Článek
Nepleťte si španělské okupas se squattery, jak je známe z Čech. Ti povětšinou zabydlují neobývané či neobyvatelné prostory. Ve Španělsku se ale okupas klidně usídlí ve vašem domě či bytě zatímco jste na dovolené nebo naopak, než se do svého prázdninového domu stihnete vypravit.
Představte si rodinu Novákových. Konečně si splnili sen a koupili si byt u moře, kam budou jezdit s rodinou, přáteli nebo ho třeba v mezičase pronajímat, než se tam jednou přestěhují.
Pyšní, že to dokázali, dorazili s děcky a babičkou, která jim svými úsporami vypomohla, užít si pár dní u moře ve vlastním. Ale klíč nepasuje. Zevnitř se ozývají hlasy a dětský pláč. Novákovi se zmateně rozhlížejí, jestli si nespletli patro, ale ne. To se k nim jenom nastěhovali okupas.
Pan Novák rozrušeně zvoní, bouchá na dveře, utrhuje se na manželku, která mu radí volat policii, okřikuje plačící děti a na babičku v tu chvíli úplně zapomněl. A policie opravdu přijede. Jenomže ji nezavolali Novákovi, ale ti zevnitř. Na Novákovy!
Celé rodinné úspory padly na rodinný sen, splátky hypotéky také nejsou zanedbatelnou položkou v rozpočtu a teď si v jejich španělském bytě klidně hoví úplně cizí rodina.
Novákovým se trochu ulevilo, že se vše vysvětlí a policie třeba i násilím ty vetřelce vystěhuje. Chyba lávky.
Policie s asertivním a korektním výrazem ve tváři vyposlechla rozrušeného pana Nováka a důrazně ho zklidnila, aby tomu chlapovi, který přišel otevřít v jeho teplácích, nedal pěstí. Oficíři si zapsali i výpověď cizího muže, který tvrdil, že v bytě s rodinou bydlí už několik měsíců, a tím představení skončilo. Vetřelec v papučích pana Nováka zavřel dveře, zevnitř zamkl a pustil si televizi. A Novákovi?
Marně ukazovali v mobilech nabývací dokumenty, fotografie a další důkazy o zákonně a poctivě nabytém majetku. Dostalo se jim poučení, že jedině soud jim jejich práva může přiznat. A ať se raději nepokouší nájemníky obtěžovat a zasahovat jim do jejich práv, jinak se se zlou potáží. Jediná dobrá rada je sehnat si hotel, najmout právníka a záležitost předat soudu.
Paní Novákovou pragmaticky napadlo vypnout těm parazitům plyn a elektriku. Jenomže to by si pan Novák šel sednout do španělského chládku. Takže babička vyškrábla poslední rezervy z účtu na právníka.
Novákovy jsem si vymyslela. Ale jenom proto, že tento příběh, ať už se zdá jakkoli neuvěřitelný, je bohužel typickou španělskou realitou, která ve skutečnosti bývá mnohem horší. Stává se totiž běžně, že se okupas nastěhují i do bytu nebo domu, který je vaším domovem. I nám se to přihodilo. Několik měsíců jsem bydlela obklopena veškerým majetkem v kanceláři, kam mi stěhováci vyklopili krabice a nábytek, protože náš byt byl už jaksi obsazený.
Jak je možné, že se to vůbec děje a policie je bezmocná? Ti kluci v uniformách s vámi určitě sympatizují a přistěhovalce by sami nejradši vypráskali, mají ale svázané ruce zákonem, na který přísahali. Tak jim nespílejte, oni za to nemohou.
Ve Španělsku sice neexistuje žádný zákon, který by protiprávní obsazení něčího majetku považoval za legální. Ale podle článku 18.2 je„domov nedotknutelný“ a nikdo do něj nesmí vstoupit, s výjimkou soudního příkazu nebo v případě „zjevného zločinu.“
Možná si teď řeknete, že se přece zločin stal. Ne tak docela. Otázka, proč nelze okupas jednoduše „vykopnout,“ vyvstává ze zákonů a legislativy, která má paradoxně chránit práva všech obyvatel, i těch, kteří okupují majetek nelegálně. Tyto zákony mají zajistit spravedlivý právní proces a zabránit svévolnému vystěhování, které může postihnout zranitelné osoby.
A to okupas, kteří velmi často operují v rámci organizovaných skupin, moc dobře vědí. Na internetu kolují velmi přesné návody, jak správně okupovat. Třeba tím, že si domů objednají pizzu.
V okamžiku, kdy okupas získají jakýkoli „důkaz,“ že tam žijí, a může jít i o podvodnou smlouvu, zákon je podpoří tím, že je považuje za rezidenty. Proto nemůže jiná osoba, ani kdyby se jednalo o váš dům, vstoupit bez povolení, vyměnit zámek, ani přerušit dodávky. Vše výše uvedené je považováno od přečinu po nátlak. Musíte podat stížnost a počkat na rozhodnutí soudu. A to může trvat opravdu dlouho. Klidně i roky.
Klasický způsob je nastěhovat do okupované nemovitosti matky s dětmi, protože zbavit se jich je o mnoho těžší. To byl právě náš případ. Peruánka s šestiletou holčičkou a čtyřměsíčním miminem, kterou zevnitř i zvenku v kritickém období hlídalo pár zle vyhlížejících Kolumbijců. Paní si poplakala policajtům na rameno, když na nás zavolala polici.
Ale zpátky k zákonu a jeho vymahatelnosti. Pochopitelně, že se svých práv domůžete. Ale bude trvat řádově dlouhé měsíce, možná i roky, po které budete dál platit účty, protože přerušit dodávky může znamenat nejen pokutu, ale i vězení. Pro vás. Okupas vás klidně zažalují, na to vemte jed. Je jasné, že další nemalé prostředky padnou na právníky a soudy, až se jednou konečně svého práva domůžete. Vrátíte se domů. Tedy do toho, co z něj zbylo.
Mluvím o druhém domově, ale případy jsou bohužel otřesnější. Odjedete na služební cestu nebo na dovolenou a nemáte se kam vrátit. Připravili vás nejenom o střechu nad hlavou, ale i o všechny osobní věci, ke kterým nemáte žádný přístup.
Pokud se jedná o primární domov a nabourání zjistíte do 48 hodin, pak vám policie pomůže. Pak už ne. Jakmile se okupas usadí na delší dobu, stávají se z nich rezidenti. Časové dokazování je ovšem dost komplikované. Jak dokážete, kdy přesně jste odjeli? Tady může stát slovo proti slovu a je problém. Ale většinou dvoudenní lhůta funguje.
A teď jak z toho ven? Nejlepší ochrana je samozřejmě prevence. Okupas se zaměřují zcela pochopitelně na snadné cíle. Dobré zámky, okenice a alarm napojený na centrální pult jim přístup znesnadní. Ve španělských městech jsou tradičně populární bytové domy s recepcí a vrátným. Ten si samozřejmě všimne, když se v „jeho domě“ potulují cizí lidé a zavolá policii rovnou.
No a když už se to nedejbože přihodí? Rozhodně zapomeňte na násilné akce typu „pozvu si pár drsných kámošů.“ Za prvé zákon na vaší straně nestojí a za druhé – oni ti lidé uvnitř také pravděpodobně mají své bouchače.
Zmíněné odstřižení od dodávek čehokoli je pro vás z pohledu zákona nepřijatelná záležitost, ať už se vám to zdá absurdní, jak chce.
Bohužel vás to celé bude stát hodně. Nervů, peněz a důvěry v právní řád. Máte dvě možnosti. Předat všechno soudu a trpělivě čekat na rozhodnutí, které dopadne samozřejmě ve váš prospěch. Okupas dostanou příkaz k vystěhování a pokutu. Slyšíte dobře. V nejhorším případě ještě pár měsíců k tomu.
Jenže pro vás to bude mnohem dražší, ať celou záležitost pojmete jakkoli. Můžete si totiž zaplatit specializovanou firmu, která se na podobné případy specializuje. Jsou to taky ostří hoši, ale vybaveni všemi zákonnými kličkami a většinou vám vrátí majetek bez použití násilí. Ale připravte si sumu mezi pěti a deseti tisíci eury, někdy i víc. Podle oblasti a složitosti případu.
A jak to dopadlo s naší Peruánkou? I když jsem kvůli ní bydlela dlouhé měsíce se psem prakticky ve skladišti a dál jsme platili hypotéku, vodu a elektriku, na matku s malými dětmi bychom nikdy hrubou sílu ani profesionální agenturu s bůhví jakými metodami nepoužili. Ukázalo se totiž, že i ona se stala obětí podvodníků, kteří jí slibovali bezpečné a levné bydlení. Ona sama si nakonec zajistila přes městský úřad přidělené ubytování. Samozřejmě, že z našich daní. Ale co už?
Nechtěla jsem vás připravit o iluze ani vám nabourávat investiční plány. Znát všechna rizika a preventivně se jim postavit čelem, je ale rada k nezaplacení, věřte mi. Zajistěte si majetek jak nejlépe umíte, pokud ho musíte nechat dočasně neužívaný. A také je dobré udělat si přátele mezi sousedy. Nechcete totiž propást ani jeden drahocenný den, když už se nedej bože něco přihodí.
A jestli myslíte, že vám se to stát nemůže, protože podobné případy jsou výjimečné? Pak vězte, že jenom v Barceloně mají v každé čtvrti za sousedy nějaké okupas.
Ne všechno je ve Španělsku zalito sluncem.
