Článek
Možná trochu neoprávněně jsem si vzala slovo za komunitu všech pisálků, kteří se letos podíleli na tvorbě Médium.cz, ale na konci roku mi to prostě nedalo. Možná to bude sentimentem z něčeho, co končí, nebo napětím a zvědavostí z nového začátku. Bez notné dávky odvahy a smyslu pro dobrodružství by to prostě nešlo.
Čtenáři pravidelných, občasných i nahodilých blogerů už asi dávno považují platformu Médium.cz za nedílnou součást Seznamu a možná ani netuší, jak se články vlastně rodí. Tak vás pozvu na malou exkurzi.
Exkurze to bude soukromá, ale myslím, že i ostatní kolegové blogeři mají kuchyňku na výrobu článků vybavenou podobně. Výbava je to vcelku jednoduchá, zato poměrně unikátní.
Na rozdíl od hlavních a profesionálních zpráv totiž pro články publikované na Médium.cz neexistuje zadání, seznam témat, předepsaná frekvence ani žádný návod. Samozřejmě, že existují pravidla etická a nějaká ta technická, ale to se asi rozumí samo sebou. Přece jenom se jedná o veřejný prostor.
Náměty k článkům si každý hledá nebo vymýšlí sám podle vlastní nátury, zaměření nebo profesionálního zájmu. Někdo je nadšencem do historie, zejména ta socialistická se zdá být velmi populární, jiný komentuje současné události, zaměřuje se na společenská témata nebo se prostě rád svěřuje se svými názory. Zkrátka cokoli, co kdo považuje za důležité nebo zajímavé sdělení, o tom napíše.
Abyste si ale nemysleli, že si jen tak okoušete tužku, krátce zapřemýšlíte, o čem byste tak dneska mohli napsat, a za hoďku máte hotovo a publikováno. Tak jednoduché a přímočaré to rozhodně není. Ale jestli to někomu jde takhle od ruky, tak mu závidím. Většina z nás autorů to tak myslím nemá.
Vymyslet téma článku, napsat, případně dle obsahu vyhledat a přečíst zdroje, udělat rešerše, najít fotku, zkontrolovat, doplnit všechny technické náležitosti a publikovat, to je otázka několika hodin. Klidně čtyř i pěti. Někdy i víc.
A pak se čeká, co na to editor. Protože ten má vždycky právo veta a zároveň povinnost rozhodnout, jestli článek, na který jste ale opravdu pyšní a dal vám spoustu práce, skončí jenom na osobním blogu nebo se dostane až na hlavní stránku Seznam.cz.
Ani tak ale ještě pořád není vyhráno. Takový článek se totiž musí hodně číst, aby se dal považovat za úspěšný. A když říkám hodně, tak myslím opravdu hodně. Stovky to nespraví. Zapotřebí jsou desetitisíce navnaděných čtenářů.
Je to adrenalin, dobrodružství a loterie, do které jste si koupili tiket a zaplatili za něj časem a proháněním mozkových závitů. Nebo jak už napsal jeden můj kolega pisálek, je to ruleta, sázka na číslo nebo barvu. V našem případě na téma, titulek a obsah. Sázka na jistotu zkrátka neexistuje.
Jsme tak trochu blázni, snílci a možná i exhibicionisti, kteří se o své myšlenky rádi podělí nebo vystaví na odiv. Počítáme s tím, že zavděčit se všem prostě nejde. Že jsme trochu naivní, když své skálopevné přesvědčení, úžasný nápad, názor nebo komentář považujeme za převratný, neopomenutelný nebo v něčem zásadní.
Už jsme si zvykli na debatní kroužky pod některými obzvlášť kontroverzními náměty a víme, že komentáře si žijí svým vlastním životem často bez ohledu na původní obsah. Časem trochu otupíme a smíříme se s tím, že náš vzácný materiál, výplod břitkého intelektu nebo neocenitelné zkušenosti se nedočkají patřičné úcty a ocenění, ale naopak jsou rozcupovány na kusy. To už ale k jakémukoli kreativnímu psaní nebo žurnalistice neodmyslitelně patří.
Teď možná tnu do živého, protože určitě hodně lidí zajímá, proč to vlastně děláme a co za to máme. Inu, je to stejné jako s každým psaním. Statistické minimum se jím dokáže uživit, nás ostatní to prostě baví, možná jsme se stali tak trochu závislí, a nakonec každá kačka do prasátka nebo láhev dobrého vína se počítá.
Jestli ale myslíte, že si psaním článkům vyděláte na nové auto, pak by snad bylo lepší najít si jiný zdroj příjmu a věnovat ty hodiny a hodiny času nějaké bohulibé činnosti. Ale co já vím, třeba to někomu vyjde.
Frekvence příspěvků se liší autor od autora. Někdo publikuje nahodile pár článků nebo si to třeba chce jen zkusit, jiný může psát a přispívat každý den. Ale jedno máme společné. Není to aktivita, která se dá dělat bez nadšení, přesvědčení a víry ve smysluplnost vlastního konání.
Na závěr roku bych chtěla smeknout klobouk před všemi autory článků, ať už skončily na blogu, Médiu nebo na hlavní stránce. Ať už si je přečetlo pár desítek, stovek nebo tisíce čtenářů. Vím, jak náročný koníček to je, a že každá vydělaná koruna je po čertech zasloužená. A vůbec to nemusí znamenat, že s každým obsahem souhlasím nebo je mi blízký. V barevnosti názorů a témat totiž tkví kouzlo psaní a publikovaných článků.
Čtenářům našich článků bych za nás za všechny, a věřím, že teď skutečně promlouvám za celou rodinu tvůrců platformy Médium, chtěla poděkovat, že nás čtete a naše názory, komentáře a informace vás zajímají. I když na nás třeba v diskusích nenecháte nit suchou. Bez vás by totiž naše počínání nemělo žádný význam. A koneckonců každá debata, pokud je aspoň trochu civilizovaná, má smysl.
Tak prosím v tom novém roce lajkujte, komentujte a sledujte autory Médium.cz, protože tak nám hodně pomáháte. A tím nemám na mysli jen úspěch a odměnu, ale hlavně chuť pokračovat a obohacovat nás všechny myšlenkami a tématy, která nepodléhají žádným předepsaným škatulkám. Právě v tom tkví celé kouzlo této jedinečné platformy.
Nebojte se toho a pojďte si to taky zkusit. Třeba příští rok najdete novou zábavu nebo aspoň zjistíte, že to není tak snadné, jak to na první pohled vypadá.
Příjemný a úspěšný rok 2025 všem čtenářům i autorům! Abych nezapomněla … pochopitelně také Seznamu Médium.cz, bez nějž bychom neexistovali.
