Článek
Tam, kde to bylo jenom trochu možné, zaměstnanci zůstali pracovat z pohodlí domova. Na začátku to bylo těžké s partnerem v jednom bytě, dovádějícími dětmi a psy, kteří si na naši stálou přítomnost také zvykli, a s kolegy a šéfy na video hovorech.
Když jsme se mohli vrátit, neudělali jsme to. Firmy zjistily, že představa zaměstnanců pracujících z domova až tak špatná z mnoha důvodů není, koneckonců sami šéfové se naučili své kolektivy řídit na dálku a sami si práci z domova začali pochvalovat.
Později začaly vznikat různé hybridní modely a částečná práce na dálku se stala součástí náborových kampaní a balíčků výhod pro zaměstnance. Někteří mladí zaměstnanci už vlastně ani nic jiného neznají a dělba práce mezi kancelář a teplo domova se pro ně stala samozřejmostí.
Jenomže ouha. Firmy, zejména velké mezinárodní společnosti, začaly volat po omezování takzvané pracovní svobody a povolávají své zaměstnance zpět do kanceláří. Buď tím, že omezují dny vzdálené práce nebo je chtějí zrušit úplně. A tím narazily na silný odpor.
Zpočátku se šéfové firem odvolávali na sníženou produktivitu, což ale v mnoha případech není jednoduché prokázat a zaměstnanci těžící z výhod práce z domova tento argument popírají. Ti, kteří si na režim práce ve svojí domácí kanceláři nebo koutku zvykli a už dávno zajeli do svých domácích kolejí, se brání. Oni sami nejlépe vědí, kde se lépe soustředí, jak si své úkoly plní a svobodu si brání zuby nehty.
Jenomže produktivita je pro firmy pouze zástupný důvod, protože na čísla se nejlépe odvolává. Hlavním důvodem je kolektiv, firemní kultura a otěže v rukou. Lidé mimo kancelář jaksi společensky a kulturně pustnou. A možná na tom něco bude.
Silná firemní kultura, její hodnoty, a tím pádem i zaměstnanecká lojalita a soudržnost, jsou nezbytnou součástí úspěchu. A nejlépe a přirozeně se tvoří v reálném a živém kolektivu, nikoli na dálku.
Zaměstnanci, kteří si dříve luxus vzdálené práce vůbec neuměli představit, si jistě vybavují neformální setkávání se u kávovaru, spontánní schůzky nebo výměny názorů na chodbách. Zaměstnanci se přirozeně podporovali, předávali zkušenosti a vytvářeli vzájemně pozitivní konkurenční prostředí.
Jinými slovy se ukazuje, že firmám chybí spontánní interakce, které dřív bývaly samozřejmé a nedoceněné, a které podněcují kreativitu a inovace. Osobní spolupráce často umožňuje výměnu nápadů a řešení problémů v reálném čase, což někteří leadeři považují za dynamičtější než spolupráci na dálku. Nehledě na možnosti snadnějšího a efektivního koučinku.
Dává to všechno smysl a fyzická přítomnost v kanceláři není jenom o kontrole a produktivitě jako takové. Dalším a neméně podstatným argumentem vrcholných představitelů firem, kteří tlačí do návratu, je zabezpeční firemních dat, která jsou při vzdáleném přístupu mnohem víc v ohrožení. To také dává smysl.
Jenomže my už jsme si na náš denní režim zvykli. Ušetříme náklady za dojíždění, obědy a řekněme si upřímně, často i za oblečení, protože doma klidně můžeme zasednout k počítači v županu nebo teplákách, když na to přijde. Nehledě na čas vynaložený na totéž.
A to podstatné je i dělba času mezi pracovní a soukromý život. V době pandemie jsme si pořídili psy, které nemůžeme nechávat celé dny doma samotné. Jít rovnou z kanceláře s kolegy na víno je svízelné, ale při práci z domova se domácí mazlíčci vyřeší elegantně. V obědové pauze vyběhneme ven, po pracovní době znovu a máme klid. Můžeme na tu skleničku v klidu zajít.
Možná tak trochu záleží na povaze a pohledu na věc. Pro někoho naopak znamená domácí kancelář těžší dělbu mezi pracovním a soukromým životem, které se doma neodmyslitelně prolínají, zatímco při práci ve firemní budově je snazší vybalancovat rovnováhu mezi osobním a profesním životem. Zavřu dveře a mám padla.
Na základě průzkumu společnosti KPMG, který ovšem proběhl již v roce 2023, si 64 procent světových nejvyšších šéfů velkých firem představuje, že do roku 2026 budou všichni zpátky v kancelářích, jak tomu bylo v předpandemických časech. Důvody jsou právě v týmové dynamice, spolupráci a silnější firemní kultuře, i když nikdo nepopírá, že individuální produktivita nemusí být vzdáleným přístupem nikterak ohrožena.
V letoším roce tlak firem na plný návrat do kanceláří, což znamená pět dnů v týdnů, ještě víc zesílil. Stejně jako odpor zaměstnanců, kteří si své výhody nechtějí nechat vzít tak moc, že mnozí dokonce raději uvažují o odchodu, než by se staronovým pořádkům přizpůsobili.
Jak z toho ven? Já myslím, že cestu už jsme našli v hybridním řešení, neboli aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Já dám něco tobě, ty zase mně. Podíl dnů doma a v kanceláři se ovšem také pozvolna mění v neprospěch těch domácích a firmy dál utahují své opasky, ať se nám to líbí nebo ne. A prognózy pro milovníky domácího pohodlí nejsou úplně příznivé.
Jak to celé dopadne, ještě uvidíme, ale zejména korporátní život se zřejmě dříve či později vrátí do původních kolejí a na práci v pyžamu budeme vzpomínat s nostalgií.
Na druhou stranu, třeba zase oživíme sociální život, na který jsme už tak trochu pozapomněli. Nakonec, přátelství z kanceláří není vůbec k zahození. Podívejte se na svůj sociální okruh a spočítejte si, kolik ze všech blízkých jste poznali v různých firmách? Určitě jich nebude málo. A sociální život se z domova nevybuduje.
Ale po pravdě řečeno, takový hybrid je fajn a jako pracovní benefit by měl alespoň v nějaké míře zůstat zachován. Poslední slovo ale stejně budou mít zaměstnavatelé a bránit se můžeme zuby nehty. Snad najdeme budoucnost v přijatelném kompromisu.
