich neví víc než vy. Televizi si nepustíte, nikam se nedovoláte a baterka v telefonu stejně skomírá. Počítač je vám úplně k ničemu a kafe na povzbuzení si neuvaříte.
Ani chleba si nemůžete koupit. V obchodě, kde ještě nezavřeli, jsou prázdné regály s chlebem a vodou, zhaslé ledničky a mrazáky postupně roztávají a vy si stejně nic koupit nemůžete, když u sebe nemáte hotovost a vybrat není kde. Většina bankomatů nefunguje.
Přemýšlíte, jak se vaši blízcí dostanou domů. Jestli má manželka v autě dost benzínu, protože čerpací stanice jsou zavřené. Vyzvednout ji nemůžete, protože nevíte, kde se zrovna pohybuje a zeptat se jí nemáte jak. Děti snad ze školy domů nepustí, než si pro ně budete moct dojít.
Sporák máte doma jenom elektrický a doufáte, že v některém šuplíku najdete aspoň svíčku, jestli to bude takhle pokračovat až do noci. Možná máte ve špajzu nějaké ovoce a pytlík s brambůrky, oříšky nebo kus klobásy a zbytek chleba od včerejška.
Přemýšlíte, jak dlouho jste schopni s domácími zásobami vydržet, jestli proud brzy nenaskočí. Bez jídla se dá vydržet poměrně dlouho a voda v kohoutku teče. Pro každý případ ale naplníte všechny láhve a kanistry, které doma najdete. Co kdyby?
Je vám jasné, že všechny zprávy, které k vám šeptandou přicházejí, jsou výsledkem fantazie, dohadů a možná překroucených faktů, ale i tak přemýšlíte, že na každém šprochu může být pravdy trochu. Nikdo stejně nic neví jistě. Ani ten policista, který přes vysílačku řídí křižovatku.
Ve Španělsku byl vyhlášen výjimečný stav. To ale většina obyvatel nevěděla, protože ta nevěděla zhola nic. A nic nevědět je na blackoutu to nejhorší. Jste v tom sami za sebe, se skupinkou lidí kolem vás a když máte štěstí, aspoň máte pohromadě rodinu. Což se ovšem v pondělí v poledne tak často nestává.
Někteří šťastlivci pojali ten zvláštní den jako příjemné vytržení z běžného života. Vytáhli si židličky na sluníčko, případně vyrazili na pláž a čekali, co bude. Nijak zvlášť se nestresovali a užívali si svobody bez připojení, protože stát přece nemůže nechat lidi dlouho bez proudu.
Jenomže přišel večer, tma, ulice zůstaly pohaslé a v oknech blikotaly svíčky. Už to trvalo příliš dlouho na to, aby to bylo jen tak. Někdo přemýšlel o tom, že by se ani nedovolal pomoci, kdyby potřeboval. Nezavoláte si sanitku ani policii, protože nemáte jak. Telefon už je dávno vybitý a signál stejně pořád nenaskočil.
A co s načatým večerem? Klobásu se sýrem a zbytkem chleba jste už dojedli a něco jste schovali na zítra, protože kdoví, co bude ráno. Televize nefunguje, internet taky ne, kniha se při svíčce špatně čte, takže staré dobré deskové hry, pokud nejste doma sami. Teplou sprchu si nedáte, protože bojler nefunguje a když nemáte klasický záchod třeba na šňůrku, možná po sobě ani nespláchnete.
A přemýšlíte a přemýšlíte, hlavou se vám honí všelijaké scénáře a i ti, kteří byli prvních pár hodin v klidu, nemůžou usnout.
Možná to zní jako velké dobrodružství, ale strach z nevědomosti vás přemůže a s nastupující tmou sílí. Co když je to nějaká zákopová válka? Nebo začala třetí světová?
Přiběhy lidí, kteří uvízli ve výtahu, posedávali bez vody a jídla kolem letišť, otců a matek zoufale hledajících své pubertální děti na druhém konci města a těch, kteří si přivedli na noc domů kolegu z práce, protože se neměl jak dostat do svého města, je hodně.
Zkuste si na malou chvilku představit, že během vteřiny přijdete o všechny jistoty, o kterých běžně vůbec nepřemýšlíte. Fantazie na to vám bude stačit jen stěží, pokud to sami nezažijete.
Ať už se ve Španělsku stalo cokoli, protože jedna z mála potvrzených věcí je, že osudová chyba se stala ve španělském systému, dříve nebo později se to vysvětlí. Vzácný meteorologický úkaz, který byl jako příčina zpočátku předkládán, už je zpochybňován.
Důležité ale je, že stát se to může. Všude, a dokonce i ve vyspělé Evropě.
Připravit se na to nelze a žít v permanentním strachu a úzkostech je samozřejmě nesmysl. Ale přesto existuje pár ponaučení z bezprecedentního jižního blackoutu, jak vydržet relativně v klidu a beze stresu co nejdéle.
Domácí generátory si asi každý pořídit nemůže, ale stále nabité powerbanky jsou užitečné stejně jako baterky. Za plynový vařič, i kdyby to měl být malý kempinkový, budete vděčni, protože si uvaříte aspoň rýži, brambory nebo čočku.
Nezapomeňte na svíčky a nejezděte s téměř prázdnou nádrží, protože při blackoutu si nikde nedotankujete. Důležitá je také alespoň nějaká hotovost. Kartou nebo telefonem si totiž nekoupíte vůbec nic. A vězte, že takový starý dobrý tranzistorák na baterky vám udělá velkou službu.
Ať už lidé prožívali blackout v obavách, strachu, nepohodlí nebo to pojali jako neočekávané dobrodružství, jedna věc se opět prokázala. Pospolitost, semknutost a spolupráce v nesnázích. Nakonec na tom ještě pořád nejsme tak špatně, jak se v krizi nakonec vždycky ukáže.
