Článek
Jak to celé začalo?
V poválečném roce 1947 připlula na anglické pobřeží loď Empire Windbrush a přivezla stovky karibských pasažérů. Přicestovali zejména z Jamajky, ale také z Tribidadu, Grenady, Barbadosu a dalších karibských ostrovů. Den, kdy se vylodili, je považován za milník v novém demografickém rozložení britských ostrovů. Říká se jim Windbrushová generace.
Poválečné království potřebovalo pracovní síly na obnovu země a znovunastartování ekonomiky. Proto zákonem z roku 1948 udělilo lidem z tehdejších kolonií právo zde žít a pracovat.
Do roku 1971 přicestovalo z kolonií přes půl milionu přistěhovalců, kteří zákonem z téhož roku obdrželi právo na trvalý pobyt. To zahrnovalo nejen zhruba tehdejších 300 tisíc Karibičanů, ale i imigranty z Afriky a jižní Asie.
Chudé karibské země se potýkaly s ekonomickými problémy, a proto pracovní příležitosti ve Spojeném království byly vítanou příležitostí. Uplatnili se nejen jako dělníci, řidiči, uklízečky, ale i zdravotní personál v nově vzniklém NHS, což je anglický systém zdravotní péče.
V 50. letech žili imigranti převážně v londýnských čtvrtích Notting Hill a Brixton. Notting Hill byl ovšem též domovem krajně pravicového hnutí, které pod heslem „za bílou Anglii“ podněcovalo bílou pracující třídu k násilí proti černé komunitě. Při jednom z takových útoků zemřel truhlář Kelso Cochrane. Jméno, které je dodnes spojováno s tradicí londýnských karnevalů.
Jako odpověď na stupňující se násilí zorganizovala Claudia Jones, aktivistka a zakladatelka místních novin pro imigranty, první karneval na místní radnici, který měl demonstrovat solidaritu a sílu komunity a obrousit hrany stupňující se nenávisti.
V následujících letech proběhlo ještě několik takových událostí v halách po celém Londýně, ale teprve v roce 1966 jiní komunitní aktivisté zorganizovali první pouliční festival s hudbou, tancem. Měl za cíl pobavit místní děti a uvolnit společenské napětí.
V dalších letech postupně přibývalo kapel, karibských prvků, a typických kostýmů. V roce 1974 se karnevalu zúčastnilo již přes přes 100 tisíc lidí.
Jenomže v měnícím se demografickém rozložení londýnské čtvrti působil karneval konfliktně a bitky s místními za policejní asistence vedly v roce 1976 k násilným střetům. S přispěním tisku, který označoval karneval za zdroj kriminality a občanského nepořádku, se začalo volat po zákazu pořádání karnevalu ve čtvrti Notting Hill. K tomu ale nikdy nedošlo.
Nicméně, londýnský karneval se stal obrovskou tradicí a světovou událostí, a je co do počtu účastníků hned po karnevalu v Rio de Janeiru druhým největším na světě a největším v Evropě. Díky statickým zvukovým systémům a množstvím pódií se stal světově unikátní pouliční událostí.
Letošní karneval, který se pořádal 24. až 26. srpna, přilákal přes milión lidí a pod kontrolou jej mělo 7 tisíc policistů. Ani těm se bohužel nepodařilo udržet pořádek a násilí v přijatelných mezích.
Karneval, který má být oslavou kultury, hudby, tance a událostí spojenou s veselými kostýmy a radostnými zážitky, láká i kriminálníky. Letošní rok byl z tohoto důvodu velmi smutným.
V neděli, která je tradičně rodinným dnem, novinové titulky zaplavily zprávy o třech pobodaných účastnících, včetně 32leté maminky, která měla s sebou dítě a stále se nachází v ohrožení života.
Pouze v ten den policie zadržela kolem stovky lidí za různé druhy násilí a držení zbraní a několik desítek policistů bylo zraněno.
V pondělí přibylo dalších pět útoků nožem, přičemž dvě oběti jsou stále v ohrožení života, 40 policistů bylo zraněno a v celách přibylo několik dalších desítek zadržených.
Zprávy o násilí bohužel zastínily krásného a pestrobarevného komunitního ducha, dechberoucí kostýmy, tanec a veselí.
Hrstka kriminálních vyvrhelů v tomto smyslu zvítězila nad pospolitostí a oslavou života, která je celým smyslem tohoto každoročního setkávání kultur. Ani příští rok tomu zřejmě nebude jinak.
Všichni se znovu sejdou a budou slavit život.
