Článek
Málokdo si stěžuje. Jistě, jsou povolání, kde nové nastavení možné není. Zaměstnanci ve službách, kde je jejich fyzická přítomnost zapotřebí, na flexibilitě profitovat nemohou, ale i jich by se v budoucnu přece jenom výrazné změny, v některých státech již seriózně diskutované či testované, týkat mohly.
Ve Velké Británii pokročili od debat k činům a od pokusné fáze k připravovaným zákonům a čtyřdenní pracovní týden se pomalu stává realitou.
Labouristé se chopili vlády a v rámci slibovaného balíčku úprav zaměstnaneckých práv připravují nový zákon přiznávající právo na čtyřdenní pracovní týden. Zákon je připravován na základě konzultací s představiteli firem a odborů a má být schválen již na podzim.
Ministryně školství, baronka Jacqui Smith, v pátek ráno uvedla, že zaměstnancům by měla být dána možnost pracovat méně dní prostřednictvím „stlačených hodin“.
Podle současných pravidel zavedených již v dubnu letošního roku, má zaměstnanec právo požádat o pohyblivou pracovní dobu, ale firmy nemají povinnost s ní souhlasit. Zaměstnavatelé se sice musí žádostmi vážně zabývat, ale mohou je odmítnout, pokud k tomu mají provozní důvody.
Podle nového zákona by zaměstnavatelé museli od prvního dne flexibilitu nabízet, kromě případů, kde to z logistických důvodů není proveditelné. Není tedy zatím úplně jasné, jaké změny vlastně nový zákon v podobě nařízení přinese.
Zřejmě se bude jednat o administrativní ztížení odmítnutí žádosti zaměstnance, protože v tuto chvíli se jedná spíše o formální záležitost, kterou je snadné zaměstnavatelem shodit ze stolu. Později by zaměstnavatelé museli každé zamítnutí žádostí složitěji zdůvodňovat.
Návrhy zaskočily majitele a výkonné představitele firem, které si zatím neumí představit, jak nová práva zaměstnanců ovlivní chod jejich podniků. Zákon ale nebude znamenat méně odpracovaných hodin, pouze jejich nové rozložení. Dle navrhovatelů a zpracovatelů zákona by produktivita neměla klesnout, naopak se předpokládá její zvýšení.
V rámci Spojeného království se ale nejedná o žádnou velkou novinku. Už bývalá konzervativní vláda totiž připravila labouristům půdu a spustila testovací program, dosud největší svého druhu. Zúčastnilo se ho 61 firem a 54 z nich, což je 89 procent, v nastaveném režimu pokračuje dál i po jeho ukončení, protože se jim osvědčil.
Přesto konzervativci nyní varují proti vymáhání zákona, který může mít negativní dopady na některé firmy a ovlivnit celkový ekonomický růst. Flexibilní pracovní týden může fungovat jenom tam, kde je přínosný jak pro zaměstnance, tak jejich zaměstnavatele. Jeho vymahatelnost je tudíž kontroverzní.
V praxi to má vypadat tak, že by zaměstnanci místo osmihodinové pracovní směny pět dní v týdnu pracovali pouze čtyři dny, zato deset hodin. Odvedli by tak stejnou práci, ale měli by víc času na rodinu, koníčky a strávili méně času dojížděním. Taková je představa.
Nicméně se změnami se zatím nepočítá ve školství. Takže zatímco rodiče by pracovali pouze čtyři dny, děcka by chodila do školy i nadále od pondělí do pátku, stejně jako jejich učitelé.
Fakticky by se zákon spíš uplatňoval u kancelářských povolání a tam, kde se pracuje v osmihodinovém režimu. V ostatních případech, kupříkladu ve zdravotnictví, dopravě, maloobchodu a pohostinství, by se zřejmě uplatňovala výjimka z proveditelnosti.
Potravinový řetězec Morrisons na základě zpětné vazby již od čtyřdenního pracovního týdne pro zaměstnance své centrály upustil. V rámci kratšího týdne totiž zaměstnanci museli pracovat i o některých sobotách, což se nesetkalo s vděkem ani úspěchem.
Zaměstnanci dalšího řetězce ASDA si zase stěžovali na náročnost desetihodinové směny, takže i tady se nabídnutá flexibilita dočkala nelibosti zaměstnanců.
První fáze komprese odpracovaných hodin je nicméně pouze startovním bodem na cestě k opravdovému čtyřdennímu pracovnímu týdnu a do budoucna se počítá i se snížením celkově odpracovaných hodin. Kdy by k tomu mělo dojít, zatím ale není jasné.
Kontroverze tak provází nové úpravy stejně jako všechny převratné novinky. Na rozdíl od vzdálených přístupů a hybridního výkonu práce, která byla zavedena jako praktická pomůcka pro obě strany pracovního procesu, v tomto případě hovoříme o zákonné vymahatelnosti, která pravděpodobně vnese do zajetých kolejí kromě počátečních zmatků i nové soudní případy.
Angličané se toho ale, zdá se, nebojí, a dá se předpokládat, že na základě jejich zkušeností se začne ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu přistupovat s větší důvěrou i jinde.
Koneckonců i v některých dalších evropských zemích se již čtyřdenní pracovní týdny testují. Jde například o Belgii či Francii a Německo, kde byly spuštěny první pilotní programy.
Že bychom v budoucnu měli dosáhnout lepšího vyvážení pracovního a soukromého života, je tak v dohledu. Jak to ovlivní firmy, je ovšem stále otázka do pranice.
