Článek
Mluvím o rychlé módě. Rychlé proto, že jak se říká, snadno nabyl, snadno pozbyl. I když význam je tady trochu jiný.
Nemám ráda extremismus v žádné podobě. Nejsem ekologická aktivistka, fanatička, moralistka, ba ani hnidopich. O to je to ale vlastně horší, protože používám pouhý selský rozum a něco mi tu prostě nesedí.
Nevím, jestli se v poslední době nějak upravovala kategorizace rychloobrátkového zboží, ale jestli ne, ráda bych dala podnět k její aktualizaci. Dříve se do této skupiny řadily třeba potraviny, drogerie a cigarety. Já zvedám ruku za přidání levné módy.
Abyste mě dobře chápali. Jsem ráda, že máme možnost koupit si co chceme a nejenom to, co potřebujeme. Nejsem žádná zapšklá bába a mám radost, že mladí nemusí v létě za peníze z brigády na tajňačku shánět bony a stát frontu v Tuzexu na džíny. Však už dneska taky zaplať pánbůh pomalu nikdo neví, o čem mluvím.
Ale u těch džínů bych ráda zůstala. Nedalo mi to a trochu jsem se na to mrkla. Jen tak zběžně, takže mě klidně můžete chytat za slovo.
Džínů si můžeme koupit nepřeberné množství v různých tvarech a barvách. Nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, jak a kde se ty džíny vlastně vyrábí. Z bavlny. Většinou bavlna tvoří alespoň 80 %, často i 100 %. Někde se uvádí určitý poměr bavlny recyklované, ale o té nemám ani tuchu.
Kvůli společenským tlakům na udržitelnost se většina známých nadnárodních řetězců holedbá svou zodpovědností za životní prostředí, za kvalitní pracovní podmínky a férové ohodnocení všech zaměstnanců. A také kontrolou svých dodavatelů v tomto smyslu. Ale jestli to náhodou nejsou tak trochu prázdná slova, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Většina z nás se stejně spokojí s tím, že nám zásilka z online nákupu dorazí v papírové tašce.
Takže pěkně popořádku. Záměrně nebudu žádnou značku jmenovat, protože je to jedno. Mám na mysli evropské řetězce, které svými výrobky dobyly velkou část světa. Je tedy pochopitelné, že mají vlastní či partnerské výrobní závody mimo svoji zemi. Dokonce i tam, kde se ta bavlna pěstuje. Ale ne vždy.
Dobrá tedy. Chápeme, že miliony a miliony džínů se odněkud berou, stejně jako suroviny na jejich výrobu. A že se musí do výrobního závodu dopravit. A pak do všech skladů a obchodů po celém světě.
Pojďme ale (nebo spíš doleťme či doplujme) z bavlníkových plantáží zpátky do Evropy. Co je mi sympatické, že nám tyto známé značky pustí aspoň nějakou informaci, protože přece nejsme úplně blbí. Na online stránkách si u každého výrobku můžeme přečíst kde byly které džíny vyrobeny. Bangladéš, Indie, Pákistán a Turecko jsou nejčastějším původem. Zajímá vás to?
Mně to taky bylo jedno, než mi to nějak všechno docvaklo. Takže ty džíny, které jsem koupila za osm stovek, protože mi utekla třicetiprocentní sleva, ke mně doputovaly z Bangladéše, kam možná dovezli bavlnu z Brazílie. A odtud je dopravili do nějakého centrálního evropského skladu. Pro náš region řekněme třeba do Polska. Tam si je převzala logistická společnost, která je dovezla zase do svého překladiště, odkud doputovaly až ke mně domů. A protože jsem holka šetřivá, přihodila jsem do košíku ještě jedno tričko, takže mám dopravu zadarmo.
To všechno za osm stovek, do kterých se rozpočítala kromě surovin a nákladů na výrobu také celá administrativní mašinérie včetně marketingu, zákaznické podpory, nemluvě o designérech, budovách, skladech, logistice, managementu, daních, dovozních clech, dopravě a co já vím, čeho ještě.
No jo, pořídila jsem sice dobře, ale představte si, že jsem nějak blbě odhadla velikost. Nic se neděje, vždyť je můžu přece poslat zadarmo zase zpátky, když neprošvihnu lhůtu na vrácení. A co se s nimi bude dít dál mě nezajímá, protože dostanu svých osm stovek zpátky. Haha, to jsem na ně vyzrála!
A kde skončí moje džíny? Zpátky ve skladu v Polsku, kam doputují s přepravcem přes několik překladišť. Nebo v tom lepším případě na prodejně třeba v Praze. To je mi ale jedno, protože já si klidně objednám další, snad mi tentokrát padnou. Vždyť nic neriskuji.
Už chápete, o čem tolik přemýšlím? Mám pokračovat? Tak jo.
Nikdo asi nepochybujeme o tom, že kolekce, které vyjíždějí jedna za druhou, se nikdy celé nevyprodají. A pak jsou tu taky ty vratky, které se nedají vždycky pustit zpátky do oběhu. A co se tedy s těmi přebytky děje? Co by? Prostě se zničí. Spálí nebo svezou na skládku… Ach jo.
Naštěstí už Evropská Unie připravuje zákaz ničení zbytkového módního zboží. Ale netuším, jaké se nabízí řešení. Ani jestli se zákon bude týkat jenom pálení v Evropě, protože to by byl počin nanejvýš pokrytecký. Už vidím ty plné lodě plující do Afriky nebo zpátky do Asie. Tam a zpátky.
A proč jsem mluvila o rychloobrátkovém zboží? Protože moc dobře vím, že životnost jednoho modelu může skončit ještě předtím, než se vypotřebuje tuba krému, vyschne řasenka nebo dojde rtěnka v tyčince. Ne snad protože jsou džíny nekvalitní. Ale protože už se mezitím okoukaly a můžu si přece koupit nové, když na to přijde. Vždyť těch nových kolekcí pouští každý řetězec klidně dvacítku za rok!
Obdivuji, s jakou vervou se nová generace pouští do boje za záchranu planety. Myslím, že v tomhle jsou daleko uvědomělejší než my starší. Ale asi by to chtělo nedělat věci jen tak napůl. Stačilo by si koupit o jedny džíny míň. Možná by to mělo na životní prostředí větší efekt než gesta a zbytečné protesty.
Chce ještě někdo řešit, jestli se chystám letět na Havaj nebo jezdím sama v dieselovém autě? Těmi džíny za osm stovek možná působím planetě větší škodu, ale za to mi nikdo nevyčiní.
Já opravdu nejsem žádná módní ikona, nečekám od půlnoci na slevy a nehltám nové kolekce. Džínů mám ve skříni jen pár a nosím je roky. Jednou za čas udělám čistku a naházím je do popelnice. Nebo do kontejneru na oblečení a doufám, že je někdo recykluje. Zlaté oči.
Jsem si plně vědoma faktu, že když si všichni najednou koupí o půlku zbytečných kousků méně, budou pak o něco dražší. A vážně to tak vadí? Vždyť jsou to jednoduché počty. Ušetříme na množství, které stejně vyhodíme.
Nepodezírejte mě prosím ze skrytého bojkotu módních řetězců. Taky tam občas zajdu a těší mě, že se může pěkně a levně obléct každý. Ale už budu víc přemýšlet o tom, kolik toho vážně potřebuju.
Zkuste to taky a proberte to i s vašimi puberťáky, až vás budou peskovat za to, že špatně třídíte odpad.
